ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.394.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 394/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2005 o dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 4 To 613/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 221/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 1 T 221/2002, uznán vinným trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině tohoto rozhodnutí, tedy tím, že spolu se spoluobviněnými R. M. a L. J. dne 23. 8. 2002 ve večerních hodinách v N. n. H. v bytě obviněného P. M. na ulici uchopili spoluobvinění R. M. a L. J. za paže M. Š. položili ji zády na postel, kde ji drželi, a obviněný P. M. jí násilím roztáhl nohy, svlékl ji kalhotovou sukni a v úmyslu na ní přes její nesouhlas vykonat soulož se na ni pokusil nalehnout, ovšem poškozená začala křičet; svého jednání po několika minutách na její hlasité naléhání zanechali.
Dále byl obviněný P. M. zmíněným rozsudkem uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2. jeho výroku o vině, tedy tím, že dne 13. 10. 2001 kolem půlnoci v N. n. H., okres P., na chodbě pohostinství zvaného Koruna fyzicky napadl svoji manželku V. M. tak, že ji škrtil, mířil na ni plynovou pistolí a přitom jí vyhrožoval, že ji zabije, což u poškozené vyvolalo obavu o její život, zabitím vyhrožoval též svému bratru R. M., který přišel poškozené na pomoc, načež na něj vystřelil z plynové pistole, což u poškozeného vyvolalo obavu o jeho život, a způsobil mu popáleninu druhého stupně na hrudníku vpravo, poté vyběhl před restauraci, kde opětovně napadl bratra, který se mu snažil plynovou pistoli odejmout, a tomuto jednání obviněného přihlíželi přítomní hosté restaurace.
Za to byl obviněný P. M. odsouzen podle §231 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněných R. M. a L. J.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. M. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 4 To 613/2003, podle §256 tr. řádu zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému P. M. doručen dne 6. 4. 2004, jeho obhájkyni dne 26. 3. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství rovněž dne 26. 3. 2004.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný P. M. prostřednictvím své obhájkyně dne 25. 5. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný ke skutku popsanému pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně uvádí, že se ho nedopustil, neboť poškozenou nijak na její osobní svobodě neomezoval a ani on, ani ostatní spoluobvinění s ní sexuální styk mít nechtěli, přičemž jeho výpověď je v souladu s výpověďmi ostatních spoluobviněných. Obviněný v této souvislosti poukazuje na výpověď svědkyně Z. G., která si údajně neměla být jistá, zda slyší mužský nebo ženský křik, přičemž odvolací soud se podle obviněného touto námitkou odmítl zabývat, což obviněný považuje za porušení svých práv. Zřejmě ke skutku popsanému pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně potom obviněný doplňuje, že navrhoval výslech svědka R. M., protože nebyl přítomen jeho výpovědi, avšak soud tento návrh na provedení důkazu nepřipustil, čímž mělo být porušeno jeho právo na obhajobu.
Obviněný P. M. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí a aby podle §265l tr. řádu přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného P. M. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je ze základních hledisek možné dovolání označit za přípustné, avšak je třeba souhlasit se závěrem soudů obou stupňů, že jednání obviněného je plně prokázáno, přičemž skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením činu. Za popsané situace má tudíž státní zástupkyně za to, že dovolání je zjevně neopodstatněné, a navrhuje je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný P. M. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. M. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný P. M. však v podstatě nesouhlasí se skutkovými (nikoli právními) závěry soudů obou stupňů, podle nichž se dopustil posuzovaného skutku. V rámci svých dovolacích námitek totiž obviněný zpochybňuje správnost hodnocení některých důkazů a popírá, že by se dopustil trestných činů, jejichž spáchání je mu kladeno za vinu. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném hodnocení důkazů, které provedly soudy obou stupňů, případně v tvrzeném nesprávném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný P. M., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný P. M. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišného hodnocení důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z nich zejména vyplývá, že obviněný P. M. jednal se spoluobviněnými vůči poškozené M. Š. v podstatě takovým způsobem, že ji spoluobvinění položili zády na postel a drželi ji a obviněný P. M. jí proti její vůli částečně svlékl, roztáhl nohy a pokusil se na ni nalehnout a vykonat soulož, což však pro její křik a hlasité naléhání nakonec neučinil (skutek uvedený pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Dále obviněný na chodbě pohostinství a před ním za přihlížení dalších hostů napadl svoji manželku V. M. a poté svého bratra R. M., a to fyzicky a za použití plynové pistole, přičemž poškozeným současně vyhrožoval tak, že to u nich vyvolalo obavu o jejich život (skutek uvedený pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení uvedených skutkových zjištění v tom smyslu, jak se toho obviněný ve svém dovolání domáhá, musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání zmíněných trestných činů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný P. M. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný P. M. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y