ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.893.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 893/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Mgr. J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 To 132/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 136/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 To 132/2004, ohledně obviněného Mgr. J. Š. ve výroku o vině a trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 5 T 136/2001, byl obviněný Mgr. J. Š. uznán vinným v bodech 1), 2), 3) rozsudku trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pod body 1), 2) rozsudku trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 1. 1997. Za tyto trestné činy byl obviněný Mgr. J. Š. odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest 60.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Dále mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání statutárního zástupce v rozpočtové a příspěvkové organizaci a povolání se samostatnou dispozicí finančních prostředků v rozpočtové a příspěvkové organizaci a v obecně prospěšných společnostech, církvích, případně v jiných právnických osobách a rovněž u podnikatelů - fyzických osob, na dobu pěti let.
Obviněný spáchal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. tím, že společně s obviněnou T. Ř. :
1)v období od 1. 7. 1996 obviněný J. Š. jako ředitel D. d. v N. J. a od 15. 8. 1996 obviněná T. Ř. jako zástupkyně ředitele D. d. v N. J. a od 16. 9. 1996 jako vedoucí pokladny do 20. 9. 1999, v N. J., na ul. R., okr. N. J., v budově D. d. a na dalších blíže nezjištěných místech, po vzájemné dohodě po rozdělení funkcí a činností při řízení D. d. jednotlivě, ale i společně vystavovali fiktivní výdajové pokladní a příjmové doklady, paragony a jiné prvotní účetní doklady opatřené razítky nebo jiným označením od firem L. H., K., ul. J., J. K., K., ul. P. M., P. K., K., ul I. Š., N. P., N. J., ul. R., J. A., K., ul. S., A. K. , N. J., R., „C. u. J.“, v. o. s., N. B., , T., s. r. o., P., Č., N. T. T., O.-H., R.K.S. M. N. J., Ž., F. M., s. r. o., K. ul. M., C. p. S., N. J., K., E.-t- s. Z. E., N. J., ul. Ž., E. P. - T., Š., D., a. s., p. O., M. n., , přičemž na základě takto vystavených dokladů si vypláceli peníze z pokladních prostředků D. d. v N. J. za neuskutečněné nákupy nebo poskytnuté služby a České republice – D. d. v N. J. tak způsobili celkovou škodu 140.759,72 Kč.
2)v blíže nezjištěném období ke konci roku 1998 nebo počátkem roku 1999 obviněný J. Š., jako ředitel D. d. v N. J. a obviněná T. Ř. jako zástupkyně D. d. v N. J. na ul. R. v budově D. d. v N. J., případně na dalších nezjištěných místech, obviněná T. Ř. si ponechala pro svou potřebu částku 10.000,- Kč z prostředků finančních darů určených pro D. d. v N. J. od firmy T., s. r. o., U. H. - V., , přičemž obviněný J. Š. jako ředitel D. d. byl s takovým postupem srozuměn a České republice, D. d. v N. J. tak způsobili škodu v částce nejméně 10.000,- Kč,
a dále obviněný J. Š. sám
3)v období od 1. 7. 1996 do 20. 9. 1999 jako ředitel D. d. v N. J. nepředal chovancům A. D. , M. M. , M. H. , L. C. a R. G. , kteří po dosažení zletilosti odcházeli z D. d., věcná plnění spočívající ve výbavě a finanční částce 10.000,- Kč, které na ně vykázal a dále nepředal chovanci J. A. část výbavy, kterou na něj rovněž vykázal, a takto způsobil jmenovaným celkovou škodu v částce 31.322,20 Kč.
Dále byl tímto rozsudkem zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. pro skutky, že
4) v období od 3. 7. 1996 do 20. 9. 1999 v N. J., okr. N. J. na ul. R. v objektu D. d., případně dalších nezjištěných místech obviněný Mgr. J. Š. jako ředitel D. d. v N. J. a obviněná T. Ř. jako zástupce ředitele si záměrně ponechali pro svou potřebu finanční dary, které obdržel D. d. v N. J. od společností A. K. , O. S. , K. , A. S. N. J. a V. H. S. J., na základě darovacích smluv a takto způsobili celkovou škodu ve výši 97.000,- Kč, navíc obviněný Mgr. J. Š. si ponechal pro svou potřebu finanční dar v částce 2.000,- Kč, který obdržel D. d. v N. J. od společnosti V. H. S. J.,
a dále pod bodem 6) rozsudku, že v období od 3. 7. 1996 do 20. 9. 1999 v N. J., okr. N. J. na ul. R. v objektu D. d., případně dalších nezjištěných místech obviněný Mgr. J. Š. jako ředitel D. d. a obviněná T. Ř. jako zástupce ředitele si záměrně ponechali pro svou potřebu plnění z pojistných událostí u M. N. , N. L. , M. A. , Z. H. , R. L., M. S. , R. M., P. H. , J. A. , V. G. , J. B. , R. L., které obdržel dětský domov od P. K., a.s., se sídlem v O. na základě pojistných smluv a takto způsobili celkovou škodu ve výši 17. 563,- Kč,
7)v období od 3. 7. 1997 do 20. 9. 1999 v N. J., okr. N. J. na ul. R. v objektu D. d., případně dalších nezjištěných místech obviněný Mgr. J. Š. jako ředitel D. d. a obviněná T. Ř. jako zástupce ředitele si záměrně ponechali pro svou potřebu oděv, obuv a další věci osobní potřeby zakoupené pro chovance D. d. u společnosti N. T. T. O.-H., N. D. N. J., J. K. Ž. , M. S. t. K., P. N. N. J. , R. K. Č. N., K. P. T. P., R. o. O., U. Z., P. H. L. N. J., D. N. J., B. N. J., L. N. J., T. V. t. N. J., B. C. P. L. Z., P.a.a.T. M. K., K. a D. K. – S. D. K., E. – P. N. J., D. B. – A. V. K. a takto způsobili celkovou škodu 23.260,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 4. 2005, sp. zn. 5 T 136/2001, podali státní zástupce, obviněný Mgr. J. Š. a obviněná T. Ř. odvolání.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 To 132/2004, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu státního zástupce a obou obžalovaných zrušil napadený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu a podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. z podnětu státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve zprošťující části v bodě 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného Mgr. J. Š. a v bodě 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného Mgr. J. Š. a obviněné T. Ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněného Mgr. J. Š. uznal vinným v bodech 1 – 3 rozsudku trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
Obviněný spáchal uvedený trestný čin společně s obviněnou T. Ř. tím, že
1)v období od 1. 7. 1996 obviněný J. Š. jako ředitel D. d. v N. J. a od 1. 9. 1996 obviněná T. Ř. jako zástupkyně ředitele D. d. v N. J. a od 16. 9. 1996 jako vedoucí pokladny do 20. 9. 1999 v N. J., na ul. R., okr. N. J., v budově D. d. a na dalších blíže nezjištěných místech, po vzájemné dohodě po rozdělení funkcí a činností při řízení D. d. jednotlivě, ale i společně vystavovali fiktivní výdajové pokladní a příjmové doklady, paragony a jiné prvotní účetní doklady opatřené razítky nebo jiným označením od firem L. H., K., ul. J., , J. K., K., ul. P. M.,, P. K., K., ul I. Š., , N. P., N. J., ul. R., J. A., K., ul. S., A. K. , N. J., R., „C. u. J.“, v. o. s., N. B., T., s. r. o., P., Č., N. T. T., O.-H. , R.K.S. M. N. J.,, Ž., F. M., s. r. o., K. ul. M.,, C. p. S., N. J., K., , E.-t. s. Z. E., N. J., Ž., , E. P. - T., Š. , D., a. s., p. O., M. n., , přičemž na základě takto vystavených dokladů si vypláceli peníze z pokladních prostředků D. d. v N. J. za neuskutečněné nákupy nebo poskytnuté služby v hodnotě 140.759,72 Kč,
dále si záměrně ponechali pro svou potřebu zboží, oděvy a obuv zakoupené pro chovance D. d. u firem U. Z., Bc. P. L., Z., P.A.A.T. M. K., K., D. K., E.-P. a D. B.-A, V, v celkové hodnotě 4.522,60 Kč,
čímž způsobili České republice - D. d. v N. J. celkovou škodu ve výši nejméně 145.282,30 Kč,
2)v blíže nezjištěném období ke konci roku 1998 nebo počátkem roku 1999 obviněný Mgr. J. Š. jako ředitel D. d. v N. J. a obviněná T. Ř. jako zástupkyně ředitele D. d. v N. J. na ul. R., v budově D. d. v N. J., případně na dalších nezjištěných místech, si obviněná T. Ř. ponechala pro svou potřebu částku 10.000,- Kč z prostředků finančních darů určených pro D. d. v N. J. od firmy A. S. N. J. , přičemž obviněný Mgr. J. Š. jako ředitel D. d. byl s takovým postupem srozuměn a České republice, D. d. v N. J., tak způsobil škodu v částce nejméně 10.000,- Kč,
3)obviněný Mgr. J. Š. sám v období od 1. 7. 1996 do 20. 9. 1999 jako ředitel D. d. v N. J. nepředal chovancům A. D. , M. M. , M. H. , L. C. a Š. G., kteří po dosažení zletilosti odcházeli z D. d., věcná plnění spočívající ve výbavě a finanční částce 10.000,- Kč, které na ně vykázala a dále nepředal chovanci J. A. část výbavy, kterou na něj rovněž vykázal, a takto způsobil jmenovaným chovancům celkovou škodu v částce 31.322,20 Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný Mgr. J. Š. odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Dále obviněnému uložil podle §49 odst. 1 a §50 odst. tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání statutárního zástupce v rozpočtové a příspěvkové organizaci a povolání se samostatnou dispozicí s finančními prostředky v rozpočtové a příspěvkové organizaci a v obecně prospěšných společnostech, církvích, případně v jiných právnických osobách a rovněž u podnikatelů – fyzických osob, a to na dobu pěti let.
Obviněná T. Ř. byla uznána vinnou pod body 1, 2 tohoto rozsudku trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a byla odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu tří let.
Současně odvolací soud podle §226 písm. a) tř. ř. zprostil oba obviněné obžaloby pro skutek popsaný v bodě ad 7) rozsudku soudu prvního stupně, který byl právně posouzen jako dílčí útok pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a) tr. zák. a podle §259 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se skutek popsaný v bodě ad 6) napadeného rozsudku vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. V bodech ad 4), 5), 6) zůstal napadený rozsudek ohledně obviněné T. Ř. ve zprošťující části nezměněn.
Obviněný Mgr. J. Š. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 To 132/2004, proti výroku o vině trestu z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v neúplnosti skutkových zjištění. Soudům obou stupňů vytkl, že hodnotily jednotlivé důkazy jednostranně, pouze na základě nepřesvědčivých výpovědí svědků, přestože od vystavení účetních dokladů uplynula dlouhá doba a že nepřisvědčily jeho návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru účetnictví a ekonomiky či znaleckým posudkem z oboru grafologie. Dále namítl porušení ustanovení §220 tr. ř., protože soudy obou stupňů v bodě ad 3) výroku o vině označily jako poškozené chovance D. d. a nikoli Český stát, jak bylo uvedeno v obžalobě. Beze změny žalobního návrhu nemohla být podle něj použita právní kvalifikace podle §248 odst. 3 písm. a) tr. zák. Obviněný poukázal na rozhodnutí publikované pod č. 28/1992 Sb. rozh. tr., podle kterého za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného lze považovat jen takového pachatele, u kterého z jeho pracovního, funkčního nebo jiného právního vztahu k poškozenému je hlavním úkolem péče o zabezpečování zájmů poškozeného. Přitom za znak vymezující zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného nelze podle tohoto judikátu považovat pouhé pracovní zařazení či hmotnou odpovědnost pachatele. Závěr soudu prvního stupně, že se v daném případě jedná o vztah blížící se vztahům upraveným zákonem o rodině, stejně tak jako závěr odvolacího soudu, že právní kvalifikace podle §248 odst. 3 písm. a) tr. zák. je dána s ohledem na pouhou skutečnost, že obviněný byl statutárním orgánem D. d. v N. J., a to i v případě, že by poškozenými byli přímo chovanci D. d. je podle obviněného v rozporu s uvedenou judikaturou.
Obviněný dále namítl, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání, a je proto dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Obviněný vytkl odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu jeho odvolání, protože v odůvodnění rozsudku vyplývá, že se nevypořádal s jeho argumentací v odvolání a rozsudek soudu prvního stupně údajně zrušil jen z podnětu odvolání státního zástupce a obviněné T. Ř.
Dále namítl, že postupem soudů obou stupňů bylo výrazným způsobem porušeno jeho právo na obhajobu uvedené v §2 odst. 4, 13 tr. ř., nebyl řádně zjištěn skutkový stav a nebyly vyhodnoceny všechny okolnosti případu, čímž došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Přestože vytýkal rozhodnutí soudu prvního stupně, že nepřipustil jeho návrhy na doplnění dokazování, odvolací soud se údajně v tomto směru jeho odvoláním nezabýval, resp. tato skutečnost nevyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, čímž byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, pokud nerozhodne podle §265m tr. ř. ve věci sám tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, aby dovolání bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat jen vady právní a námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů i neúplnosti dokazování, nemají povahu právně relevantních námitek. S poukazem na provedené dokazování nejde podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v trestní věci obviněného o nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k tr. ř. je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V posuzovaném případě je zřejmé, že odvolací soud výrokem učiněným pod bodem ad I./ rozsudku podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v podnětu odvolání státního zástupce a obou obviněných (tj. obviněného Mgr. J. Š. a obviněné T. Ř.) zrušil napadený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu. V napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě žádný výrok nechybí, když zamítnutí odvolání obviněného nepřicházelo v úvahu.
Konečně podle nejvyšší státní zástupkyně není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vzhledem k obsahu námitek obviněného, který naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že postupem odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně došlo k porušení základních procesních podmínek stanovených trestním zákonem (správně má být: „trestním řádem“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen: „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je zčásti důvodné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný opírá tento důvod částečně o námitky proti odůvodnění napadeného rozsudku. Těmito námitkami se Nejvyšší soud nezabýval, protože podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodů rozhodnutí není přípustné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami směřujícími proti hodnocení důkazů soudem, proti neúplnosti dokazování, jak namítá obviněný v podstatné části své argumentace v dovolání. Těmito námitkami se Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů nezabýval.
Právní námitkou, která svým obsahem naplňuje uvedený dovolací důvod, je námitka týkající se právní kvalifikace skutku obviněného jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák.
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou a spáchá tento čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku blíže neodůvodnil právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. a omezil se na to, že obviněný Mgr. J. Š. tím, že jako ředitel – statutární orgán jmenovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky - byl oprávněn a povinen řídit dětský domov, plnit úkoly vedoucího organizace a jednat jménem D. d., si ke škodě Českého státu ponechal pro vlastní potřebu věci a finanční hotovost ve výši nejméně 155.282,30 Kč a ke škodě svých svěřenců zboží a finanční hotovost ve výši nejméně 31.322,20 Kč, naplnil ve všech zákonných znacích skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. Vzhledem k nedostatku jiného odůvodnění nezbývá než vycházet z toho, že odvolací soud spatřoval znak skutkové podstaty podle §248 odst. 3 písm. a) tr. zák. v tom, že obviněný byl ředitelem D. d. v N. J. a současně statutárním orgánem. Takové odůvodnění právní kvalifikace skutku je však nedostačující.
Za osobu, která má zvláštní povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu §248 odst. 3 písm. a) tr. zák. je možné považovat jen takového pachatele, u kterého je z jeho pracovního, funkčního nebo jiného právního vztahu k poškozenému hlavním úkolem péče o zabezpečování zájmů poškozeného. Taková zvláštní povinnost může vyplývat z právního předpisu (např. zákonný zástupce nezletilého, opatrovník aj.) anebo ze smlouvy (plné moci). Samotná dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřená mezi pracovníkem a zaměstnavatelem, stejně jako ani postavení vedoucího pracovníka, nezakládá takovou povinnost. (srov. č. 28/1992 Sb. rozh. tr.) V konkrétním případě je proto třeba zjišťovat rozsah odpovědnosti takové osoby, zda naplňuje zmíněný znak skutkové podstaty podle §248 odst. 3 písm. a) tr. zák. Vzhledem k tomu, že odvolací soud takto nepostupoval, je v této části naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V napadeném rozhodnutí nechybí výrok o zamítnutí odvolání obviněného. Obviněný zřejmě přehlédl, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 To 132/2004, pod bodem I. zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a obou obžalovaných rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 4. 2003, č. j. 5 T 136/2001-1317, v odsuzující části v celém rozsahu. Bylo tedy rozhodnuto o odvolání obviněného a dovolací důvod není naplněn.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný tento důvod dovolání odůvodnil jen tím, že postupem odvolacího soudu (ale i soudu prvního stupně) došlo k porušení základních procesních podmínek stanovených trestním zákonem. Pomine-li se neúplné a nesprávné odůvodnění této námitky, je zcela zřejmé, že nenaplňuje uplatněný dovolací důvod, neboť napadeným rozsudkem nebylo rozhodnuto způsobem uvedeným v první alternativně dovolacího důvodu, tj. o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání obviněného, a pokud jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, není z obsahu dovolací námitky patrno, v čem obviněný spatřuje její případné naplnění.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je důvodné jen v části, v níž obviněný na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal nesprávné právní posouzení skutku.
Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 To 132/2004, ohledně obviněného Mgr. J. Š. ve výroku o vině a trestu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože je ve věci třeba učinit nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř., přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, v němž odvolací soud znovu rozhodne o odvolání obviněného Mgr. J. Š. proti rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Ostravě, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán při posuzování skutku obviněného právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Nejvyšší soud podotýká, že neshledal důvody pro aplikaci ustanovení §265k odst. 2 poslední věty tr. ř. ohledně obviněné T. Ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek