ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1492.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1492/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2005 dovolání, které podal obviněný M. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 14 To 85/2004, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 32/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 1 T 32/2003, byl obviněný M. V. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že v době od 29. 9. 2002 do 30. 9. 2002 v T., na ulici J. v opuštěném objektu autoservisu K. poblíže pekáren D. ve dvou případech uskutečnil pohlavní styk s M. K., a to přesto, že mu bylo známo, že dosud nedovršila věku 15 let, navíc pak před touto poškozenou, jakožto i před J. H., a R. S., si zapálil tzv. „jointa“ marihuany, nabídl a podal cigaretu všem třem dívkám, které si z ní několikrát potáhly, přičemž takto jednal přesto, že mu byl znám věk dívek a přesto, že cigareta byla ubalena z rostliny konopí, rodu Cannabis, což je látka uvedená v zákoně č. 167/1998 Sb. v příloze č. 3 seznamu omamných látek IV s obsahem účinné psychotropní látky delta - 9 - THC, což je zakázána látka uvedená v citovaném zákoně v příloze 5 seznamu psychotropních látek II.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 1, 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní formou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný M. V. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 14 To 85/2004, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a za trestné činy uvedené v nedotčené části napadeného rozsudku obviněného M. V. odsoudil podle §242 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Tímto rozhodnutím zůstal nedotčen výrok, jímž bylo obviněnému uloženo ochranné léčení.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen dne 5. 5. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Táboře, dne 10. 5. 2004 obhájci obviněného JUDr. P. Š. a dne 12. 5. 2004 obviněnému M. V.
Vůči citovanému rozsudku podal obviněný M. V. prostřednictvím jmenovaného obhájce dne 25. 6. 2004 na poštu dovolání, které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu v Táboře dne 28. 6. 2004. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný předeslal, že důvody dovolání spatřuje v tom, že skutek, který je mu kladen za vinu, byl nesprávně právně posouzen a odvolání bylo zamítnuto, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Namítl, že skutek spočívající v pohlavním zneužití M. K., nemůže být trestným činem, neboť v jeho jednání nebyla naplněna subjektivní stránka. Konstatoval, že v době, kdy vykonal se jmenovanou soulož, neznal její věk a tato skutečnost nemohla být vyvrácena výpovědí poškozené ani jejích kamarádek, pokud existovaly pochybnosti o motivech jejich výpovědí a pochybnosti o samotné věrohodnosti těchto osob. Soud, aniž by osvětlil na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že poškozená a její kamarádky vypovídaly pravdu, uznal tyto výpovědi za směrodatné pro závěr, že věděl o stáří poškozené. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že svědkyně K. popisuje průběh pohlavního styku zcela odlišně od toho, jak věc popisují ostatní svědkyně. Pokud svědkyně vypovídají odlišně v jedné části výpovědi, nelze jinou část jejich výpovědí považovat za věrohodnou, nýbrž je nutno výpovědi hodnotit jako nevěrohodné v plném rozsahu. Podle názoru obviněného nesvědčí předchozí způsob chování poškozené o tom, že se jedná (i přes její mládí) o dívku pevných morálních kvalit a z tohoto hlediska automaticky věrohodnou. Ve vztahu ke druhému skutku namítl, že ačkoliv jointa marihuany opatřil, nebylo provedenými důkazy prokázáno, že marihuanu dal osobám mladším osmnácti let do oběhu.
Obviněný dále uvedl, že důvod dovolání spatřuje i v tom, že řádný opravný prostředek byl zamítnut, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle jeho mínění z obsahu rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že se blížeji nezabýval jednotlivými odvolacími argumenty. Namítl, že po rekapitulaci opatřených důkazů a po podrobném zopakování odvolacích důvodů odvolací soud toliko konstatoval, že v předcházejícím řízení neshledal žádné závady, když bylo postupováno v souladu s příslušnými procesními normami, důkazní materiál byl shromážděn v potřebném rozsahu a k závěrům nalézacího soudu nemá žádných výhrad. Obviněný shledal postup odvolacího soudu za ryze formální, pokud nebyly ve vyhotovení rozsudku zmíněny konkrétní důvody, proč uplatněné odvolací námitky nelze vzít v úvahu. Závěrem dovolání zdůraznil, že trvá na tom, že trestné činy, pro které byl odsouzen, nespáchal a měl být zproštěn obžaloby. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud po projednání dovolání zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K výzvě soudu prvého stupně ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. obviněný učinil prostřednictvím obhájce dne 5. 11. 2004 na poštu podání označené jako doplnění dovolání, jenž bylo doručeno Okresnímu soudu v Táboře dne 8. 11. 2004. Uvedl, že dovolání směřuje proti všem výrokům rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, když důvod dovolání spatřuje toliko v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto směru opětovně namítl, že popsaný skutek vůbec není trestným činem, když skutečností vylučující protiprávnost je totální absence subjektivní stránky jeho jednání. Konstatoval, že se nedovolává nového zhodnocení skutkových zjištění, avšak výhradně toho, že provedené důkazy potvrzují nedostatek zavinění na straně jeho osoby u obou žalovaných skutků, které byly nesprávně posouzeny jako trestné činy. Dále obviněný učinil závěrečný návrh shodný s tím, který uvedl ve svém předchozím podání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. V písemném vyjádření ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 1 NZo 1083/2004, konstatovala, že je třeba plně souhlasit s právním posouzením jednání obviněného tak, jak to učinily soudy obou stupňů. Především z výpovědi samotné poškozené M. K., jakož i z výpovědí svědkyň J. H. a R. S. vyplynulo, že obviněnému byl dobře znám věk poškozené, když toto mu řekla jak ona sama, tak i svědkyně. Stejně tomu bylo i v případě druhého trestného činu. Podle názoru státní zástupkyně nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením skutku a za popsané situace je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto ohledu nemohou obstát námitky obviněného, jejichž prostřednictvím v mimořádném opravném prostředku namítl absenci subjektivní stránky trestného činu. Lze připomenout, že závěr o subjektivních znacích trestného činu, zejména zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je sice otázkou hmotně právního posouzení, které však musí vycházet ze skutkového zjištění soudu učiněného na podkladě provedeného dokazování postupem podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. V uvedeném směru dovolatel primárně brojí proti správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů. Takovou povahu mají jeho výtky ohledně věrohodnosti svědeckých výpovědí (M. K., J. H. a R. S.), o něž opírá tvrzení, že neznal věk poškozené, z čehož následně dovozuje, že nespáchal žádný trestný čin. Zmíněné výhrady svědčí o požadavku obviněného změnit skutková zjištění s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo ovlivnit následnou právní kvalifikaci. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud by dovolání obsahovalo jen tyto výhrady, bylo by nezbytné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítnout, neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný však současně namítl, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., ačkoliv ze skutkových zjištění nevyplývá, že marihuanu dal do oběhu osobám mladším 18 let (pouze ji opatřil). Tuto výtku směřující do správnosti hmotně právního posouzení lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž Nejvyšší soud mohl posoudit, zda předmětný skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a rozvedený v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vykazuje obviněným namítané vady. V tomto směru však shledal podané dovolání zjevně neopodstatněným.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Jde o úmyslný ohrožovací trestný čin, který je dokonán již neoprávněným vyrobením, dovezením, provezením, nabízením, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním pro jiného v zákonném ustanovení zmíněných látek. Nabízením se rozumí jednání, kterým pachatel projevuje ochotu některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed poskytnout jinému. Je jím jakýkoliv, ať výslovný, nebo konkludentní návrh směřující vůči jiné osobě. K naplnění tohoto znaku ve smyslu §187 tr. zák. přitom postačí i jediná nabídka jakéhokoliv množství.
Ze skutku, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku okresního soudu mimo jiné vyplývá, že obviněný M. V. před poškozenou M. K., jakožto i před J. H., a R. S., si zapálil tzv. „jointa“ marihuany, nabídl a podal cigaretu všem třem dívkám, které si z ní několikrát potáhly, přičemž takto jednal přesto, že mu byl znám věk dívek a přesto, že cigareta byla ubalena z rostliny konopí rodu Cannabis. V odůvodnění svého rozsudku soud prvého stupně ke skutkovým zjištěním, která shledal správnými i odvolací soud, konstatoval: „Obžalovaný doznává, že skutečně vyrobil jednu cigaretu z marihuany, kterou měl a tuto společně vykouřili. Jeho tvrzení, že nikomu tuto cigaretu nepodával, nemůže obstát, protože všichni svědci uvedli, že tuto kouřili společně a navzájem si ji podávali. Obžalovaný již dlouhou dobu požívá omamné a psychotropní látky a znal i jejich účinky. Cigareta ubalená z rostliny konopí rodu Cannabis je látkou uvedenou v zák. č. 167/1998 Sb. v příloze č. 3 seznamu omamných látek IV s obsahem účinné psychotropní látky delta - 9 - THC, což je zakázaná látka uvedená v citovaném zákonu v příloze č. 5 seznamu psychotropních látek II “. V návaznosti na tato zjištění prvostupňový soud shledal v jednání obviněného trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., přičemž uvedl: „Tuto právní kvalifikaci naplnil po formální stránce i podle odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť tuto látku nabídl osobě mladší 18 let. Soud s ohledem na §88 odst. 1 tr. zák. jednání obžalovaného po právní stránce kvalifikoval toliko podle §187 odst. 1 tr. zák., a to proto, že obžalovaný podal osobám mladším než 18 let pouze jednu cigaretu, kterou kouřily 4 osoby a jde o marihuanu, která nepůsobí závislost na omamných a psychotropních látkách“. (vše na str. 4 rozsudku).
Podle názoru Nejvyššího soudu obsahují konečná skutková zjištění učiněná ve věci všechny formální a materiální znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný M. V. neoprávněně nabídl jinému omamnou a psychotropní látku. S námitkou obviněného ohledně absence znaku „nabízí“ ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák. nelze souhlasit, neboť tuto formu jednání předpokládanou zmíněným zákonným ustanovením naplnil právě tím, že cigaretu marihuany podal dívkám, které si z ní několikrát potáhly, resp. tuto cigaretu nechal kolovat, tj. jmenovaní si ji podávali a kouřili.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněný uplatnil, nemohou obstát. Vzhledem na použitou právní kvalifikaci, a to v základní skutkové podstatě, je formálním nedostatkem pouze okolnost, že v tzv. právní větě je nesprávně uvedeno, že takový čin spáchal vůči osobě mladší než 18 let. Tato prokázaná skutečnost totiž nebyla důvodem pro kvalifikovanou skutkovou podstatu ve smyslu ustanovení §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., jak již bylo výše zmíněno.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. V. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k