ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.52.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 52/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. února 2005 o dovolání obviněného K. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 4 To 700/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 60/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 4 To 700/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 6 T 60/2002, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal tím, že dne 15. 5. 2002 v době kolem 18.30 hodin v Č. B., v supermarketu T. odcizil 1 ks krabicového vína, značky Hrozen červený Coop v hodnotě 31,90 Kč ke škodě J., spotřební družstvo, Č. B., tak, že bez zaplacení prošel pokladnou, kde byl bezprostředně poté zadržen pracovníkem ostrahy prodejny, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 4. 2001, č. j. 27 T 125/2000-66, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2001, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 18 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 4 To 700/2002, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že se trestného činu nedopustil a zpochybnil přitom výpověď svědka B. D., pracovníka ostrahy supermarketu T. v Č. B. a domáhal se provedení důkazu videozáznamem průmyslové televize uvedeného supermarketu. Dále namítl, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, když předmětem krádeže byla krabice vína v hodnotě 31,90 Kč. Obviněný považuje uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný s ohledem na výši škody. Současně poukázal na své osobní poměry, zejména na nepříznivý zdravotní stav, i okolnost, že v současné době stabilizoval své životní poměry. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že považuje za důvodnou jen námitku obviněného, podle níž kvalifikace skutku jako trestného činu není namístě vzhledem k výši škody, která činí pouze 31,90 Kč. Tato námitka odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázala na to, že u trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák. není výše způsobené škody jeho zákonným znakem, avšak to neznamená, že hodnota odcizené věci je zcela bezvýznamná pro posouzení trestnosti takového činu. Při zjištění zanedbatelné hodnoty odcizené věci a při současné neexistenci jiných okolností zvyšujících nebezpečnost činu pro společnost lze učinit závěr, že není splněna materiální podmínka trestnosti činu ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák., neboť i u majetkových trestných činů, u nichž je dolní hranice způsobené škody nahrazena recidivou pachatele, má svůj význam nejen osoba obviněného, ale i objektivní závažnost jím spáchaného trestného činu.
Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že soudy obou stupňů se věcí z hlediska těchto kritérií blíže nezabývaly. Soud prvního stupně se podle ní v souvislosti s úvahami o právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. omezil na konstatování existence formálních znaků uvedeného trestného činu a pouze při odůvodňování výroku o trestu uvedl, že obviněný byl již 16x soudně trestán, převážně pro majetkovou trestnou činnost, z toho dvakrát po roce 2000. Podle nejvyšší státní zástupkyně skutečnost, že pachatel je osobou výrazně narušenou, která dlouhodobě projevuje negativní vztah k cizímu majetku, může být v zásadě okolností zvyšující stupeň společenské nebezpečnosti činu vykazujícího formální znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. natolik, že stupeň nebezpečnosti činu je i při velmi nízké škodě vyšší než nepatrný. Na druhé straně však podle ní nelze přehlédnout, že v trestní věci obviněného škoda činila méně než jednu setinu spodní hranice škody nikoliv nepatrné, a že skutek byl spáchán značně primitivním způsobem, když se obviněný ani nepokusil odcizené zboží ukrýt, ale toliko je „přitiskl ke svému oděvu“. Závěr o tom, zda jednání obviněného vykazovalo nejen formální znak, ale i materiální znak trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. by podle nejvyšší státní zástupkyně bylo možno učinit až po komplexním zhodnocení věci z hlediska všech kritérií uvedených v §3 odst. 4 tr. zák, avšak takové hodnocení věci soudy obou stupňů zatím neprovedly. Námitky obviněného, že se skutku nedopustil a že měl být proveden důkaz videozáznamem i námitka o nevěrohodné výpovědi svědka B. D. jsou námitkami skutkovými, které nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak námitka uplatněná podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se nekryje s tímto dovolacím důvodem, neboť v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, pokud je trest uložen v rámci příslušné trestní sazby stanovené na konkrétní trestný čin.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě u příslušného soudu proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., a že dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání obviněného je zčásti důvodné v tom rozsahu, v němž se obviněný opírá o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud při přezkoumání dovolání vycházel z následujících skutečností:
Obviněný v dovolání namítl nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. vzhledem k výši způsobené škody a domnívá se, že měl být zproštěn obžaloby. Pokud by soud nedospěl k takovému rozhodnutí, měl podle něj zvážit vhodnost postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení.
Trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. ř. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. U tohoto trestného činu není jeho znakem výše způsobené škody. To však neznamená, že hodnota věci odcizené pachatelem je zcela bezvýznamná pro posouzení trestnosti takového činu. Při zjištění zanedbatelné hodnoty odcizené věci a při současné neexistenci jiných okolností zvyšujících stupeň nebezpečnosti činu pro společnost lze učinit závěr, že není splněna materiální podmínka trestnosti činu podle §3 odst. 2 tr. zák.( srov. č. 25/1999-II Sb. rozh. tr.). Čin může být posouzen vzhledem k §3 odst. 2 tr. zák. jako trestný čin jen tehdy, je-li stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost vyšší než nepatrný. Tento tzv. materiální znak musí být splněn vedle tzv. formálního znaku trestného činu, který představují znaky trestného činu uvedené v zákoně. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován podle §3 odst. 4 tr. zák. zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Znak „byl za takový trestný čin odsouzen“ znamená speciální recidivu pachatele. Odsouzením za takový čin se rozumí pravomocné odsouzení za trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. nebo obdobný trestný čin, přičemž není třeba, aby došlo byť jen k částečnému výkonu tretu. Přitom ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí v době rozhodování před soudem prvního stupně, případně před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by nebyl odsouzen. Potrestáním se rozumí předchozí trestní postih, pokud pachatel alespoň zčásti vykonal uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen.
Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně uvedl k právní kvalifikaci skutku podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., že tato právní kvalifikace vyplývá z toho, že obviněný byl v posledních třech letech za takový čin odsouzen a není rozhodnutá výše způsobené škody. Společenskou nebezpečností činu se poté zabýval při úvaze o druhu a výši trestu a dovodil, že vzhledem k výši způsobené škody by se „zdálo“, že nebezpečnost činu nedosahuje „míry“ potřebné pro trestný čin, avšak vzhledem k osobě obviněného je nutno čin posoudit jako trestný čin, protože obviněný byl již 16krát soudně trestán, převážně pro majetkovou činnost, z toho od roku 2000 dvakrát a projednávané trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl v odůvodnění napadeného usnesení, že považuje právní kvalifikaci skutku za správnou a neshledal pochybení ani ve výroku o trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z popisu skutku vyplývá, že obviněný naplnil znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Soudy obou stupňů se však nedostatečně zabývaly tzv. materiálním znakem uvedeného trestného činu z hledisek, která jsou demonstrativně uvedena v §3 odst. 4 tr. zák. V tomto rozsahu je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zatímco ostatní dovolací námitky obviněného nenaplňují dovolací důvody ani jiné důvody dovolání podle §265b tr. ř., neboť jde o námitky skutkové, jimiž se Nejvyšší soud nemůže zabývat. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není rovněž naplněn, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře, který trestní zákon připouští jako druh trestu a ve výměře v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. totiž předpokládá, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je důvodné v té části, v níž obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutku. Protože v tomto rozsahu je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 5. 20003, sp. zn. 4 To 700/2002, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci krajský soud znovu posoudí, zda je naplněn i tzv. materiální znak trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a znovu ve věci rozhodne.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek