ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.549.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 549/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. května 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné B. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 11 To 331/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 37/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. 10 T 37/2004, byla obviněná B. K. uznána vinnou trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za nějž byla odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost, aby společně a nerozdílně s obviněnou H. S. zaplatila na náhradě škody poškozenému P. J., částku 300,- Kč.
Obviněná se dopustila trestného činu tím, že společně s obviněnou H. S. dne 9. 1. 2004 kolem 03.00 hodin před domem č. p. 1343 v S. ulici v R. n. K. v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti napadly P. J., a to tak, že jej tloukly pěstmi do hlavy a tahaly za vlasy, přitom mu prohledaly kapsy a odcizily mu hotovost ve výši nejméně 300,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. 10 T 37/2004, podala obviněná odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 11 To 331/2004, zamítl odvolání obviněné podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podala obviněná B. K. prostřednictvím obhájce JUDr. B. O. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, neboť podle jejího názoru nebylo jednoznačně prokázáno, že se trestného činu dopustila. Poukazuje především na výpověď poškozeného, který v době činu byl pod vlivem alkoholu, a proto považuje jeho tvrzení za nevěrohodné a zkreslené. Rovněž považuje za nesprávně hodnocené výpovědi ostatních svědků ze strany soudu, zejména svědka J. Z., když je přesvědčena, že tyto výpovědi neprokazují nade vší pochybnost její vinu.
Obviněná se dovoláním domáhá, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 11 To 331/2004, zrušuje a že se věc vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření uvedla, že dovolání obviněné, ač je učiněno s odkazem na §265b odst.1 písm. g) trestního řádu, namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je tak dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr.ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr.ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.,
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však nenamítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze uvedla odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadala soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněné, které se týkají hodnocení provedených důkazů ze strany soudu co do jejich věrohodnosti. Obviněná se dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek