ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.469.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 469/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 o dovolání podaném obviněným J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 13 To 345/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 114/2004, takto:
Z podnětu dovolání obviněného J. B. se ohledně tohoto obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a ohledně obviněného M. T. podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím ustanovení §261 tr. ř. částečně zrušují :
1) usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 13 To 345/2004, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o vině obviněného J. B. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., výrok o vině obviněného M. T. pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák., a výrok o trestech ohledně obou obviněných a
2) rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2T 114/2004, v bodě 1. výroku o vině, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., resp. obviněný M. T. pokusem tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 odst. 1 tr. zák., a dále ve výroku o trestech ohledně obou obviněných.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Rakovníku přikazuje , aby věc obviněných J. B. a M. T. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 114/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák., za které mu byl podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §32 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 1 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě. Tímtéž rozsudkem byl obviněný M. T. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 odst. 1 tr. zák., dále trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obou obviněných a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku a usnesením ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 13 To 345/2004, všechna tři odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný J. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
Obviněný vyslovil přesvědčení, že jeho jednání popsané ve výrokové části rozsudku pod bodem I. nebylo právně kvalifikováno v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, neboť nenaplňuje znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Dovolatel proti poškozené nepoužil násilí ani pohrůžku násilím a tato se pohlavnímu styku nijak nebránila. Pouze ze skutečnosti, že si poškozená nic nepamatuje, nelze podle jeho přesvědčení dovozovat, že by obvinění zneužili její bezbrannosti. V okamžiku soulože poškozená znaky bezbrannosti nevykazovala a naopak s obviněným komunikovala. Protože jednání obviněného nebylo trestným činem znásilnění, dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž by stanovil kterému z obou soudů.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se písemně vyjádřila k podanému dovolání (§265h odst. 2 tr. ř.), přičemž vyslovila názor, že o stavu bezbrannosti poškozené svědčily výpovědi svědků přítomných v restauraci, ale i skutečnost, že se žádným způsobem nebránila odcizení svých osobních věcí včetně mobilního telefonu. Dovolání tudíž považovala za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby jej Nejvyšší soud jako takové odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo proto třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona, a posoudit opodstatněnost relevantních dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Obviněný v dovolání zpochybnil právní kvalifikaci jednání popsaného pod bodem I. výroku rozsudku, neboť poškozená se pohlavnímu styku nijak nebránila, naopak s ním souhlasila a z žádných důkazů nelze u ní dovodit stav bezbrannosti. Dovolací námitky tak napadají hmotně právní posouzení skutku, a proto je lze obsahově podřadit dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud je věcně přezkoumal a dospěl k závěru, že se jedná o dovolací námitky opodstatněné.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. V posuzované věci měl podle závěru soudů obou stupňů obviněný k dosažení soulože zneužít bezbrannosti poškozené ve smyslu druhé alternativy skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Za bezbrannost ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 tr. zák. lze považovat jen takový stav poškozené, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (č. 43/1994/II Sb. rozh. tr.). Je to především stav bezvědomí v důsledku mdloby, požití alkoholických nápojů nebo choroby. Ve stavu bezbrannosti je i osoba spoutaná nebo osoba, která se pro svou fyzickou neschopnost nemůže bránit, a také osoba, která pro duševní chorobu nechápe význam pachatelova jednání. Za bezbrannost je možno považovat i stav oběti, která ač není v bezvědomí, je působením alkoholu nebo jiných omamných látek ve stavu takového obluzení, že nemůže hodnotit situaci, ve které má být její stav zneužit k souloži (viz Bulletin Nejvyššího soudu České republiky, trestní část, sešit 5/1979 – 24).
Nejvyšší soud při hodnocení dovolacích námitek vyšel ze skutkového stavu věci vyplývajícího z rozhodnutí soudů ve věci činných. Podle tzv. skutkové věty výroku rozsudku okresního soudu se dovolatel trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. dopustil společně s M. T., tím, že „dne 27. 12. 2003 v době mezi 01.45 až 04.00 hod. v R., v Č. s., v úmyslu vykonat pohlavní styk na L. J., využili její silné podnapilosti k tomu, že obviněný B. ji obnažil a vykonal na ní dokonanou soulož, a po něm se obviněný T. pokusil o soulož, avšak z důvodu nedostatečné erekce se mu toto nepodařilo“. Odvolací soud ve svém rozhodnutí (str. 5) uvedl, že se obvinění předem dohodli, že využijí silné podnapilosti poškozené, která ji činila naprosto bezbrannou.
Dovolací soud shledal, že ze skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů nevyplývá naplnění zákonného znaku trestného činu znásilnění v podobě zneužití bezbrannosti poškozené. Z popisu skutku ve výroku soudu prvního stupně je zřejmé, že stav bezbrannosti u poškozené měl být vyvolán její „silnou podnapilostí“. Skutková část výroku odsuzujícího rozsudku má obsahovat skutkové okolnosti, ze kterých lze jednoznačně usuzovat na naplnění formálních znaků a společenské nebezpečnosti trestného činu. Konstatování silné podnapilosti poškozené ve výroku odsuzujícího rozsudku však je již hodnotícím závěrem o jejím stavu vyvolaném předchozím požitím alkoholu, který však předpokládá existenci určitých skutkových okolností (množství a druh požitého alkoholu, hladina alkoholu v krvi, vnější projevy poškozené atd.). Takové skutkové okolnosti, které naplňují konkrétní obsah zákonného znaku stavu bezbrannosti, však v rozhodnutích soudů obou stupňů nejsou uvedeny.
Pokud okresní soud v odůvodnění rozsudku cituje výpovědi obviněných a svědků ohledně stavu podnapilosti poškozené, nelze z těchto (mnohdy rozporuplných) údajů dovodit, z kterých provedených důkazů soud vycházel při posuzování ovlivnění poškozené alkoholem, neboť příslušná část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje jakékoli hodnotící úvahy soudu ve vztahu k této zásadní otázce. Okresní soud se totiž omezil (str. 6 rozsudku) na pouhé konstatování svých úvah při právním hodnocení skutku, přičemž tento svůj myšlenkový proces žádným způsobem nevyjádřil. Hodnotící úvahy popsal v podstatě citováním právních vět, jež popisují zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Ze skutku, jak byl zjištěn a popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i z jeho odůvodnění, nevyplývá stav bezbrannosti poškozené tak, aby bylo možné akceptovat právní posouzení tohoto skutku, k němuž soud dospěl. Ani soud odvolací toto pochybení soudu nižšího stupně nenapravil, když skutková zjištění soudu prvního stupně zcela převzal a při právním posouzení v odůvodnění napadeného usnesení pouze odkázal na „správné posouzení“ věci okresním soudem a rovněž citoval pouze právní větu příslušného výroku rozsudku soudu prvního stupně.
V tomto směru je tedy dovolání obviněného důvodné, neboť jeho námitkami bylo vytčeno napadeným rozhodnutím nesprávné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., přičemž Nejvyšší soud těmto námitkám přisvědčil. Z rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, že poškozená byla v takovém stavu, ve kterém nebyla schopna projevit svou vůli s jednáním obviněného vykonat s ní soulož, ani nelze zjistit, zda se u poškozené jednalo o stav bezvědomí nebo stav takového oblouznění, že nemohla hodnotit, zda je k souloži zneužívána, apod.
Tvoří-li požití alkoholických nápojů a stav vysokého stupně opilosti příčinu naplnění určitého znaku skutkové podstaty trestného činu, je zpravidla nezbytným předpokladem naplnění tohoto znaku jako podmínky pro uznání viny objektivní zjištění hladiny alkoholu v krvi osoby, jejíž stupeň ovlivnění alkoholem má být posuzován. Teprve na základě tohoto zjištění, popřípadě objasnění dalších potřebných okolností, je možno objasnit fakta významná pro posouzení psychického stavu osoby pod vlivem alkoholu. Nedošlo-li ke zjištění hladiny alkoholu v krvi poškozené bezprostředně po činu, je nutné provést zpětný výpočet této hladiny na podkladě dostupných důkazů o množství a druhu požitého alkoholu takovou osobou, její fyzické dispozici, a dalších hledisek významných pro výpočet hladiny alkoholu v době činu. V posuzovaném případě však soudy ve věci rozhodující tímto způsobem nepostupovaly, nezjistily skutkové okolnosti vypovídající o míře ovlivnění poškozené alkoholem, neboť k objasnění této zásadní otázky pro právní posouzení věci neprovedly žádný důkaz. Zjištění stavu obluzení poškozené oba soudy prakticky shodně vyvodily výlučně z chování poškozené po pohlavním styku s obviněnými, resp. jeho pokusu tak, že neprojevila žádný odpor při odcizování svých osobních věcí, konkrétně kabelky a mobilního telefonu z kapsy svého oděvu. Následné odcizení osobních věcí poškozené obviněným J. B. však bylo právně posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák.
Napadené usnesení stejně jako rozsudek soudu prvního stupně v bodě 1. výroku o vině trpí vadou nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného J. B. částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 114/2004, v bodě 1. výroku o vině, jimž byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., a dále ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Současně ohledně obviněného J. B. částečně zrušil také usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 13 To 345/2004, a to v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o vině tohoto obviněného trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Spoluobviněný M. T. byl citovaným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku odsouzen pro jednání popsané shora, které bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 odst. 1 tr. zák. Protože důvod, z něhož Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněného J. B., prospívá i tomuto spoluobviněnému, zrušil částečně Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. obě rozhodnutí ve stejném rozsahu také ohledně obviněného M. T. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §2651 odst. 1 tr. ř. dovolací soud přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc obviněných J. B. a M. T. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nad rámec dovolacích námitek lze rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku vytknout také nepřesnost tzv. právní věty výroku rozsudku pod bodem 1), na kterou již v napadeném usnesení poukázal soud odvolací. Obviněným je ve výroku o vině totiž kladeno za vinu naplnění obou alternativních způsobů uvedených ve skutkové podstatě trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. (u obviněného M. T. pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák. a §241 tr. zák.) – tedy jak donucení jiného k souloži tak zneužití bezbrannosti jiného k dosažení soulože. Přitom je zřejmé, že obvinění měli podle závěru soudu naplnit toliko znak zneužití bezbrannosti jiného.
Věc se tak vrací do stadia řízení u soudu prvního stupně, ve kterém bude muset Okresní soud v Rakovníku v novém projednání věci zaměřit svou pozornost na objasnění psychického stavu poškozené v době, kdy se měla stát obětí trestného činu znásilnění. Dospěje-li soud k závěru, že se obvinění trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. (resp. pokusu tohoto činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák.) dopustili využitím bezbrannosti poškozené, uvede v rozhodnutí skutečnosti, které vzal za prokázané, ze kterých vyplývá bezbrannost poškozené v průběhu pohlavního styku s obviněnými. Vrácení věci okresnímu soudu je přitom odůvodněno jednak skutečností, že chybná právní kvalifikace skutku byla učiněna již soudem I. stupně, a dále zákonem neomezenými možnostmi provádění důkazů a změn skutkových zjištění v řízení u tohoto soudu. Z hlediska očekávaného doplnění dokazování je možno předpokládat vyžádání znaleckého posudku z oboru psychiatrie ke zjištění účinku alkoholu na poškozenou a vyloučeno není provádění dalších důkazů. V řízení u okresního soudu přitom bude obhajobě poskytnuta nejširší možnost uplatnění procesních práv.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová