ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.667.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 667/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2005 o dovolání, které podal obviněný K. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 12 To 355/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 239/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 T 239/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 12 To 355/2004, uznán vinným úmyslným trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že:
I.jako jednatel společnosti D.-L., spol. s r. o., v období od června 1998 do listopadu 1998 nechal provést těžbu v lesních porostech
1. v k. ú. V., okres P., na pozemcích majitele společnosti D.-L., spol. s r. o., když bylo vytěženo 462 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 2,19 ha,
2. v k. ú. V., okres P., na pozemku majitele společnosti D.-L., spol. s r. o., když bylo vytěženo 1 032 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 2,70 ha,
II. společně s obviněnou D. P., a to obviněný K. D. jako jednatel společnosti D.-L., spol. s r. o., a obviněná D. P. jako majitelka lesních porostů v období od června 1998 do listopadu 1998 nechali provést těžbu v lesních porostech
1. v k. ú. K., okres P., na pozemku majitelky D. P., když bylo vytěženo 738 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 3,16 ha.
Za to byl obviněný K. D. odsouzen podle §181c odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, a dále mu byl uložen podle §53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 36 000 Kč, přičemž pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné D. P. Postupem podle §226 písm. b) tr. řádu byli dále obviněný K. D. i obviněná D. P. zproštěni obžaloby pro skutek uvedený původně pod bodem II./2. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a spočívající v tom, že obviněný K. D. jako jednatel společnosti D.-L., spol. s r. o., a obviněná D. P. jako majitelka lesního porostu v období od června 1998 do listopadu 1998 nechali provést těžbu v lesním porostu v k. ú. Č. u S., okres K., a to na pozemku, kde bylo vytěženo 239 m3 dřevní hmoty a vznikla holá seč o výměře 0,81 ha, když v tomto skutku obžaloba spatřovala dílčí útok pokračujícího trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného K. D. a obviněné D. P. podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obou obviněných, a to ve výroku o vině pod bodem II./2. a ve výrocích o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis tohoto rozsudku byl obviněnému K. D. doručen dne 8. 11. 2004, jeho obhájci také dne 8. 11. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství rovněž dne 8. 11. 2004.
Zmíněný rozsudek Krajského soudu v Praze byl již jeho druhým rozhodnutím v této trestní věci, neboť usnesením ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 12 To 279/2003, tento soud zamítl podle §256 tr. řádu podané odvolání obviněného K. D., stejně tak jako odvolání obviněné D. P. a státního zástupce. Toto usnesení následně napadl obviněný dovoláním, z jehož podnětu Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004, zrušil uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 12 To 355/2004, podal obviněný K. D. prostřednictvím svého obhájce dne 15. 11. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněný nejprve konstatuje dosavadní průběh trestního řízení, a to především s ohledem na zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004. Dále tvrdí, že Krajský soud v Praze po vrácení věci rozhodl následně rozsudkem napadeným nyní dovoláním, přičemž v tomto rozhodnutí chybí výrok o postoji odvolacího soudu k odvolání obviněného.
Podle názoru obviněného K. D. Nejvyšší soud stanovil závazné pokyny pro další postup Krajského soudu v Praze. Dovolací soud především uvedl, že jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák. je rozpor prováděné těžby s právními předpisy, tudíž tato skutečnost musí být vyjádřena ve skutkové větě výroku o vině. Podle obviněného však soudy dříve činné ve věci ani po poučení Nejvyšším soudem nezahrnuly do skutkové věty zmíněný znak.
Jak dále namítá obviněný K. D., odvolací soud kromě zproštění obžaloby stran jednoho dílčího skutku vynesl stejný výrok o vině i trestu jako soud prvního stupně, a to přesto, že dovolací soud upozornil na existující judikaturu, podle níž podobně jako nelze sčítat plochy jednotlivých nesousedících holých sečí za účelem posouzení naplnění znaku celkové větší plochy podle §181c odst. 1 tr. zák., nelze tak činit ani ohledně znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §181c odst. 2 písm. b) tr. zák. spočívajícího v celkové značné ploše lesa. Podle obviněného však odvolací soud tento závěr nerespektoval. Obviněný totiž poukazuje na to, že v případě skutku popsaného pod bodem I./1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně měla holá seč činit 2,19 ha, v případě skutku popsaného pod bodem I./2. téhož výroku 2,7 ha a v případě skutku popsaného pod bodem II./1. potom 3,16 ha. Obviněný se domnívá, že jen naposledy uvedená výměra holé seče odpovídá značné ploše ve smyslu §181d odst. 2 tr. zák., nikoli však výměra u skutků popsaných pod body I./1. a 2., přesto byl obviněný uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu ke všem třem skutkům. Takový postup odvolacího soudu považuje obviněný za nesprávný, neboť jeho vina měla být podle této právní kvalifikace vyslovena jen ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II./1. výroku o vině a skutky popsané pod body I./1. a I./2. měly být posouzeny toliko podle ustanovení §181c odst. 1 tr. zák., což se dále mělo promítnout do výroku o trestu.
Obviněný K. D. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného K. D. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. K námitce obviněného týkající se absence znaku spočívajícího v rozporu těžby lesních porostů s právními předpisy ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že ve skutkové větě musí být podle jeho názoru uvedeny okolnosti odpovídající všem znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým soud uznal pachatele vinným. Některé okolnosti mohou být blíže rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí, avšak lze k nim přihlížet jen potud, pokud rozvíjejí skutkové okolnosti zachycené alespoň rámcově ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce se přitom domnívá, že v posuzované trestní věci nejsou okolnosti týkající se rozporu provedené těžby s právními předpisy zmíněny ve skutkové větě ani náznakem, tudíž odvolací soud nereagoval na upozornění Nejvyššího soudu na toto pochybení, a námitka obviněného je proto důvodná.
K další námitce obviněného K. D. státní zástupce uvádí, že o pokračující trestný čin podle §89 odst. 3 tr. zák. se jedná i tehdy, pokud některé dílčí útoky naplňují základní skutkovou podstatu a jiné kvalifikovanou. Podle státního zástupce tak jednání obviněného bylo správně posouzeno jako jeden pokračující trestný čin, když toliko ve výroku o vině mohla být učiněna zmínka o tom, že kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. naplňuje pouze jeden z dílčích útoků, přičemž však tato vada sama o sobě není vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Námitky týkající se uloženého trestu, konkrétně jeho přílišné přísnosti, podle mínění státního zástupce neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je jinak k nápravě vad výroku o trestu určen. Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu potom považuje státní zástupce za zjevně nedůvodné, neboť o odvolání rozhoduje odvolací soud jako o celku, a jestliže je shledá ve vztahu k některému z výroků důvodným, nerozhoduje ve vztahu k dalším napadeným výrokům o zamítnutí odvolání podle §256 tr. řádu. Některé části textu dovolání podle názoru státního zástupce nasvědčují tomu, že obviněný hodlal uplatnit též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který však s ohledem na charakter rozhodnutí odvolacího soudu nepřipadá v úvahu.
Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v části týkající se obviněného K. D. a aby tomuto soudu přikázal věc znovu v potřeném rozsahu projednat a rozhodnout. Dále státní zástupce navrhl, aby dovolací soud ve smyslu §265k odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím §261 tr. řádu postupoval shodně i u obviněné D. P.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný K. D. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný K. D. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které je naplněno, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále o ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, které je dáno, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný rovněž ve svém dovolání tvrdí, že postupem odvolacího soudu byl fakticky zamítnut jeho opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání pro předchozí nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný tedy v podstatě namítá i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, aniž ovšem odkazuje na toto ustanovení.
V rámci svých námitek obviněný K. D. nejprve shledává pochybení soudů dříve činných ve věci v tom, že ve skutkových větách výroku o vině, obsaženého v rozsudku soudu prvního stupně, není zahrnut zákonný znak trestného činu spočívající v rozporu prováděné těžby dřeva s právními předpisy. K tomu obviněný doplňuje, že na uvedený nedostatek upozornil Nejvyšší soud již ve výše zmíněném usnesení ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004, kterým rozhodl o dřívějším dovolání obviněného.
Jak je patrné z výsledků dosavadního řízení v posuzované věci, obviněný K. D. byl uznán vinným třemi útoky pokračujícího trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným pod body I./1., I/2. a II./1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Tyto útoky podle shora citovaných skutkových vět spočívaly – zkráceně vyjádřeno – v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti nechal provést ve vymezenou dobu na určitých místech těžbu lesních porostů, čímž vznikly holé seče o výměrách 2,19 ha, 2,7 ha a 3,16 ha. Trestný čin poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. přitom spáchá mimo jiné ten, kdo, byť i z nedbalosti, těžbou lesních porostů provedenou v rozporu s právními předpisy způsobí vznik holé seče na celkové značené ploše lesa.
Nejvyšší soud přisvědčil dovolání obviněného K. D., že jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák. je rozpor realizované těžby lesních porostů s právními předpisy. Soudy činné dříve ve věci neopomenuly existenci tohoto znaku a dostatečně se jím zabývaly, jak je zřejmé z odůvodnění rozsudků soudu prvního i druhého stupně (č. l. 846 a 1005 a násl. trestního spisu). Pochybily však v tom, že skutková zjištění, která by bylo možné následně právně kvalifikovat jako rozpor s právními předpisy, nezařadily do skutkových vět uvedených ve výroku o vině, ač tak učinit měly. Krajský soud v Praze tuto vadu neodstranil ani v řízení po zrušení jeho dřívějšího rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004, ačkoli na ni byl tímto usnesením upozorněn. V uvedeném rozsahu je tudíž nutné považovat dovolání obviněného za důvodné. Zjištěným pochybením byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom smyslu, že samotný skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně není možné správně kvalifikovat jako trestný čin poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 tr. zák. pro absenci okolností, jež by odůvodňovaly rozpor těžby lesních porostů s právními předpisy. Tato vada ovšem nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který zde obviněný rovněž uplatnil, protože z formálního pohledu rozhodnutí obsahuje všechny výroky, které má obsahovat podle §120 a násl. tr. řádu.
Nejvyšší soud ovšem ke zmíněné, důvodně uplatněné námitce konstatuje, že obviněný K. D. vzhledem ke skutečnostem popsaným v odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů bezpochyby provedl těžbu lesních porostů protiprávně, a to zejména v rozporu s ustanoveními §31 odst. 2 a §33 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z odkazu soudu prvního stupně i odvolacího soudu na citovaná ustanovení je proto zřejmé, že ve svých rozhodnutích vycházely soudy též z těch skutkových okolností, podle nichž byla těžba lesních porostů, kterou provedl obviněný, v rozporu s příslušnými právními předpisy. Jednání obviněného tudíž naplnilo všechny potřebné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., byť všechny potřebné skutečnosti nebyly výslovně uvedeny ve skutkových větách výroku o vině, ale soudy obou stupňů je zahrnuly alespoň do odůvodnění svých rozhodnutí.
Nejvyšší soud je proto toho názoru, že projednání dovolání jen v tomto rozsahu, v němž je dovolání obviněného K. D. částečně důvodné, tj. za účelem výslovného vyjádření skutečností odůvodňujících porušení právního předpisu ve výroku o vině, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Protiprávnost jeho jednání totiž dovodil odvolací soud alespoň v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně by projednání dovolání obviněného nemohlo mít ani judikatorní význam, protože se nejedná o otázku po právní stránce zásadního významu, ale takovou, která je dostatečně zřejmá a ustálená v rozhodovací činnosti soudů a v praxi nečiní problémy. V rozsahu této dovolací námitky tedy Nejvyšší soud shledal důvod k odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu.
V rámci své další námitky obviněný K. D. poukázal na to, že jeho jednání bylo právně posouzeno jako pokračující trestný čin poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 tr. zák. Z již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 775/2004, však obviněný dovozuje, že podobně jako nelze sčítat plochy jednotlivých nesousedících holých sečí v případě znaku spočívajícího ve vzniku holé seče na celkové větší ploše lesa podle §181c odst. 1 tr. zák., nelze tak činit ani ve vztahu k znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §181c odst. 2 písm. b) tr. zák. spočívajícího ve vzniku holé seče na celkové značné ploše lesa, což odvolací soud podle obviněného nerespektoval. Jak dále obviněný připomíná, v rámci skutku popsaného pod bodem I./1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně měla výměra holé seče činit 2,19 ha, v rámci skutku popsaného pod bodem I./2. téhož výroku 2,7 ha a v rámci skutku popsaného pod bodem II./1. potom 3,16 ha. Podle názoru obviněného jen naposledy uvedená výměra holé seče splňuje podmínky vzniku holé seče na celkové značné ploše podle §181d odst. 2 tr. zák., zatímco výměry uvedené v případě skutků popsaných pod body I./1. a I./2. nikoli. Pokud byl obviněný přesto byl uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu ke všem třem skutkům, považuje to za nesprávný postup, neboť vina měla být podle této přísnější právní kvalifikace vyslovena jen ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II./1. výroku o vině a skutky popsané pod body I./1. a I./2. měly být posouzeny pouze podle §181c odst. 1 tr. zák. K tomu uvádí Nejvyšší soud následující.
Jak je zřejmé z ustanovení §265s odst. 2 tr. řádu, v dovolacím řízení, resp. v řízení po zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním platí zásada zákazu reformationis in peius, podle níž po rozhodnutí o dovolání podaném pouze ve prospěch obviněného nesmí dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V posuzovaném trestním řízení byl obviněný K. D. uznán vinným jedním (pokračujícím) trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Pokud by byla provedena změna v tom smyslu, jak požaduje obviněný v dovolání, byl by v konečném důsledku uznán vinným jednak (pokračujícím) trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1 tr. zák. a současně i dalším trestným činem poškozování lesa těžbou podle §181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Byl by tedy uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů místo jednoho, což by jednoznačně znamenalo změnu v jeho neprospěch. Již z toho důvodu proto nemohl Nejvyšší soud zmíněnou námitku akceptovat, resp. byl nucen ji posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
Do jisté míry nad rámec potřebného odůvodnění lze však doplnit následující. Jestliže se pachatel dopustí více útoků, které naplňují znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák., a jsou-li naplněny další podmínky stanovené v §89 odst. 3 tr. zák., podle legální definice uvedené v naposledy zmíněném ustanovení se jedná o pokračující trestný čin. Není přitom rozhodné, že některé dílčí útoky pachatele samy o sobě naplnily znaky základní a jiné kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu (srov. přiměřeně zhodnocení publikované pod č. 42/1979, s. 188 Sb. rozh. tr.). Dělení útoků na jeden (pokračující) trestný čin zahrnující jen jednání naplňující znaky základní skutkové podstaty a další (pokračující) trestný čin zahrnující jednání naplňující znaky kvalifikované skutkové podstaty, jak to navrhl obviněný v dovolání, tudíž nemá opodstatnění ani oporu v zákoně. Protože i v případě pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. jde z hmotněprávního hlediska jen o jeden trestný čin, jeho výsledná právní kvalifikace musí vyjadřovat nejzávažnější stupeň porušení chráněného objektu příslušné skutkové podstaty, takže pokud to přichází v úvahu, je třeba celý pokračující trestný čin posoudit i podle kvalifikované skutkové podstaty. Skutečnost, že některými z dílčích útoků pokračujícího trestného činu pachatel naplnil toliko znaky základní skutkové podstaty, lze zohlednit jen ve výroku o trestu. Ani z těchto důvodů nemohla být uvedená námitka obviněného K. D. shledána důvodnou.
Obviněný K. D. dále ve svém dovolání tvrdí, že v rozsudku Krajského soudu v Praze chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jeho podaném odvolání. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že z podnětu tohoto odvolání, kterým obviněný inicioval konání odvolacího řízení, zrušil Krajský soud v Praze napadený rozsudek Okresního soudu v Příbrami v části výroku o vině a ve výroku o trestu. O odvolání každého samostatného odvolatele se přitom zásadně rozhoduje jako o celku, takže pokud mu odvolací soud alespoň částečně vyhoví a z jeho podnětu např. zruší napadený rozsudek, nemůže již podané odvolání zamítnout ve zbylém rozsahu, v němž mu nebylo vyhověno (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované pod č. T 417. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17). K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, o který zřejmě obviněný opíral popsanou námitku, tedy nedošlo.
Obviněný K. D. ve svém dovolání do jisté míry odkazuje i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který sice výslovně nezmiňuje odkazem na toto ustanovení, ale cituje jeho znění. Výchozí podmínkou pro uplatnění uvedeného dovolacího důvodu je však – zjednodušeně vyjádřeno – skutečnost, že dříve podaný řádný opravný prostředek byl rozhodnutím, proti kterému směřuje dovolání, zamítnut nebo odmítnut. V posuzovaném případě se tak však nestalo, protože odvolací soud po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně sám ve věci rozhodl, tudíž k naplnění dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení nemohlo vůbec dojít.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný K. D. podal proti odvolacímu rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, které zčásti vycházelo z námitek, jež byly shledány zjevně neopodstatněnými, zčásti pak byly námitky obviněného shledány důvodnými, a to pokud jde o absenci výslovného vyjádření jednoho znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou ve skutkové větě výroku vině v rozsudku soudu prvního stupně. Současně je ovšem zcela zjevné, že projednání tohoto dovolání v rozsahu, v němž je částečně důvodné, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která by mohla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného K. D. podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl, přičemž jinak nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y