ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.43.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 43/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2005 o dovolání obviněného L. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 To 65/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 152/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 6 T 152/2002, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněnými R. M. a K. H., kterého se dopustil tím, že v září 2000 při uplatnění nároku z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu sjednané R. M. dne 20. 10. 1999 u Č. p., a. s., B., uvedli L. P. a R. M. nepravdivé údaje o pojistné události ze dne 21. 9. 2000, a to zejména v údajích o způsobu vzniku pojistné události, kterou úmyslně vyvolali s cílem vylákat pojistné plnění v částce 580.000,- Kč, když váza byla ohodnocena po domluvě se spoluobviněnými na základě znaleckých posudků zpracovaných na jinou vázu dne 18. 4. 2000 a ze dne 25. 9. 2000 soudním znalcem PhDr. K. H.
Za tento trestný čin byl obviněný L. P. podle §250a odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek §58 odst. 1 a §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře 350.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ nevykonání peněžitého trestu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců.
Ve veřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2004 pak Krajský soud v Brně projednal odvolání podaná všemi spoluobviněnými, a tedy i obviněným L. P., napadené rozhodnutí následně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil též ohledně obviněného L. P. v celém rozsahu a sám znovu rozhodl rozsudkem ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 4 To 65/2004, tak, že na základě úplného a řádně provedeného dokazování soudem prvního stupně za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř., uznal obviněného L. P. vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák., ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně se spoluobviněnými R. M. a K. H. v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění v září 2000, při uplatnění nároku z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu sjednané R. M. dne 20. 10. 1999 u Č. p., a. s., B., uvedli L. P. a R. M. nepravdivé údaje o pojistné události ze dne 21. 9. 2000, a to zejména v údaji o způsobu vzniku pojistné události, kterou úmyslně vyvolali s cílem vylákat pojistné plnění v částce 580.000,- Kč, a o předmětu pojistné události – keramické amforové váze, kterou ohodnotil po domluvě se spoluobviněnými K. H., jako soudní znalec, a to ve znaleckých posudcích zpracovaných na jinou vázu dne 18. 4. 2000 znaleckého deníku a dne 25. 9. 2000 znaleckého deníku, přičemž k vyplacení uvedené částky vzhledem k šetření provedenému Č. p. nedošlo. Za tento trestný čin odvolací soud uložil obviněnému L. P. tresty stejného druhu a výměry jako soud prvního stupně.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 4 To 65/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 6 T 152/2002, podal obviněný L. P. prostřednictvím obhájce JUDr. V. D. dovolání do všech výroků napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž namítl, že jak rozhodnutí městského soudu tak i rozhodnutí krajského soudu neobsahovaly ve výroku rozsudku řádný popis skutku, zejména nebylo výslovně uvedeno, jaké nepravdivé údaje a komu je měl obviněný P. a další spoluobviněný M. sdělit. To se týkalo především způsobu vzniku pojistné události, předmětu pojistné události i vyvolání pojistné události, přičemž nebylo též uvedeno, jak byla pojistná událost úmyslně vyvolána. Výrok rozsudku tak neobsahoval podle názoru obviněného jak řádný popis objektivní stránky, tak ani dostatečnou konkretizaci subjektivní stránky trestného činu, což podle dovolatele dále znemožňuje řádné přezkoumání skutečnosti, zda hmotně právní kvalifikace jednání obviněného byla soudem aplikována správně. Navíc podle dovolatelova tvrzení obsahoval výrok napadeného rozhodnutí i rozporuplné údaje, když v něm bylo uvedeno, že předmět pojistné události – keramická amforová váza – byla ohodnocena spoluobviněným K. H. ve znaleckých posudcích zpracovaných na jinou vázu. S odkazem na výše uvedené námitky tedy obviněný vytknul soudům obou stupňů, že pro nejasnost a neurčitost výroku o vině nelze považovat za správnou použitou právní kvalifikaci a nelze posoudit, jestli byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, zejména z hlediska úmyslného zavinění podle §4 tr. zák. Podle mínění dovolatele nebyla též objasněna motivace jeho jednání ve vztahu k vylákání peněžitého plnění od pojišťovny.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně jeho osoby v celém rozsahu napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se v souladu se zákonem nejprve zabýval tím, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Trestný čin pojistného podvodu podle odstavce 2 §250a tr. zák. dále spáchá i ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu.
Svými námitkami vytkl dovolatel soudu druhého stupně zejména to, že výrok rozsudku odvolacího soudu neobsahuje řádný popis jak objektivní stránky trestného činu, tak ani subjektivní stránky trestného činu, a nelze tedy vůbec řádně posoudit, zda soud použil správnou hmotně právní kvalifikaci jeho jednání. Výrok rozsudku také podle názoru obviněného obsahuje i rozporuplné údaje, když je v něm uvedeno, že předmět pojistné události, jímž byla keramická amforová váza, byl ohodnocen K. H. ve znaleckých posudcích zpracovaných na jinou vázu.
V ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. je stanoveno, že výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Nejvyšší soud na základě prostudování spisového materiálu musel konstatovat, že neodpovídají skutečnosti tvrzení dovolatele o tom, že ve skutkové větě není obsaženo, jaké nepravdivé údaje měli obvinění při uplatňování nároku na plnění z pojistné smlouvy uvést, byť tyto údaje mohly být již ve skutkové větě podrobněji rozvedeny. Přímo ve skutkové větě výroku rozsudku napadeného rozhodnutí bylo totiž uvedeno, že tyto nepravdivé údaje o pojistné události spočívaly zejména v údaji o způsobu vzniku této události a o předmětu pojistné události, což byla keramická amforová váza. Tato skutková zjištění odvolací soud dále rozvedl a upřesnil v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 5, kde zdůraznil, že považuje za správná zjištění soudu prvního stupně týkající se způsobu vzniku předmětné pojistné události, jež se neshodovala s tvrzeními obviněných, a byla, jak vyplynulo z odůvodnění rozsudku prvního stupně na stranách 6 až 7 tohoto rozhodnutí, založena mimo jiné na znaleckém posudku znalce z oboru strojírenství J. Š. Dále se odvolací soud v odůvodnění blíže vyjádřil i k nepravdivým údajům o předmětu pojistné události. Na stranách 5 až 6 napadeného rozhodnutí konstatoval, opět s odkazem na skutková zjištění uvedená v odůvodnění prvostupňového rozsudku, že závěr nalézacího soudu o tom, že znalecký posudek byl obviněným K. H. zpracován na vázu jinou než na tu, která byla skutečně rozbita, má plnou oporu v provedeném dokazování. Při této příležitosti Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozsudku také zmínil, že jak zjistil již Městský soud v Brně, obviněný K. H. trval na tom, že rozbitá váza je totožná s tou vázou, na kterou sám vypracoval dne 18. 4. 2000 posudek, při jehož vypracování spolu s obviněným P. posuzovanou vázu měřili. Provedeným dokazováním bylo následně zjištěno (viz znalecký posudek znalce J. Š. na č. l. 201 spisu), že rozbitá váza má zcela jinou výšku, šířku výdutě a hmotnost, než váza popisovaná ve znaleckých posudcích obviněného K. H., přičemž toto zjištění nebylo žádným způsobem zpochybněno a právě ve vztahu k němu je ve výroku napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně užita formulace, že znalecké posudky K. H. byly zpracovány „na jinou vázu“, a proto se nejedná o rozporuplné údaje, jak bylo tvrzeno v dovolání. Všechna tato zjištění podle názoru Nejvyššího soudu naplňují znaky „kdo při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé údaje…“ uvedené ve skutkové podstatě trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák.
Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou dovolatele, v níž tento vytýkal napadenému rozhodnutí i to, že ve skutkové větě výroku tohoto rozhodnutí nebylo uvedeno, komu měli obvinění M. a P. sdělit nepravdivé údaje o předmětné pojistné události. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ve skutkové větě výroku o vině v napadeném rozsudku uvedl zmíněné nepravdivé údaje o pojistné události v souvislosti s uplatněním nároku z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu sjednanou R. M. dne 20. 10. 1999 u Č. p., a. s., B., přičemž v odůvodnění svého rozsudku toto dále rozvedl tak, že soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že obviněný R. M. oznámil u Č. p. pojistnou událost ze dne 21. 9. 2000 a obviněný L. P. požadoval od Č. p. za poškozenou vázu pojistné plnění ve výši 580.000,- Kč, když výši pojistného plnění odůvodňoval znaleckými posudky vypracovanými dalším obviněným K. H. Z toho jednoznačně vyplývá, že ani tato námitka L. P. není důvodná.
S ohledem na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nemohl Nejvyšší soud shledat důvodnou ani dovolatelem vytýkanou nedostatečnou konkretizaci subjektivní stránky – zákonného znaku zavinění. Krajský soud v Brně, byť ve výroku rozsudku uvedl formulaci „… vzniku pojistné události, kterou úmyslně vyvolali …“, považoval tento zákonný znak za naplněný (viz strana 6 rozsudku odvolacího soudu) již na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, obsažených v odůvodnění jeho rozhodnutí na straně 6 až 7, kde tento soud podrobně odůvodnil své závěry o tom, že došlo k úmyslnému poškození vázy, přestože přesný způsob jejího rozbití nebyl zjištěn (srov. i znalecké posudky Ing. J. Š. , CSc. na č. l. 184 až 208 a Z. K. na č. l. 218 až 228 spisu), a to proto, aby mohlo být požadováno pojistné plnění, a taktéž zde podrobně odůvodnil, proč neuvěřil tvrzením obviněných R. M. a L. P., že v době rozhodné se znali pouze na základě vztahu prodávajícího a zákazníka, přičemž náležitě rozebral i důkazy, kterými jsou tato jejich tvrzení vyvrácena. V podrobnostech je pak nutno v tomto směru odkázat na oba napadené rozsudky.
Pouze pro úplnost považoval Nejvyšší soud se v této souvislosti za vhodné vyjádřit i k dovolatelově poznámce, že nebyla zjištěna motivace jednání obviněného směřujícího k vylákání peněžitého plnění od pojišťovny, když pojistné plnění by připadlo majitelce vázy paní B. a prospěch dovolatele by podle jeho tvrzení nebyl žádný nebo velmi malý. I přesto, že motivace obviněného je z hlediska naplnění formálních znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu bez právního významu, neboť motivace či pohnutka není znakem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 2 tr. zák., se Nejvyšší soud touto námitkou zabýval, a zjistil z přiloženého spisového materiálu (č. l. 41 spisu), že svědkyně B. vypověděla, že byla s obviněným L. P. dohodnuta na částce 400.000,- Kč za prodanou vázu, tato dohoda podle jejích vlastních slov nebyla změněna, a nebylo v průběhu trestního řízení prokázáno, že toto tvrzení není pravdivé. Obviněný pak ale po Č. p. požadoval za rozbitou vázu pojistné plnění ve výši 580.000,- Kč. Z uvedeného finančního rozdílu jeho motivace k trestnému jednání, jehož se dopustil, zcela zřejmě vyplývá, a proto ani námitka nedostatku motivace nebyla shledána důvodnou.
Pokud nebyly v dovolání výslovně namítané údaje beze zbytku náležitě specifikovány v tzv. skutkové části výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu, avšak byly dostatečně rozvedeny v jeho odůvodnění, jde jen o neúplnost popisu skutku a porušení procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., nikoli o nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku nelze totiž dovozovat jen z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když popis skutku jinak v zásadě vyhovuje požadavku zákona, aby byl specifikován „uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu“, přičemž je podle odůvodnění rozsudku evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá. Proto i v případě, že popis skutku, jímž byl spáchán trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák., ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu neobsahuje zcela přesnou skutkovou specifikaci znaků tohoto trestného činu, ale tato je v dostatečné míře doplněna v odůvodnění tohoto rozsudku, a to i v návaznosti na správné skutkové závěry v rozsudku soudu prvního stupně, nejde o nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. T 475 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 20/2003).
V tomto případě nejde o situaci, že by skutek, jak byl Městským soudem v Brně zjištěn a Krajským soudem v Brně v napadeném rozsudku znovu vymezen v souvislosti se shora uvedenou změnou právní kvalifikace, nenaplňoval zákonné znaky „kdo při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé údaje“, resp. „kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost“, a že by proto byl nesprávně hmotně právně posouzen jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák., nebo dokonce že by nebylo na základě takových pochybení přezkoumání správné právní kvalifikace možné. Evidentně jde pouze o to, že Městský soud v Brně zjištěný skutek nikoli zcela dokonale popsal ve výroku o vině a porušil tak ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., které je procesní povahy.
Dovolání obviněného je tedy zjevně neopodstatněné, protože uvedená vada výroku o vině nespočívá v nesprávném právním posouzení skutku ani v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku nelze dovozovat z toho, že skutek nebyl popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku, když jinak je podle odůvodnění rozsudku zcela zřejmé, že soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu pokrývá. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného L. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. z důvodu jeho zjevné neopodstatněnosti odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.