ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.71.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 71/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. ledna 2005 o dovolání obviněného T. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 61 T 251/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 9 T 2/2004, byl obviněný T. Š. uznán vinným pod bodem I. ad 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., ad 1) – 3) trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a pod bodem II. výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a osmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pistole ČZ 7,65 mm, se zásobníkem a sedmi náboji.
Trestné činy pod bodem I. výroku o vině obviněný spáchal tím, že poté, co se vrátil z výkonu trestu odnětí svobody navštívil poškozeného K. S., se kterým v minulosti páchal trestnou činnost a požadoval po něm peníze jako náhradu za roky, které strávil ve výkonu trestu odnětí svobody a poté co mu poškozený ve dnech 12. 10. 2003 a 15. 10. 2003 předal částku 21.000,- Kč své požadavky zvyšoval až na částku 100.000,- Kč, ad 1) navštívil dne 20. 10. 2003 P. F. C. v P.kde je poškozený K. S. zaměstnán jako číšník a po vzrušené debatě, v které se poškozený snažil obviněnému vysvětlit, že žádné peníze už nemá, vešel obviněný za barový pult, vytáhl pistoli ČZ 7,65 mm, kterou na poškozeného namířil a ze šuplíku sebral tržbu ve výši 3.500,- Kč, následně si sedl za bar a poškozenému sdělil, že žádá doplacení částky do 100.000,- Kč, kterou mu může poškozený obstarat tím, že prodá svůj osobní automobil, neboť s prostřelenýma nohama ho stejně nebude potřebovat a dále mu vyhrožoval tím, že si bude pro peníze chodit každý den, že má své lidi, kteří mohou poškozeného k vydání osobního automobilu donutit a pomstí se jeho rodině, ad 2) že dne 21. 10. 2003 kolem 16:00 hodiny opět navštívil poškozeného K. S. a pod stejnými výhrůžkami po něm žádal doplacení peněz, načež mu poškozený vydal další hotovost ve výši 2.500,- Kč s tím, že zbylé peníze, resp. osobní automobil obviněnému vydá do 29. 10. 2003, ad 3) že dne 29. 10. 2003 kolem 14:30 hodiny si obviněný T. Š. přišel za poškozeným pro peníze, resp. vozidlo, avšak byl zadržen Policií České republiky, přičemž obviněný T. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1995, sp. zn. 43 T 10/94 odsouzen mimo jiné za pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 7. 10. 2003.
Trestný čin pod bodem II. výroku o vině spáchal obviněný tím, že nejméně od 12. 10. 2003 do 29. 10. 2003, kdy byl zadržen v P., v baru P. F. C., měl v držení pistoli zn. ČZ 7,65 mm, se zásobníkem se sedmi náboji, ačkoliv není držitelem zbrojního průkazu.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 9 T 2/2004, podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 61 T 251/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení padal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že popsaný skutek, k němuž podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo dne 20. 10. 2003, byl podle obviněného spáchán dne 15. 10. 2003. Poukázal přitom na rozdílnost těchto časových okolností v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 61 T 251/2004, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný podle jejího názoru nevytýkal vady, které by naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti namítal nesprávně zjištěný skutkový stav. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že popsaný skutek odpovídá použité právní kvalifikaci. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu a tím napadal soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek