ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1148.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1148/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2005 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 14 To 24/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 130/2004, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 14 To 24/2005, zrušuje.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 2 T 130/2004, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 7. 7. 2004 v době kolem 09.05 hodin jako řidič nákladního automobilu tov. zn. Scania, , s návěsem RZ, , při jízdě po silnici II. třídy č. 523 ve směru od obce K. do H., okr. P., v 23,7 km uvedené silnice, nedbal dopravního značení a zejména varování výstražného zařízení na nechráněném železničním přejezdu a na ten vjel v době, kdy po železnici projížděl motorový osobní vlak vezoucí nejméně 15 cestujících, v důsledku čehož došlo ke střetu vlaku řízeného B. Č., nar. a obviněným řízeného nákladního automobilu, přičemž osobní vlak vykolejil a vjel na vozovku a při nehodě utrpěla zranění jedna z cestujících J. H. a to tržnou ránu ve vlasové části hlavy, kteréžto zranění si vyžádalo lékařské ošetření bez omezení v běžném způsobu života a na železničním svršku vznikla škoda ve výši nejméně 34.014,70 Kč ke škodě Správy železniční dopravní cesty, s. o., P, J., na osobním vlaku škoda ve výši nejméně 234.060,- Kč ke škodě Českých drah a. s., depo kolejových vozidel, K., B. a na obviněným řízeném návěsu škoda ve výši nejméně 10.855,- Kč ke škodě I. Š.“ Za to byl odsouzen podle §180 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 60.000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Správa železniční dopravní cesty, s. o., P. p., P., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Pelhřimově (v neprospěch obviněného P. S., a to do výroku o trestu), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích -pobočka v Táboře usnesením ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 14 To 24/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 2. 2005 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podala ve prospěch obviněného P. S. nejvyšší státní zástupkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve poznamenala, že právní kvalifikace souzeného skutku byla nepřiléhavá, neboť jednání obviněného P. S. je nutno považovat za porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona [§29 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích]. Současně však konstatovala, že tuto vadu soudních rozhodnutí nelze v současné době napravit, neboť rozsudek soudu prvního stupně nebyl ve výroku o vině napaden odvoláním státního zástupce a odvolací soud nebyl oprávněn tento rozsudek ve výroku o vině přezkoumat. Předmětný výrok tudíž není možné napadnout ani odvoláním. V další části dovolání nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že napadená rozhodnutí jsou vadná i ve výroku o trestu, když nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby obviněnému P. S. byl vedle trestu odnětí svobody uložen trest peněžitý. Soud prvního stupně trest peněžitý uložil s odkazem na ustanovení §53 odst. 2 písm. a) tr. zák., odvolací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil právní názor, že s ohledem na ustanovení §28 odst. 1 tr. zák. není u trestného činu nedbalostního charakteru vyloučena možnost uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a trestu peněžitého. K tomu nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že ustanovení §28 odst. 1 tr. zák. nelze chápat izolovaně, ale vždy v souvislosti s dalšími ustanoveními obecné části trestního zákona o trestech. Z ustanovení trestního zákona vymezujících podmínky pro uložení jednotlivých druhů trestů vyplývají i některé další případy jejich neslučitelnosti, které nejsou v ustanovení §28 odst. 1 tr. zák. výslovně zmíněny. V souvislosti s tím vyložila podmínky pro uložení peněžitého trestu vymezené ustanovením §53 tr. zák. Pokud nalézací soud uložil peněžitý trest podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. (podle tohoto ustanovení může soud uložit peněžitý trest bez podmínek ustanovení §53 odst. 1 tr. zák. pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje), pak stejně jako odvolací soud zřejmě přehlédl, že ustanovení §180 odst. 1 tr. zák. [a také ustanovení §180 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., které mělo být správně použito] uložení peněžitého trestu nedovoluje. Uložení tohoto trestu nepřicházelo v úvahu ani podle jiných ustanovení §53 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně pak dovodila, že výkladem ustanovení §53 odst. 1, odst. 2 tr. zák. je nutno dospět k závěru, že uložení peněžitého trestu vedle trestu odnětí svobody za nedbalostní trestný čin přichází v úvahu pouze v případě takového nedbalostního trestného činu, na který trestní zákon ve zvláštní části peněžitý trest výslovně stanoví (např. ustanovení §184a tr. zák., §255a odst. 1 tr. zák.). V případě trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák., stejně jako v případě všech dalších nedbalostních trestných činů, na které trestní zákon ve zvláštní části výslovně nestanoví peněžitý trest, je ustanovením §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. uložení trestu peněžitého vedle trestu odnětí svobody vyloučeno.
Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že s ohledem na velmi úzké vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zřejmě nelze v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat, že určitý druh trestu uložen nebyl, ačkoliv k tomu byly zákonné podmínky splněny. Přesto však konstatovala, že v předmětné trestní věci byly s ohledem na charakter trestné činnosti splněny všechny podmínky §49 odst. 1 tr. zák. pro uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel a že tento trest by mohl účel trestu ve smyslu ustanovení §23 tr. zák. splnit lépe než nezákonně uložený trest peněžitý.
Nejvyšší státní zástupkyně pak uzavřela, že Okresní soud v Pelhřimově, pokud uložil obviněnému P. S. za trestný čin obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest vedle trestu odnětí svobody, uložil mu takový druh trestu, který v daném případě zákon nepřipouští. Tímto postupem nalézacího soudu byl založen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odvolací soud, který toto pochybení na podkladě odvolání státního zástupce směřujícího do výroku o trestu nenapravil a odvolání podle §256 tr. ř. zamítl, založil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené důvody nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
1.podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 14 To 24/2005.
2. podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
3. v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
S projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření obviněného P. S. k tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněných. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, jsou zejména případy, kdy byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. bez splnění zákonem stanovených podmínek. Současně ovšem nutno zdůraznit, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze relevantně namítat, že nebyl uložen určitý druh trestu, přestože pro to byly splněny zákonné podmínky. Jinými slovy vyjádřeno, pod tento dovolací důvod nelze podřadit případy neuložení konkrétního druhu trestu.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. je třeba považovat argumentaci dovolatelky stran nesprávnosti uložení peněžitého trestu a v návaznosti na to ohledně nesprávnosti zamítavého rozhodnutí odvolacího soudu za právně relevantní.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z relevantních důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §28 odst. 1 tr. zák. (tímto ustanovením odůvodnil odvolací soud závěr o tom, že u trestného činu nedbalostního charakteru není vyloučena kombinace ukládání trestu odnětí svobody s jeho podmíněným odkladem a trestu peněžitého) stanoví-li tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v §27 tr. zák. Vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když tento zákon ve zvláštní části takový trest nestanoví.
Citované zákonné ustanovení vymezuje základní zásady pro ukládání jednotlivých druhů trestů a stanovuje vzájemné vztahy mezi nimi. Je východiskem pro úvahu, jaký druh trestu za určitý trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákona zvolit, jaký druh je přípustný, s kterým dalším druhem trestu jej případně kombinovat nebo zda je možné některý trest uložit jako samostatný. Toto ustanovení však nelze aplikovat izolovaně, ale vždy v souvislosti s dalšími ustanoveními obecné části trestního zákona o trestech a zvláštní části trestního zákona obsahující sankce za jednotlivé trestné činy.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem bylo dále zapotřebí zabývat se ustanoveními §53 tr. zák. a §180 odst. 1 tr. zák.
Podle §53 odst. 1 tr. zák. může soud uložit peněžitý trest ve výměře od 2.000,- Kč do 5.000.000,- Kč, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Podle §53 odst. 2 tr. zák. může soud bez podmínek odst. 1 uložit peněžitý trest pouze v případě, že
a) tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto druhu trestu dovoluje, nebo
b) ukládá jej za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládá.
Jak již shora uvedeno, soud prvního stupně uložil obviněnému P. S. peněžitý trest podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž odvolací soud tento postup svým rozhodnutím akceptoval a potvrdil. Soudy obou stupňů však nevzaly v úvahu, že pachateli trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák. může být uložen pouze trest odnětí svobody nebo trest zákazu činnosti. Ustanovení §180 odst. 1 tr. zák. (ustanovení zvláštní části trestního zákona) tedy uložení peněžitého trestu nedovoluje. Je tudíž zřejmé, že podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. nebylo možné v posuzovaném případě peněžitý trest uložit. Uložení tohoto druhu trestu však nebylo možné ani podle jiných ustanovení §53 tr. zák. Použití §53 odst. 1 tr. zák. nepřicházelo v úvahu proto, že toto zákonné ustanovení upravuje ukládání peněžitého trestu v případě úmyslné trestné činnosti, a to za současného splnění podmínky existence zištné pohnutky pachatele, zatímco v posuzovaném případě se jednalo o nedbalostní trestný čin. Nepřicházelo však v úvahu ani použití ustanovení §53 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť jednou z kumulativně stanovených podmínek postupu podle tohoto zákonného ustanovení je, že vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a k možnosti nápravy pachatele soud současně neukládá trest odnětí svobody. Citované ustanovení přitom nerozlišuje, zda jde o trest odnětí svobody podmíněný nebo nepodmíněný.
Se zřetelem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud přisvědčil názoru nejvyšší státní zástupkyně, že uložení trestu peněžitého vedle trestu odnětí svobody za nedbalostní trestný čin přichází v úvahu pouze v případě takového nedbalostního trestného činu, na který trestní zákon ve zvláštní části peněžitý trest výslovně stanoví. V případě trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák. je uložení trestu peněžitého vedle trestu odnětí svobody vyloučeno. Pokud tedy soud prvého stupně uložil obviněnému P. S. za trestný čin obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák. vedle trestu odnětí svobody trest peněžitý, uložil mu takový druh trestu, který v daném případě zákon nepřipouští. Tím byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud toto pochybení na podkladě odvolání státního zástupce směřujícího do výroku o trestu nenapravil a toto odvolání zamítl, založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 14 To 24/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení. Povinností odvolacího soudu tedy bude znovu projednat při respektování shora uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.) odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pelhřimově proti rozsudku soudu prvního stupně. Musí přitom mít na zřeteli (vzhledem k tomu, že ke zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí došlo jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného) zákaz reformationis in peius ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý