ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.332.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 332/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2005 o dovolání podaném obviněným H. D. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 518/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 61/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 8 T 61/2004, byl obviněný H. D. H. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 6. 11. 2003 v dopoledních hodinách v obci P., okres K. V., na pozemku obecního úřadu ve stánku v prodejní hale nabízel k prodeji a v jednom případě i prodal 3 CD nosiče se zvukovými záznamy různých hudebních titulů, kdy se jedná o nelegálně zhotovené kopie originálů, na nichž jsou záznamy přehrány bez souhlasu nositelů autorských a příbuzných práv a následně bylo ve stánku zajištěno 547 ks CD a dále 130 ks DVD a 1 ks VHS, obsahující celkem 131 různých filmových titulů, kdy se opět jedná o nelegálně zhotovené kopie originálů, přičemž tímto jeho jednáním vznikla zástupci poškozených společností ČNS IFPI – M. f. h. p. P., škoda ve výši nejméně 900,- Kč“. Za tento trestný čin mu byl podle §152 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a usnesením ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 518/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o jeho zamítnutí.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl obviněný H. D. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného zjištění skutkového stavu věci a nesprávného hodnocení důkazů provedeného soudem prvního stupně. Okresní soud podle jeho názoru přecenil důkazy směřující proti obviněnému a z nesprávných skutkových závěrů vyvodil i nesprávné právní závěry. Obviněný spáchání trestné činnosti od počátku popíral, neboť byl na místě prodeje náhodně a nikdy nebyl vlastníkem ani nájemcem prodejního stánku ani zboží v něm prodávaného. Proto nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu, když spornou zůstává také možnost naplnění stránky objektivní. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci předpisů trestního práva procesního (viz zejm. §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Jestliže by tedy obviněný namítal nesprávnost hmotně právního posouzení, ale tento svůj názor dovozoval z odlišného hodnocení důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak by soudům dříve činným ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by těmito námitkami nebyl uplatněn.
Dovolatel v posuzovaném případě k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybnil naplnění subjektivní i objektivní stránky trestného činu. Tuto vadu právního posouzení však shledával výlučně jako důsledek nesprávnosti hodnocení důkazů a nesprávnosti zjištění skutkového stavu věci okresním soudem. Obviněný svými námitkami nesledoval změnu právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale na základě změny hodnocení důkazů („docenění“ výpovědí svědků svědčících ve prospěch obviněného aj.) požadoval změnu ve skutkových zjištěních. Podle závěrů soudu prvního stupně obviněný ve stánku nabízel k prodeji a prodal CD nosiče se zvukovými záznamy. Z dovolatelem prosazovaného (tj. odlišného) skutkového stavu věci by však mělo vyplývat, že byl v prodejním stánku náhodně, nebyl osobou prodávající nosiče a skutkovou podstatu trestného činu nenaplnil. Jak vyplývá z předchozích odstavců, přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nejsou hmotně právním posouzením a dovolatel se těmito námitkami ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel tedy ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci konkrétního ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová