ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.409.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 409/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2005 o dovolání obviněného Ing. J. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 5 To 386/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 T 34/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 4 T 34/2003, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 200.000,? Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
Z podnětu odvolání Ing. J. P. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 5 To 386/2004, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že dne 22. 10. 1996 v P., Ď. ul. , v sídle družstva A., v. d., jako jeho předseda, poté co se od pracovníka společnosti C. K., s. r. o., S. P. a od V. M. dozvěděl, že částka 701.291,30 Kč, převzatá dne 21. 10. 1996 pracovníky společnosti A., v. d., spolu s již dříve složenou zálohou ve výši 75.000,- Kč, je kupní cenou za vozidlo Renault Laguna, objednané pro V. M., toto vozidlo nevydal a peníze nechal zaúčtovat jako splátku na dluh společnosti C. K., s. r. o., za vozidlo Renault Master, v důsledku čehož vznikla poškozené společnosti C. K., s. r. o., se sídlem v P., H., celková škoda ve výši 776.291,30 Kč. Obviněnému uložil za tento trestný čin podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Dále obviněnému uložil podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest 200.000,- Kč, a pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanové lhůtě vykonán, stanovil obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. B. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný vylíčil průběh trestního stíhání a namítl, že po celou dobu trestního stíhání mu bylo kladeno za vinu, že se skutku dopustil dne 21. 10. 1996, zatímco v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze je uvedeno datum dne 22. 10. 1996. V tomto směru namítl, že napadené rozhodnutí nevzešlo z dokazování, které by bylo zaměřeno na skutkové okolnosti případu po dni 21. 10. 1996. Dále namítl, že jeho postup po tomto dni byl plně v souladu s právními předpisy a odpovídal také míře chování v obchodních vztazích. Opakovaně vytkl, že vozidlo nemohl vydat V. M., s nímž družstvo A., v. d., nemělo žádný smluvní vztah, ale bylo určeno pro společnost C. K., s. r. o., které však vozidlo nemohlo být vydáno, neboť jeho kupní cena nebyla uhrazena a v případě vydání by došlo k poškození družstva A., v. d. Z pohledu pracovníků družstva A., v. d., mohla být částka od V. M. zaúčtována pouze na závazek existující ke dne 21. 10. 1996, což byl závazek z nezaplacené kupní ceny za auto Renault Master. Obviněný se odvolával na ustanovení §330 obch. zákoníku s tím, že svědek S. P.předčasně a bez výzvy pracovníků družstva A., v. d., složil na pokladně tohoto družstva částku 701.291,30 Kč. Tato částka podle názoru obviněného musela být zaúčtována na dluh, který určil dlužník, a protože se tak nestalo, na dluh nejstarší, kterým byl jediný evidovaný závazek, a to za vozidlo Renault Master.
Obviněný dále namítal nesprávnou právní kvalifikaci skutku, zejména z hlediska materiálního s poukazem na §88 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §3 odst. 2 tr. zák. Poukázal přitom na to, že jednal a rozhodoval jako představitel družstva, v jejím zájmu a v přesvědčení, že tak činí v souladu s právními předpisy, o čemž jej ubezpečoval jistý advokát. Obviněný považuje takové okolnosti případu za mimořádné s tím, že provázely vznik škody ve výši 776.291,30 Kč, což je hodnota jednoho automobilu, kterých družstvo A., v. d., prodá desítky. Proto k této skutečnosti nelze přihlížet jako k okolnosti podstatně zvyšující stupeň společenské nebezpečnosti činu jako materiální podmínce pro použití přísnější právní kvalifikaci jeho jednání. Obviněný považuje také za nesprávné úvahy soudu, které se vztahují k uložení peněžitého trestu s tím, že odvolací soud zřejmě ztotožnil družstvo A., v. d., s jeho osobou, ačkoliv měl postavení pouhého člena, a odvolací soud podle něj také přehlédl, že obviněný z trestné činnosti neměl žádný prospěch.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Nepřisvědčila namítané odlišnosti popisu skutku a uvedla, že se jedná pouze o jiné uspořádání týž skutkových okolností, které přehledněji vystihují naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Připomněla také, že jde současně o výraz povinného respektu soudu k názoru dovolacího soudu ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř., který se mimo jiné v první řadě týkal podmínek údajného postupu obviněného podle §330 odst. 1 věty první obch. zákoníku. Proto jakákoliv obnovená polemika na toto téma podle nejvyšší státní zástupkyně postrádá své opodstatnění při odůvodnění v pořadí již druhého dovolání obviněného. K argumentaci obviněného ke skutkovým okolnostem při započtení plnění od společnosti C. K., s. r. o., již nelze vůbec přihlížet. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že přesvědčení obviněného o tom, že jednal v souladu s právními předpisy a za splnění podmínek §330 odst. 1 věty druhé obch. zákoníku nemohlo být reálné právě v návaznosti na výsledek jednání se zástupcem smluvního partnera společnosti C. K., s. r. o., S. P. a jeho zákazníkem V. M. dne 22. 10. 1996, při kterém byl obviněný o jednoznačném účelovém určení složené finanční částky ve výši 776.291,30 Kč podrobným a vyčerpávajícím způsobem informován a ubezpečen. Obviněný proto podle nejvyšší státní zástupkyně nepochybně jednal v rozporu s takto vymezeným a zdůrazněným účelem svěření předmětné finanční částky a s jednoznačným vědomím o přisvojení si cizí věci ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák., jehož znaky tak naplnil po stránce subjektivní. Nejvyšší státní zástupkyně odmítla i názor obviněného o nedostatku materiální stránky trestného činu. Vzhledem k tomu, že jednáním obviněného nastal škodlivý následek, postupoval soud podle názoru nejvyšší státní zástupkyně správně. Připomněla přitom, že s přihlédnutím ke konkrétní výši způsobené škody jednáním obviněného, nelze na škodu nahlížet subjektivním měřítkem profesního přístupu obviněného k věci a ztotožňovat ji s hodnotou \"pouhého jednoho automobilu\" a tak nahrazovat zákonem objektivizované odstupňování závažnosti škodlivých následků trestných činů ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. Nesouhlasila také s námitkou obviněného týkající se získání majetkového prospěchu, a poukázala na to, že obviněný v daném případě jednal z pozice předsedy představenstva družstva A., v. d., s dopadem do majetkové sféry jím vedeného obchodního subjektu, který se ve svých důsledcích nepochybně projevil v oblasti majetkových zájmů, pro které se obviněný ve smyslu §221 obch. zákoníku rozhodl stát členem družstva a podílet se na výsledcích jeho hospodaření.
Nejvyšší státní zástupkyně též uvedla, že soud ve svém rozhodnutí řádně specifikoval poškozený subjekt. Pokud jde o námitku obviněného ohledně uložení peněžitého trestu a jeho důvodnosti, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že tato námitka není po formální stránce opřena o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani po stránce věcné nenaplňuje zákonné podmínky uplatněného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, protože bylo podáno oprávněnou osobou prostřednictvím obhájce u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, bylo podáno v zákonné lhůtě proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, který ve věci rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští jako mimořádný opravný prostředek. Dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud již rozhodoval usnesením ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 5 Tdo 550/2003, v trestní věci obviněného Ing. J. P. o jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 T 20/2001. Tímto usnesením zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 4 T 20/2001, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením těchto rozhodnutí, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně uložil soudu prvního stupně, aby zaměřil dokazování zejména k předmětu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 tr. zák., i k tomu, kdo je poškozeným v trestní věci obviněného.
Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 vedeného nyní pod sp. zn. 4 T 34/2003 Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně postupoval podle závazných pokynů Nejvyššího soudu, byť ne zcela v souladu s pokynem, který se týkal popisu skutku. Proto Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozhodnutí upravil popis skutku vyplývající ze skutkových zjištění a znovu rozhodl o vině obviněného trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Dovolání obviněného Ing. J. P. obsahuje v podstatě tytéž námitky, které již uplatnil v předchozím dovolání i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Soud druhého stupně se s těmito námitkami v souladu se zákonem vypořádal, přičemž byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu ohledně posouzení námitky obviněného k postupu podle §330 odst. 1 obch. zákoníku, a odůvodnil též stupeň společenské nebezpečnosti činu obviněného ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. a §88 odst. 1 tr. zák. Je tedy zřejmé, že všechny námitky obviněného jsou nedůvodné a opakovaně se s nimi vypořádaly soudy obou stupňů, když vycházely při svém rozhodování z právního názoru, který vyslovil Nejvyšší soud ve svém předcházejícím rozhodnutí o dovolání obviněného ve věci vedené pod sp. zn. 5 Tdo 550/2003, na které lze pro stručnost zcela odkázat. Neobstojí ani námitka obviněného týkající se doby spáchání trestného činu, neboť tato námitka svým obsahem nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nedůvodná je konečně námitka obviněného proti uložení peněžitého trestu, která stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 2 tr. ř. z výše uvedených důvodů jen stručně uvedl důvod odmítnutí dovolání poukazem na okolnosti vztahujícího se k zákonnému důvodu odmítnutí. O dovolání rozhodl za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek