ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1166.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1166/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. září 2005 o dovolání obviněného A. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2005, č. j. 2 To 37/2005-681, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 53 T 23/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 2. 2005, č. j. 53 T 23/2001-617, byl obviněný A. N. uznán vinným jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. s odkazem na ustanovení §143 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §140 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému ing. F. A., bytem O., na náhradě škody částku 5.346.852,90 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání obviněného A. N. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č. j. 2 To 37/2005-681, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jednak trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., za použití ustanovení §143 tr. zák. a uložil mu podle §140 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Ohledně náhrady škody odvolací soud rozhodl stejně jako soud prvního stupně.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci obviněný napadl dovoláním. Důvod dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Má za to, že „prakticky ve svých důsledcích napadeným rozsudkem vrchního soudu bylo jeho odvolání zamítnuto ve smyslu §256 tr. ř.“ Napadený rozsudek vrchního soudu je totiž ve výroku o vině, trestu a náhradě škody zcela shodný s prvoinstančním rozsudkem a jen nepatrně byla pozměněna, resp. doplněna skutková věta. Domnívá se, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k tak závažnému porušení procesních ustanovení, že nebyl na místě jakýkoliv jiný postup odvolacího soudu, než zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Před vyhlášením rozsudku nebylo obviněnému „uděleno slovo k závěrečné řeči, ani možnost pronést poslední slovo podle §216 a §217 tr. ř.“ Obviněný je přesvědčen, že tímto došlo k porušení jeho práva na obhajobu, když nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že se jedná „pouze o omezené zkrácení obžalovaného v jeho právu na obhajobu, které ovšem nemá na celkovém projednání jeho trestní věci žádný vliv, neboť se jedná o pochybení ryze formální, které nemohlo být překážkou pro uplatnění všech námitek, které obhajoba považovala za významné v tomto řízení“. S tímto názorem obviněný nesouhlasí, neboť podle jeho názoru by potom tato ustanovení byla v trestním řádu nadbytečná. Z toho důvodu označil napadené rozhodnutí odvolacího soudu za vadné, protože bylo vydáno, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takovéto rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek vrchního soudu „zrušil“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda námitky tohoto obviněného naplňují po obsahové stránce zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Zásadní pochybení obviněný spatřuje v tom, že mu v řízení u soudu prvního stupně nebylo před vyhlášením rozsudku uděleno slovo k závěrečné řeči a k poslednímu slovu, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Za této situace dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky k tomu, aby vrchní soud ve věci mohl rozhodnout rozsudkem, přičemž měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí. Z obsahu dovolání je tedy zřejmé, že námitky obviněného směřují do první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že konkrétními námitkami obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nenaplnil, a proto ohledně tohoto dovolacího důvodu rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann