ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1318.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1318/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 dovolání, která podali obvinění D. L., a Š. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 61 To 140/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 32/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. L. a Š. L. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 10 T 32/2004, byli obvinění D. L. a Š. L. uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí na str. 1 a 2 uvedeno. Za tyto trestné činy byl každý z obviněných odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný D. L. podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a obviněný Š. L. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným stanovena povinnost rukou společnou a nerozdílnou uhradit poškozené Mgr. H. P., škodu ve výši 3.150,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak oba obvinění a jednak v neprospěch obviněného Š. L. obvodní státní zástupce pro Prahu 1.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 61 To 140/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen pouze ohledně obviněného Š. L. ve výroku o uloženém trestu. Dále podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl. Při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. obviněnému Š. L. uložil podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle §256 tr. ř. byla obě odvolání obviněných zamítnuta.
Vůči konstatovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podali obvinění D. L. a Š. L. prostřednictvím společného obhájce dovolání, kterým napadli výroky o trestu.
V odůvodnění podání dovolatelé soudům obou stupňů vytkli, že přecenily represivní stránku trestu, když oběma (městský soud ještě navíc Š. L.) uložily tresty odnětí svobody, neboť mají za to, že účelu trestání by bylo dosaženo i jiným trestem nespojeným s odnětím svobody. Domnívají se, že takovým trestem by mohl být trest výchovný, např. podmíněné odnětí svobody nebo trest obecně prospěšných prací. Zmíněný trest by odpovídal i nízké výši způsobené škody a nízkému věku obviněných. V případě tohoto trestu by byla také akcentována výchovná stránka trestu oproti její roli represivní, což právě u tak mladých obviněných by bylo řešením sociálnějším, než nepodmíněný trest odnětí svobody.
Závěrem dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů prvého i druhého stupně a uložil nové tresty nespojené s odnětím svobody.
K podaným dovoláním se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustná. S ohledem na skutečnost, že však obvinění neuvedli dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., má za to, že mimořádný opravný prostředek nesplňuje náležitosti dovolání. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných D. L. a Š. L. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
V dovolání obvinění sice výslovně neoznačili dovolací důvod, o který své námitky opřeli. Je však zřejmé, že nesouhlasí s druhem uloženého trestu - nepodmíněným trestem odnětí svobody. V této souvislosti je potřebné zdůraznit, že v rámci dovolacího řízení je možné uplatnit pouze vady, které naplňují některý v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Námitky vůči druhu a výměře trestu je možné namítat (odhlédneme-li od trestních věcí, kde došlo k uložení trestu odnětí svobody na doživotí) pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze proto napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to pouze za předpokladu, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či trest byl vyměřen mimo trestní sazbu stanovenou na daný trestný čin.
V dovolání obvinění D. L. a Š. L. v podrobnostech vznesli výhrady, že jim neměl být uložen trest spojený s odnětím svobody, ale např. podmíněné odnětí svobody nebo trest obecně prospěšných prací, přičemž takový trest by považovali za výchovný a odpovídající nízké výši způsobené škody i jejich nízkému věku. Podle názoru Nejvyššího soudu uplatněné výtky však nenaplňují nejen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (není namítáno uložení nepřípustného druhu trestu či uložení trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných D. L. a Š. L. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výroky o trestu napadených rozhodnutí a řízení jim předcházející) a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k