ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.401.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 401/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2005 o dovolání podaném obviněným M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 8 To 137/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 4/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 T 4/2004, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., za který mu byl podle §219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněného M. H.
Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného a usnesením ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 8 To 137/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o jeho zamítnutí.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný v dovolání popřel spáchání trestného činu a zpochybnil některé skutkové okolnosti případu. Dále uvedl, že popis skutku ve výroku vykazuje spíše zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák, neboť uvádí, že obviněný se jednání dopustil v úmyslu poškozeného oloupit, nikoli usmrtit. Protože forma zavinění musí být vždy přesně zjištěna, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jejího názoru obviněný svým jednáním naplnil i kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy podle §219 odst. 2 písm. h) tr. ř. a popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl dovolacími námitkami naplněn také z obsahového hlediska, a zda je možno relevantním námitkám přisvědčit.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud se tak nezabýval námitkami posuzovaného dovolání, podle kterých obviněný skutek nespáchal a které zpochybnily skutkové okolnosti případu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však byl po obsahové stránce uplatněn námitkami, podle kterých popis skutku ve výroku vykazuje zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a nikoli trestného činu vraždy, jímž byl obviněný uznán vinným.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. se dopustí, kdo jiného úmyslně usmrtí v úmyslu získat majetkový prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky – v posuzovaném případě měl obviněný podle závěru soudů obou stupňů usmrtit jiného v úmyslu získat majetkový prospěch. Předpokladem naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je tak existence subjektivní stránky jednání v podobě úmyslného zavinění obviněného jednak ve vztahu k získání majetkového prospěchu, ale i ve vztahu k usmrcení jiné osoby. Existenci posledně uvedeného úmyslu obviněný dovolacími námitkami popřel, Nejvyšší soud však nemohl těmto argumentům přisvědčit, když naopak shledal, že skutková zjištění ve věci učiněná zahrnují podstatné okolnosti vyjadřující úmyslné zavinění obviněného způsobit poškozenému smrt.
Trestný čin je podle §4 tr. zák. spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Při zkoumání, zda pachatel jednal v úmyslu napadeného zavraždit nepostačí pouhé zjištění, že bodl napadeného větším nožem do prsou a že proto věděl, že tím může způsobit smrt, nýbrž je zapotřebí vycházet z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné apod. Teprve v případě, že objasnění všech těchto okolností prokazuje úmysl pachatele spáchat vraždu, je možno uznat jej vinným tímto trestným činem (obdobně rozhodnutí č. 19/1969 Sb. rozh. tr.). Při právním posuzování subjektivní stránky jednání obviněného, jímž útočil na zdraví jiné osoby, je nutno vycházet nejen z toho, jak závažná újma na zdraví byla takovýmto útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. též rozhodnutí č. 16/1964 Sb. rozh. tr.). Úmysl obviněného jiného usmrtit nelze dovozovat jen z povahy předmětu, kterým byl veden útok. Je třeba zvážit i další okolnosti případu (obdobně rozhodnutí č. 35/1991 Sb. rozh. tr.).
Podle tzv. skutkové věty výroku rozsudku krajského soudu bylo podkladem uznání viny obviněného jednání spočívající v tom, že „dne 11. 10. 2003 kolem 01.00 hod. před vchodovými dveřmi do domu ve Z., okres P., v úmyslu zmocnit se peněz, které měl L. K., u sebe, napadl jej opakovanými údery pěstí, nezjištěným tupým předmětem a kuchyňským nožem se zašpičatělou čepelí délky 11,7 cm pozvolna se rozšiřující až do šířky 1,7 cm při rukojeti, čímž mu způsobil mnohočetná poranění trupu, krku a hlavy, poté si přisvojil z jeho peněz nejméně 22.000,- Kč, přičemž L. K. zejména v důsledku šesti bodnořezných ran na zádech pronikajících do dutiny hrudní a bodnořezné rány pod dolní čelistí vlevo protínající krkavici vzápětí na místě zemřel“. V odůvodnění rozhodnutí (str. 47) soud prvního stupně konstatoval, že úmysl obviněného usmrtit poškozeného dovodil z povahy použitého nástroje, který bezpochyby byl způsobilý přivodit smrtelné zranění, z míst na těle poškozeného, kam útoky nástrojem směřovaly, tj. do míst, pod nimiž se nacházejí orgány či ústrojí citlivé a pro lidský život důležité, a z mnohočetnosti útoků. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení (str. 10) konstatoval, že obviněný zaútočil proti poškozenému opakovanými údery pěstí a nezjištěným tupým předmětem, ale především kuchyňským nožem o délce čepele téměř dvanácti centimetrů a způsobil mu tak vedle zhmožděnin a oděrek na těle a končetinách řadu bodnořezných poranění, z nichž nejzávažnějšími byla smrtelná poranění na zádech pronikající do dutiny hrudní a bodnořezná rána pod dolní čelistí vlevo protínající krkavici. Přitom bodné rány do zad poškozenému byly zasazeny v době, kdy poškozený pod předchozím útoku ze strany obviněného ležel na zemi na břiše a byl již zcela bezbranný. Pokračující útok nožem do zad poškozeného tak vrchní soud označil za zákeřný. V této části svého rozhodnutí pak odvolací soud popsal své hodnotící úvahy ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu tak, že pokud obviněný na poškozeného zaútočil popsaným způsobem, nebylo pochyb o tom, že nejen věděl, že poškozenému může způsobit smrtelná poranění, ale smrt poškozeného přímo způsobit chtěl a jednal tedy v přímém úmyslu [§4 písm. a) tr. zák.] poškozeného usmrtit. Způsob spáchání činu byl podle vrchního soudu velice brutální a razantní, navíc i zákeřný a pro poškozeného nečekaný.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám dovolatele, že popis skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku vykazuje pouze zákonné znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Přestože tzv. skutkové větě výroku rozhodnutí lze vytknout až přílišnou stručnost popisu subjektivních okolností jednání obviněného, nelze hovořit o absenci skutkových údajů dokládajících úmysl obviněného poškozeného usmrtit. Skutek v dané věci zahrnuje okolnosti, z nichž lze přímý úmysl obviněného usmrtit poškozeného dovodit. Navíc soudy obou stupňů v příslušných částech odůvodnění svých rozhodnutí (především odvolací soud) učiněná skutková zjištění ohledně subjektivní stránky trestného činu vraždy doplnily tak, že jejich následné úvahy v tomto směru dostatečným způsobem svědčí pro správný závěr o úmyslu obviněného způsobit poškozenému smrt. Je skutečností, že obviněný napadl poškozeného opakovanými údery pěstí, tupým předmětem a konečně kuchyňským nožem se zašpičatělou čepelí délky téměř 12 cm. Zranění popsaná v pitevním protokolu č. l. 331 a následném znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaného znalci MUDr. F. V., CSc. a MUDr. Z. Š. vypovídají o brutalitě vedeného útoku. Vedle mnohačetných poranění trupu, krku a hlavy zasadil obviněný poškozenému šest bodnořezných ran na zádech a jednu bodnořeznou ránu směřovanou pod dolní čelist vlevo. Každá z šesti bodnořezných ran na zádech pronikajících do dutiny hrudní by sama o sobě byla pro poškozeného smrtelnou, stejně jako rána protínající krkavici – smrti poškozeného by nebylo možno zabránit ani kvalifikovanou lékařskou pomocí. Intenzita, brutalita a mnohočetnost útoků nenechává v tomto případě nejmenší prostor pro pochybnosti stran subjektivní stránky trestného činu příčetného pachatele. Úmysl obviněného usmrtit poškozeného je třeba dovodit zejména z povahy použitého nástroje, který již jedinou ranou byl způsobilý přivodit smrtelné zranění. Místa na těle poškozeného, kam útoky nástrojem směřovaly - hrudní dutina resp. oblast krku – obsahují životně důležité orgány a ústrojí. Při vedení útoku popsaným způsobem je evidentní, že obviněný jím chtěl způsobit smrtelný následek, a z rozhodnutí soudů obou stupňů okolnosti nezbytné pro závěr o formě úmyslného zavinění v podobě přímého úmyslu vyplývají.
Dovolací soud se tedy ztotožnil se závěrem vyplývajícím z napadeného rozhodnutí, že obviněný smrt poškozeného chtěl způsobit a jednal tak v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. Skutek byl posouzen v souladu s požadavky platné právní úpravy a napadené rozhodnutí tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl o odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jakožto zjevně neopodstatněného. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. dubna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová