ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.537.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 537/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 o dovolání podaném obviněnou I. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 55 To 426/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 124/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 5 T 124/2004, byla obviněná I. Č. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a dvěma trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Za to jí byly uloženy tři tresty odnětí svobody a to jednak podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, podle §247 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla pro výkon těchto trestů zařazena do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. jí bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který byl obviněné uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2003, sp. zn. 1 T 88/2002, a výrok o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin uložený obviněné rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 2 T 69/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného B. S.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněných I. Č. a B. S. a usnesením ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 55 To 426/2004, rozhodl tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání I. Č., ohledně obviněného B. S. zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadla obviněná I. Č. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř.
Obviněná namítla vadné hmotně právní posouzení skutků uvedených pod body 1., 3. a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně, které byly kvalifikovány jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (v bodech 1 a 4 výroku) a jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. (v bodě 3 výroku). Vyslovila přesvědčení, že se uvedených skutků nedopustila, cítí se nevinná, jejich popis neodpovídá skutečnosti. Ke skutku uvedenému pod bodem 1. uvedla, že není pravdou, že by R. S. uchopila zezadu za ruku, natlačila ji na výlohu a odcizila jí věci. Výpověď poškozené nelze považovat za věrohodnou, neboť si průběh incidentu nepamatuje. Stejně tak není pravdou, že u skutku uvedeného pod bodem 3. obviněná vnikla do obchodu a připravila k odcizení alkohol. Dovolatelka jednala pod nátlakem dvou neznámých osob, z nichž jedna jí vyhrožovala zabitím, pokud nepřinese alkohol a cigarety. Protože by v opačném případě utrpěla újmu, jednala v krajní nouzi. U skutku uvedeného pod bodem 4. výroku rozsudku potom není pravdou, že by se obviněná pokusila poškozené J. S. vytrhnout z ruky nákupní tašku a o tuto a dvě další tašky se přetahovala. Chtěla pouze, aby její kamarádce byla vrácena igelitová taška s nápisem T., když zjistila svůj omyl, od poškozené v klidu odešla, neutíkala však, což svědčí pro její obhajobu. Podle dalších námitek obviněné nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného protialkoholního léčení v ústavní formě, neboť znalecký posudek MUDr. J. T. nelze považovat za správný a je v rozporu se zprávou z vězeňské nemocnice v B. Obviněná nemá důvod požívat alkoholické nápoje a má motivaci abstinovat. Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o zproštění obviněné obžaloby ve skutcích uvedených pod body 1., 3. a 4. Současně požádala o upuštění od uložení ochranného protialkoholního léčení v ústavní formě.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako první posoudil naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona, a posoudit opodstatněnost relevantních dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního, zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
Na rozdíl od soudů prvního a druhého stupně dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení. Změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
Dovolatelka naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledávala ve vadném posouzení skutků uvedených pod body 1., 3. a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť se ani jednoho ze skutků nedopustila a jejich popis neodpovídá skutečnosti. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná těmito výtkami nenamítla nesprávnost hmotně právního posouzení ve věci učiněných skutkových zjištění, ale prosazovala změnu samotných skutkových zjištění vycházející z odlišného hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí a výpovědí poškozených. Z tohoto odlišného skutkového stavu věci pak mělo vyplývat, že obviněná trestné činy, jimiž byla uznána vinnou nespáchala. Dovolatelka tak soudům dříve činným ve věci nevytýkala pochybení při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení výše citovaných procesních ustanovení a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. těmito námitkami nebyl uplatněn. Totožný závěr je třeba učinit i ohledně námitky, podle které ve skutku popsaném pod bodem 3. odsuzujícího rozsudku obviněná jednala v krajní nouzi pod nátlakem a výhrůžkami neznámých mužů. Touto námitkou se zabýval již soud prvního stupně (viz str. 8 rozsudku), když mj. uvedl, že obhajobě, že obviněná jednala pod tlakem dalších neznámých osob, neuvěřil, neboť není podepřena žádným relevantním důkazem a je naprosto nevěrohodná. I v tomto případě je tedy požadované odchylné právní posouzení skutku (aplikace ustanovení o krajní nouzi) podmíněno existencí skutkových zjištění, která však nejsou jeho součástí. Z předchozího výkladu je patrné, že v dovolacím řízení není možno takové okolnosti do skutkového stavu „doplnit“ a teprve takto změněný skutkový stav posoudit. Námitky podporující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově toto ustanovení nenaplňují a přicházelo by v úvahu jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Námitky posuzovaného dovolání, podle kterých u obviněné nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného protialkoholního léčení v ústavní formě z hlediska obsahu tomuto dovolacímu důvodu odpovídají. Jak však zjistil dovolací soud, po věcné stránce není možno argumentům dovolání přisvědčit.
Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. může soud uložit ochranné léčení, jestliže pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout. Podle §72 odst. 4 tr. zák. výkon ochranného léčení zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby.
Dovolatelka zpochybnila postup okresního soudu, který při uložení ochranného léčení vyšel ze znaleckého posudku MUDr. J.T., který podle jejího názoru není správný, neboť obviněná nemá důvod požívat alkoholické nápoje a je schopna abstinovat. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tyto námitky jsou nedůvodné.
Okresní soud vyložil důvody uložení ochranného léčení v ústavní formě v odůvodnění rozsudku (str. 11), kde uvedl, že ohledně duševního stavu obviněné byly MUDr. J.T. s odstupem deseti měsíců vypracovány dva znalecké posudky. Při prvním znaleckém zkoumání tento znalec konstatoval, že ve vztahu k alkoholu nejsou u obviněné patrné projevy závislosti, je schopna se požívání alkoholu zdržet, proto nenavrhl léčebné opatření. Následně při pozdějším znaleckém vyšetření obviněné tentýž znalec již zjistil u obviněné počínající závislost na alkoholu. Obviněná je schopna se požívání alkoholu zdržet, nicméně s ohledem na strukturu její osobnosti postrádá motivaci k abstinenci a je pravděpodobné, že konzumaci bude zvyšovat s veškerými společensky nežádoucími důsledky. Znalec proto v závěru svého druhého znaleckého posudku navrhl uložení ochranného protialkoholního léčení v ústavní formě, neboť způsob, jakým obviněná žije, nezaručuje, že by účel splnilo léčení ve formě ambulantní.
Vypracování dalšího znaleckého posudku považoval soud prvního stupně za nadbytečné a krajský soud (str. 5 usnesení) tomuto názoru přisvědčil. Také Nejvyšší soud považuje duševní stav obviněné v dosavadním řízení za dostatečně objasněný ve vztahu ke splnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení. MUDr. J. T. celkem dvakrát provedl vyšetření obviněné, přičemž závěrem druhého znaleckého posudku bylo zjištění počínající závislosti obviněné na alkoholu, předpokládané zvyšování jeho konzumace obviněnou a doporučil uložení ochranného protialkoholního léčení v ústavní formě. Tyto závěry znalec potvrdil ve své výpovědi v hlavním líčení (č. l. 288). O vztahu dovolatelky k požívání alkoholu svědčí i další důkazy obsažené v předloženém spisovém materiálu - závislost na alkoholu a časté požívání alkoholických nápojů obviněnou je konstatováno též ve zprávách o pověsti z místa bydliště na č. l. 171 a 172. Zpráva psychiatrického oddělení věznice v B., na níž obviněná ve svém dovolání odkazuje a jež podle jejího tvrzení je v rozporu se závěry znalce MUDr. J. T., ve spise založena není. Na č. l. 181 je však založena zpráva o zdravotním stavu obviněné vypracovaná MUDr. E. H., praktickým lékařem z věznice v L., z níž jednoznačně vyplývá, že po nástupu do výkonu vazby v této věznici se u obviněné začaly projevovat poruchy chování s bludy a halucinacemi, proto byla odeslána k přešetření duševního stavu na psychiatrické oddělení věznice v B., kde byla hospitalizována v době od 8. 4. do 8. 6. 2004. Podle diagnostického závěru z propouštěcí zprávy byl u obviněné zjištěn paranoidně halucinatorní syndrom s depresivním doprovodem, smíšená porucha osobnosti s výraznými zátěžovými dekompenzacemi, chronický ethylismus a abusus drog, zvláště benzodiazepinů. Ze zprávy dále vyplývá, že psychotický obraz nemá charakter procesuálního psychotického onemocnění, lze uvažovat o souvislosti s abusem alkoholu a drog v anamnéze. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že obviněná ve svém dovolání interpretovala pouze část lékařské zprávy z léčebného pobytu ve věznici v B., neboť citovaný diagnostický závěr obsahuje i zjištění o požívání alkoholu obviněnou, resp. důsledků nadměrného požívání na její duševní stav.
Z obsahu ve věci provedených důkazů je tedy zřejmé, že otázka požívání alkoholu obviněnou a jeho vlivu na její zdravotní stav a sociální chování byla v průběhu trestního řízení prokázána spolehlivými důkazy, ze kterých soudy obou stupňů správně vyvodily nutnost uložení ochranného protialkoholního léčení obviněné v ústavní formě podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. Byly tak splněny podmínky stanovené zákonem pro uložení ochranného opatření a námitky naplňující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. v posuzovaném případě jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jakožto zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová