ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.465.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 465/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2005 o dovolání, které podal obviněný Z. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 9 To 421/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 50/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 50/2004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 9 To 421/2004, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soud prvního stupně, tedy tím, že dne 10. 1. 2004 v době od 21:30 hodin do 22:30 hodin v P.-K., ulici S., fyzicky napadl poškozeného A. R., člena posádky vozu rychlé záchranné služby, která se na uvedené místo dostavila za účelem poskytnutí první pomoci J. K., a to tak, že po předchozí slovní potyčce ohledně neprovedení ošetření svého podnapilého otce chytil poškozeného A. R. rukama kolem krku a začal ho rdousit, následně se opakovaně pokoušel poškozeného udeřit pěstmi do hlavy a poté, co poškozený po úderu nad levé ucho do oblasti spánku upadl na zem, minimálně jedenkrát ho kopl do hlavy do oblasti čela, přičemž tímto jednáním mu způsobil otřes mozku, pohmoždění hlavy s krevní podlitinou v levé spánkově-temenní oblasti, pohmoždění krku s poúrazovou blokádou krční páteře a pohmoždění hrudníku vlevo, tato poranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného v době od 10. 1. do 12. 1. 2004 s následným domácím léčením, přičemž kopnutí nohou podle intenzity, typu obuvi a zasažené horní poloviny těla je mechanizmem způsobilým pro vznik těžkého poranění charakteru vážné poruchy zdraví; během tohoto útoku obviněného vůči A. R. přijel na místo další vůz rychlé záchranné služby, jehož posádka se snažila napadenému pomoci, ale po tom, co obviněný začal slovně napadat i ji, se obě posádky včetně poškozeného A. R. ukryly do sanitek, přičemž obviněný pokřikoval, že je zabije, a začal sanitky demolovat; na vozidle tov. zn. I.D., utrhl anténu a pěstí rozbil čelní sklo a na vozidle tov. zn. N., rozbil přední výstražné světlo a odtrhl upevnění výstražného majáku ke karoserii, v dalším jednání mu zabránila přivolaná hlídka P. Č. r.; tímto svým jednáním způsobil obviněný Z. z. s. h. m. P., územnímu středisku záchranné služby se sídlem v P., ul. K., škodu ve výši 10.770,- Kč.
Za to byl obviněný Z. K. odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Z. K. proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku, jímž byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu odnětí svobody obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky a podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že se obviněný pro výkon uloženého úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 roky zařazuje podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Z. K.doručen dne 14. 12. 2004, jeho obhájci dne 6. 12. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 6. 12. 2004.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný Z. K. prostřednictvím svého obhájce dne 27. 1. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pochybení odvolacího soudu shledává obviněný v tom, že údajně v rozporu s hmotně právním předpisem mu bylo původní podmíněné odsouzení změněno na nepodmíněný trest odnětí svobody. Podle názoru obviněného přitom odvolací soud nesprávně vyhodnotil některé okolnosti, zejména pokud jde o jeho předchozí odsouzení. V této souvislosti obviněný rovněž zdůrazňuje, že svého jednání litoval, poškozenému se omluvil a uhradil způsobenou škodu. V uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody tak spatřuje rozpor s účelem trestu vymezeným zákonem.
Obviněný Z. K. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí ve výroku o trestu a aby podle §265l tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že se obviněnému uložený trest podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 roky.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Z. K. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je dovolání sice formálně podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však směřuje toliko proti výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný. Výrok o trestu přitom státní zástupce považuje z hlediska jeho druhu a výše za napadnutelný toliko z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když však v posuzovaném případě napadený výrok takovými vadami netrpí a ty ani nejsou v dovolání namítány. Státní zástupce proto navrhl odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Z. K. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Z. K. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze dovodit zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které existuje jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
V rámci své dovolací argumentace potom obviněný Z. K. shledává pochybení v postupu odvolacího soudu, který zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o podmíněném odkladu uloženého trestu odnětí svobody a rozhodl o jeho uložení jako nepodmíněného. Obviněný má v podstatě za to, že nepodmíněný trest odnětí svobody je pro něj ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu nepřiměřeně přísný.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v dovolacím řízení lze ve vztahu k výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení, což v dané souvislosti může znamenat nesprávnost např. při ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle §36 tr. zák., společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo a obviněný Z. K. ani takové pochybení nevytýká. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu potom z výše uvedených důvodů není způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod, neboť případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu jsou dovolacím důvodem jen za podmínek obsažených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného Z. K. nejde a ten se ve svém dovolání ani takového dovolacího důvodu nedomáhá, nenaplňují jeho výhrady stran uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný Z. K. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y