ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.370.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 370/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2005 o dovolání obviněného Ing. T. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 7 To 351/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 8/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 13 T 8/2002, byl obviněný Ing. T. Č. uznán vinným trestným činem předlužení podle §256c odst. 2, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tři měsíce. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech typech obchodních společností a družstvech na dobu tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 13 T 117/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 5 To 714/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti D., s. r. o. , se sídlem O.– P. částku 162.847,50 Kč s deseti procentním úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 byla poškozená společnost D., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávní. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný Ing. T. Č. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 5 Zt 1021/2001, pro skutky kvalifikované jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu a vyrovnání podle §126 odst. 2 tr. zák. a trestný čin předlužení podle §256c odst. 2, 3 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že jako předseda představenstva společnosti T. O., a. s., se sídlem O. - P., podle ústní dohody s ostatními členy představenstva, odpovědný za zabezpečení vedení účetnictví a finanční a ekonomické stránky činnosti společnosti od jejího vzniku, přestože věděl mimo jiné z auditovaných účetních výkazů a zpráv auditora o ověření ročních účetních závěrek za období let 1997, 1998, 1999, že společnost T.O., a. s., je od roku 1997 ve stavu předlužení, přijal v období od 1. 5. 2000 další závazky společnosti T. O., a. s., a to
a)
uzavřel dne 31. 8. 2000 s postupitelem – společností D., s. r. o., smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které převedl na společnost T. O., a. s., pohledávky za společností V., a. s., v nominální hodnotě 256.857,- Kč, za které se společnosti D., s. r. o., zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 256.857,- Kč, kupní cenu uhradil zčásti jednostranným zápočtem na částku 94.009,60 Kč a zbytek kupní ceny nezaplatil a tak způsobil společnosti D., s. r. o., se sídlem v O. - V. škodu ve výši 162.847,40 Kč,
b)
v období od 15. 9. 2000 do 8. 12. 2000 objednal a převzal od společnosti J. P., a. s., se sídlem O. – P., ocelové trubky, plechy a tyče na faktury v celkové hodnotě 748.756,80 Kč, za které společnost T. O., a. s., nezaplatila a způsobil tak dodavateli společnosti J. P., a. s., škodu ve výši 748.756,80 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 13 T 8/2002, podal obviněný odvolání proti všem výrokům napadeného rozsudku. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 7 To 351/2004, zamítl odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Z. N. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný se domnívá, že v průběhu trestního řízení nebyla prokázána skutečnost, že by v době, kdy přijal nové závazky, věděl o předlužení společnosti. Poukázal na to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily účetní výkazy a zprávy auditora o ověření ročních účetních závěrek za období 1997 – 1999, které se podle obviněného vztahují pouze k období do 31. 12. 1999 a navíc byly údajně dány k dispozici se značnou časovou prodlevou po skončení účetního roku tedy až v období května nebo června 2000. Obviněný uvedl, že celkové hospodářské výsledky společnosti za rok 2000, musely být k dispozici teprve v první polovině roku 2001 a obviněný musel vycházet pouze z dílčích hospodářských výsledků, přičemž tyto podle jeho názoru o předlužení společnosti nesvědčily. Obviněný odmítl, že by nepřímým důkazem jeho vědomí o předluženosti společnosti mohla být výpověď svědkyně M. Š., která pracovala jako účetní u společnosti T. O., a. s., nebo skutečnost, že věděl o konkursu vedeném Krajským soudem v Ostravě na majetek společnosti T. O., a. s. Důkazy provedené soudy obou stupňů nemohou podle obviněného prokázat, že byla společnost T. O., a. s., v období 1. 5. 2000 – 8. 12. 2000 předlužena a že obviněný věděl o tomto předlužení.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 7 To 351/2004, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 13 T 8/2002, a sám ve věci rozhodl rozsudkem. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel sice uplatnil dva dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jeho argumentace se však podle jejího názoru týká pouze námitky nesprávného právního posouzení skutku. Obviněný měl tedy podle jejího názoru na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívající v tom, že Krajský soud v Ostravě rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v předchozím řízení dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že námitky obviněného pro takovou vadu nesvědčí. Obviněný dovoláním nenamítá právní kvalifikaci skutků, jak byly zjištěny soudy obou stupňů, ale brojí podle ní pouze proti skutkovému stavu věci. Takové námitky podle nejvyšší státní zástupkyně nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že Krajský soud v Ostravě rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v předchozím řízení dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, a se kterými se soud druhého stupně náležitě vypořádal. Obviněný v dovolání sice uplatnil námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu. Závěr soudu o tom, že je tu zavinění podle trestního zákona a v jaké formě je závěrem právním, který se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu plynoucích z provedeného dokazování. Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové závěry učiněné soudy obou stupňů a domáhá se revize skutkových zjištění. Obviněný tvrdí, že důkazy provedené soudy obou stupňů, zejména účetní podklady a zprávy auditora nebo výpověď svědkyně M. Š., nemohou podle jeho názoru prokázat předluženost společnosti a vědomost obviněného o tomto předlužení. Je tedy zřejmé, že výhrady obviněného nesměřovaly proti právní kvalifikaci skutku jak je popsán ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, ale obviněný vytýkal soudům nesprávné hodnocení provedených důkazů a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek