ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.343.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 343/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2005 o dovolání obviněného D. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 3 To 338/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 31/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2004, sp. zn. 72 T 31/2004, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců. Podle 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR, P., O., zastoupené O. p. O., S., O., náhradu škody ve výši 306,- Kč.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 1992, sp. zn. 12 T 145/91, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, který vykonal dne 26. 11. 2000, přesto opět dne 5. 12. 2003 v přesně nezjištěné době kolem 21:00 hodin v O. - P. na ulici D. v prostoru zbořeniště za domem, kam poškozeného P. M. vylákal pod falešnou záminkou nalezení pachatele trestné činnosti, které se téhož dne dopustil na poškozeném, jmenovaného fyzicky napadl tak, že do něho strčil, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde jej opakovaně udeřil, přičemž mu odcizil peněženku s přesně nezjištěnou finanční hotovostí a pánské hodinky zn. Bentime v hodnotě 380,? Kč, kterýmžto jednáním shora jmenovanému poškozenému způsobil pohmoždění pravého ramene, četné povrchní oděrky obličeje a podlitinu v krajině pravého oka, které si vyžádalo jednorázové ošetření s dobou léčení v délce jednoho týdne.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2004, sp. zn. 72 T 31/2004, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 3 To 338/2004, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. M. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by se dopustil trestného činu, za který byl odsouzen. Obviněný namítl, že v průběhu trestního řízení popíral, že spáchal trestný čin a rozhodně poškozeného nenapadl v úmyslu mu něco odcizit. Podle názoru obviněného byl poškozený ještě před tím, než se setkal s obviněným, údajně okraden jinými osobami. V dalších podrobnostech obviněný odkázal na trestní spis Okresního soudu v Ostravě.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 3 To 338/2004, a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný podle jejího názoru nenamítal nesprávné právní posouzení skutku, ale domáhal se toho, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadal soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Námitky obviněného, že se trestného činu nedopustil a že poškozený byl údajně okraden jinými osobami, jsou námitkami skutkového charakteru. Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek