ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.576.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 576/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. června 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 5 To 447/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 44 T 40/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 44 T 40/2003, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Z a tento trestný čin byl odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněnému byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen také peněžitý trest ve výměře 50.000, Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo, aby zaplatil poškozené pojišťovně K., a. s., se sídlem P., T., částku 162.945,-Kč.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že společně s obviněným Ing. J. K. dne 17. 10. 2001 v P. v ulici N. C. zinscenovali dopravní nehodu, při níž mělo dojít ke srážce a poškození osobních vozidel zn. AUDI, řízeného obviněným Ing. J. K. a osobního vozidla zn. VW Golf, řízeného obviněným J. V., a následně v P., S., v pobočce pojišťovny K., a. s., se sídlem P., T., dne 22. 10. 2001 obviněný J. V. a dne 23. 10. 2001 obviněný Ing. J. K. nahlásili pojistnou událost a uplatnili nárok na pojistné plnění z uzavřených pojistných smluv, na základě čehož bylo obviněnému Ing. J. K. vyplaceno pojistné plnění ve výši 368.733,-Kč a obviněnému J. V. pojistné plnění ve výši 162.974,- Kč, přičemž podle vyjádření znalce nemohlo z technického hlediska k dopravní nehodě a poškození vozidel dojít, a způsobili tak pojišťovně K., a. s., se sídlem P. T., celkovou škodu ve výši 531.678,- Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 44 T 40/2003, podal obviněný J. V. odvolání, kterým napadl výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 5 To 447/2004, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. V. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť podle jeho názoru nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, a které by měly údajně rozhodující vliv na rozhodnutí o jeho vině. Obviněný především namítá, že soudy nevyslechly jako svědky kvalifikované pracovníky autorizovaných dovozců obou nabouraných automobilů, jimiž mělo být prokázání nebo vyloučení možnosti aktivace airbagů při nižší rychlosti, než jaká je nastavená výrobcem. Obviněný uvedl, že všechny znalecké posudky vylučují, aby byly aktivovány airbagy, pokud by k havárii mělo dojít tak, jak ji obvinění popsali, protože vozidla se pohybovala nižší rychlostí než je rychlost potřebná pro spuštění airbagů. Podle znaleckých posudků muselo tedy dojít k aktivaci airbagů jiným způsobem, v jiném místě a čase než při nehodě popisované obviněnými. Obviněný se domnívá, že pokud by výslechy kvalifikovaných pracovníků autorizovaných dovozců vozidel značek AUDI a VW Golf prokázaly, že k aktivaci airbagů může dojít i při nižších rychlostech, než jsou minimální rychlosti pro spuštění airbagů v obou vozidlech, dostaly by dva ze čtyř znaleckých posudků jiný význam, než jaký jim byl soudy přikládán. V takovém případě by soudy měly podle mínění dovolatele postupovat podle zásady „in dubio pro reo“.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ve věci sám rozhodl tak, že „oba obviněné zprošťuje viny v celém rozsahu“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění dovolání však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadal soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat výhradu obviněného, že soudy neprovedly důkaz výslechem kvalifikovaných pracovníků autorizovaných dovozců obou poškozených automobilů, tedy automobilů značek AUDI a VW Golf, jehož účelem mělo být prokázání nebo vyloučení možnosti aktivace airbagů při nižší rychlosti, než jaká je nastavená výrobcem. Obviněný se tak v dovolání domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud oba obviněné zprostil viny v celém rozsahu. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může obviněný podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Z toho vyplývá, že obviněný má právo podat dovolání jen ve svůj prospěch. Nejvyšší soud přezkoumává jen výroky napadeného rozhodnutí, které se bezprostředně týkají dovolatele, i když napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o dalších spoluobviněných, kteří dovolání nepodali. Nelze tedy zásadně z podnětu dovolání obviněného dosáhnout změny ve prospěch spoluobviněného, který dovolání nepodal, pokud Nejvyšší soud neshledal podané dovolání důvodným a nerozhodl o dovolání podle §265k tr. ř. Pouze v případě rozhodnutí podle §265k odst. 2 tr. ř. může dovolací soud za přiměřeného použití §261 tr. ř. rozhodnout i ve prospěch toho obviněného, který sice dovolání nepodal, avšak prospívá mu důvod, z něhož rozhodl dovolací soud ve prospěch obviněného, který podal dovolání.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek