ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.532.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 532/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 o dovolání, které podal obviněný D. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 2 To 1016/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 21/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 2 T 21/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 2 To 1016/2004, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že spolu se spoluobviněným J. Š. dne 12. 12. 2003 kolem 2.45 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů v L., okres Š. a po předchozí slovní rozepři v restauraci „B. o.“ a před ní požadovali po T. K částku 100 Kč a přitom se požďuchovali, a když T. K odcházel, na náměstí před domem ho dohnali, srazili ho na zem, kopali do něho a bili ho pěstmi a požadovali po něm částku 100 Kč a z kapsy bundy mu odcizili částku ve výši nejméně 3 300 Kč, mobilní telefon značky Motorola v hodnotě 250 Kč a batoh se sportovní obuví a sportovním oblečením a klíči v celkové hodnotě 680 Kč a způsobili mu drobné oděrky za levým uchem, na levém koleni a krku.
Za to byl obviněný D. F. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 a ½ roku, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci byl vydán z podnětu odvolání obviněného D. F. podaného proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému D. F. doručen dne 2. 2. 2005, jeho obhájkyni dne 7. 1. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 5. 1. 2005.
Zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku bylo současně rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. Š..
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 2 To 1016/2004, podal obviněný D. F. prostřednictvím své obhájkyně dne 7. 3. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že se trestného činu nedopustil, protože se v celém průběhu posuzované události snažil od sebe odtrhnout spoluobviněného J. Š. a poškozeného T. K, tedy v podstatě bránil spoluobviněnému v pokračování v napadání poškozeného. Podle obviněného spolupachatelství předpokládá jednak společné jednání spolupachatelů a dále jejich společný úmysl, přičemž se tedy o spolupachatelství jednat nemůže, když jeden z jednajících se snaží trestnému činu zabránit. Obviněný se tudíž domnívá, že nejednal s úmyslem, který je mu kladen za vinu, přičemž jeho jednání by mohlo naplňovat toliko skutkovou podstatu trestného činu nepřekažení trestného činu podle §167 tr. zák. Má však za to, že trestnému jednání by nemohl zabránit jinak než použitím násilí vůči spoluobviněnému J. Š., čímž by se vystavil nebezpečí trestního stíhání, proto jeho jednání v konečném důsledku nemůže být trestné.
Obviněný D. F. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265m tr. řádu sám rozhodl tak, že se napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušuje a obviněný se zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného D. F. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je zřejmé, že se obviněný snaží o vlastní způsob hodnocení důkazů, kterým směřuje k jinému než výše uvedenému popisu jeho jednání. Na základě tohoto postupu prosazuje takový průběh skutkového děje, který spočívá spíše v bránění konfliktu, probíhajícímu výhradně mezi spoluobviněným J. Š. a poškozeným T. K.. Jestliže však hmotně právní námitky uplatnil až na podkladě takto změněných (ve svůj prospěch) skutkových okolností, nepostupoval kvalifikovaným způsobem, který by respektoval učiněné skutkové závěry, a proto použitý dovolací důvod nenaplnil. Protože obviněný podle názoru státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod vymezený v §265 odst. 1 tr. řádu, závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný D. F. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný D. F. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že citovaný dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný D. F. však nesouhlasí především se skutkovými závěry soudů obou stupňů, neboť má za to, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, resp. nedopustil se ho takovým způsobem, jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybných skutkových závěrech, které učinily soudy obou stupňů, tedy předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný D. F., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný D. F. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného D. F. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Podle nich obviněný se spoluobviněným J. Š. srazili k zemi, kopali a bili pěstmi poškozeného T. K a požadovali po něm peníze a vzápětí mu sami odebrali určitou peněžní částku a další konkretizované věci. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku a dospět k závěru o beztrestnosti obviněného D. F., jak se toho ve svém dovolání domáhá, musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Stejný závěr lze potom učinit i stran názoru obviněného D. F., podle kterého by jeho jednání odpovídalo spíše právní posouzení jako trestného činu nepřekažení trestného činu podle §167 tr. zák. I v této části svých dovolacích námitek totiž obviněný primárně vychází z jiných skutkových okolností, než k jakým dospěly soudy obou stupňů, a z nich potom odvíjí své tvrzení o odlišné právní kvalifikaci. Takový postup ovšem v této fázi řízení, jak bylo uvedeno, nepřipadá v úvahu.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný D. F. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný D. F. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y