ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1498.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1498/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. ledna 2005 o dovolání obviněného R. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2004, č. j. 4 To 116/2004-62, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 135/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2004, č. j. 21 T 135/2003-45, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen podle §197a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2004, č. j. 4 To 116/2004-62, bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obhájkyně Mgr. P. F. zamítnuto, jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Toto usnesení napadl obviněný dovoláním.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný předkládá svou verzi děje ze dne 17. 9. 2003. Domnívá se však, že svědkyni J. K. hrubě nenapadal, neměl v úmyslu v ní vyvolat strach o zdraví či dokonce o život. Důvodem jeho návštěvy byla skutečnost, že dostal vzkaz, že si má vyzvednout poštu, která mu chodila na adresu této svědkyně, protože byl u ní hlášen „trvale k pobytu“. Výpověď svědkyně J. K. pokládá za nevěrohodnou. Dále má obviněný za to, že krajský soud jako soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (v této části dovolání odkaz na konkrétní zákonný dovolací důvod chybí). Konstatuje, že po vynesení rozsudku byl propuštěn z vazby. Jeho obhájkyně podala odvolání v době, kdy nebyl ještě ve výkonu trestu odnětí svobody a nemohla se s obviněným zkontaktovat. Namítl, že v souladu s ustanovením §129 tr. ř. má předseda senátu, případně pověřený soudce, povinnost vyhotovit rozsudek do pěti pracovních dnů ode dne vyhlášení rozhodnutí a předat jej k doručení. V dané věci však tato lhůta dodržena nebyla. K doručení mělo být rozhodnutí předáno nejpozději 28. 1. 2004, avšak obhájkyni bylo rozhodnutí doručeno až dne 8. 4. 2004. To znamená, že doručení rozhodnutí trvalo 62 dnů. Obviněný je přesvědčen, že pokud by soud dodržel zákonem stanovenou lhůtu, odvolání by mohlo být podáno jeho obhájkyní ještě před zrušením jejího ustanovení. Nelze totiž připustit, aby obhájce byl zbaven oprávnění podat za svého klienta odvolání pouze proto, že soud prvního stupně doručuje spolu s rozsudkem též opatření o zrušení ustanovení, když zmíněné opatření bylo vydáno téměř o dva měsíce později než rozhodnutí ve věci samé. I přes právní názor Krajského soudu v Ostravě se obviněný domnívá, že jeho obhájkyně byla oprávněna podat odvolání ve věci. V této souvislosti se dovolává ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. Toto ustanovení lze podle názoru obviněného přiměřeně aplikovat na situaci, kterou trestní řád jinak neřeší, totiž že i před skončením trestního stíhání je obhájce oprávněn podat za obviněného odvolání po zrušení jeho ustanovení. Ze zákona o advokacii vyplývá, že advokát má povinnost dbát ochrany práv svého klienta. Bylo tudíž povinností advokáta učinit za klienta úkony nezbytné k ochraně jeho práv a podat za obviněného odvolání (byť bez jeho vědomí), neboť klient v té době nebyl k dosažení. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v plném rozsahu „rozhodnutí Krajského soudu ze dne 18. 5. 2004, č. j. 21 T 135/2003, a jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2004 vydané pod č. j. 21 T 135/2003-45 a rozhodl o zproštění obžalovaného R. H. od návrhu na potrestání učiněného Okresním státním zastupitelstvím v Novém Jičíně ze dne 26. 9. 2003, č. j. Zk 111/2003“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného zaujal následující stanovisko. Odvolání podané advokátkou Mgr. F. je datováno dnem 15. 4. 2004 a soudu bylo doručeno dne 19. 4. 2004. Ustanovení obhájce bylo podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušeno opatřením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 3. 2004, sp. zn. 21 T 135/2003, a obhájkyni obviněného bylo doručeno dne 8. 4. 2004. Podala-li posléze Mgr. P. F. odvolání, je zřejmé, že bylo podáno z její vlastní iniciativy a bez vědomí obviněného, odvolání tak podala svým jménem a nešlo pouze o formulační nedostatek. Obhájce, jehož ustanovení bylo opatřením podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušeno, nemůže již za obviněného v žádném případě podávat návrhy, žádosti nebo opravné prostředky. Ustanovení §41 odst. 5 věty poslední tr. ř. dopadá na případy, kdy obhájce ještě může činit některé úkony poté, kdy jeho zmocnění zaniklo v důsledku skončení trestního stíhání. Toto ustanovení však nelze analogicky aplikovat na případy, kdy ustanovení obhájce bylo zrušeno, poněvadž pominuly důvody nutné obhajoby. Státní zástupce upozornil na to, že lhůty uvedené v ustanovení §129 odst. 1 tr. ř. jsou lhůtami pořádkovými, jejich nedodržení nezpůsobuje žádné následky z hlediska průběhu trestního stíhání a nemá tedy žádný dopad ani na existenci vztahu mezi obviněným a jeho obhájcem. Navíc ve věci nebylo konáno řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř. a nešlo o žádný z případů uvedených v ustanovení §247 odst. 2 věty třetí tr. ř., takže obhájkyně nebyla v žádném případě oprávněna podat odvolání svým jménem. Skutečnost, že došlo ke ztrátě kontaktu mezi obviněným a obhájcem nezakládá samostatné odvolací právo na straně obhájce. Státní zástupce je toho názoru, že byly splněny procesní podmínky pro to, aby Krajský soud v Ostravě zamítl odvolání Mgr. F. jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jsou tudíž zjevně nedůvodné. Rozhodl-li odvolací soud bez meritorního přezkumu, státní zástupce se domnívá, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze napadat rozhodnutí soudu prvního stupně; k těmto námitkám nelze přihlížet. Podotkl nicméně, že námitky uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu směřují výlučně proti hodnocení důkazů soudy a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Navrhované rozhodnutí lze učinit v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí státní zástupce vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný se domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., a aniž by na tento dovolací důvod výslovně odkázal, je zřejmé, že jeho námitky směřují do první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
Jak vyplývá z trestního spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 T 135/2003, Mgr. P. F. byla obviněnému R. H. ustanovena obhájkyní opatřením ze dne 12. 12. 2003 (čl. 36), a to z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť v jiné věci Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 156/2001, byl vzat do vazby. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2004, č. j. 21 T 135/2003-45, byl obhájkyni obviněného Mgr. P. F. doručen dne 8. 4. 2004, obviněnému dne 28. 4. 2004. Jakmile byl obviněný z vazby propuštěn na svobodu, opatřením ze dne 12. 3. 2004 předseda senátu zrušil ustanovení obhájce Mgr. P. F. (čl. 48). Toto opatření bylo obhájkyni doručeno spolu s rozsudkem soudu prvního stupně dne 8. 4. 2004. Přesto Mgr. P. F. 16. 4. 2004 předala k poštovní přepravě obálku, jehož obsahem bylo podání adresované Okresnímu soudu v Novém Jičíně označené jako „odvolání obhájce proti rozsudku Okresního soudu ze dne 21. 1. 2004“. Dne 22. 4. 2004 byl obviněný dodán v jiné trestní věci Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 20 T 62/2002, do výkonu trestu. Neprodleně byla opatřením ze dne 23. 4. 2004 obviněnému znovu ustanovena obhájkyně Mgr. P. F. (čl. 53). Opatření bylo obviněnému doručeno dne 28. 4. 2004, ve stejný den i jeho obhájkyni.
Podle §247 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.
Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Obviněný si může obhájce zvolit, pokud tak neučiní v případech nutné obhajoby (§36 tr. ř. a §36a tr. ř.), musí být ihned obhájce obviněnému ustanoven. Naopak, vypovězením plné moci povinnost obhájce vykonávat obhajobu obviněného zaniká; podobně, pominou-li důvody nutné obhajoby a zruší-li předseda senátu opatřením ustanovení obhájce, není tímto okamžikem oprávněn nadále obviněného zastupovat.
Z uvedeného je zřejmé, že Mgr. P. F. v době, kdy podala odvolání, nebyla obhájkyní obviněného. Obhájce obviněného podává odvolání v zastoupení obviněného, nemá tedy samostatné odvolací právo. Osoby, které disponují samostatným odvolacím právem (§247 odst. 2 tr. ř.) mohou podat odvolání ve prospěch obviněného vlastním jménem, a to vedle odvolání podaného samotným obviněným. Do této kategorie osob však advokát nespadá. Vzhledem k tomu, že u obviněného nebyly shledány jiné důvody nutné obhajoby (omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům) a nejednalo se ani o řízení proti uprchlému ve smyslu §302 tr. ř., je třeba konstatovat, že zákonem předpokládaná situace, kdy obviněný obhájce musí mít, v době podání řádného opravného prostředku, nenastala. Byl-li rozsudek soudu prvního stupně obviněnému doručen dne 28. 4. 2004, je zjevné, že v této době mohla obhájkyně za obviněného odvolání podat. Lze proto shrnout, že odvolání podané Mgr. P. F. bylo podáno osobou neoprávněnou. Na této skutečnosti nemohou nic změnit ani lhůty stanovené pro vypracování rozhodnutí. V tomto směru lze přisvědčit názoru státního zástupce, totiž že jde o lhůty pořádkové, jejichž nedodržení nezpůsobuje žádné následky z hlediska průběhu trestního stíhání a nemají žádný dopad na existenci vztahu mezi obviněným a jeho obhájcem.
Práva a povinnosti obhájce jsou v ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. vymezena tak, že nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. V dané věci bylo ustanovení obhájce vázáno na existenci důvodů nutné obhajoby, v terminologii zákona tedy bylo vymezeno jinak. Proto předseda senátu Okresního soudu v Novém Jičíně postupoval v souladu se zákonem, jestliže ustanovení obhájce zrušil, jakmile důvody nutné obhajoby pominuly. Je zřejmé, že jiný výklad (uplatněný obviněným v podaném dovolání) by byl v rozporu s tímto zákonným ustanovením. Z tohoto pohledu námitka obviněného nemůže obstát. Dovolací námitky obviněného ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jsou tedy zjevně neopodstatněné. Vycházeje z tohoto názoru, nelze přehlédnout, že obviněný v zákonem stanovené osmidenní lhůtě odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně nepodal, čímž rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2004. Za této situace námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výhradně proti rozsudku soudu prvního stupně, což znamená, že prostřednictvím dovolání je nelze přezkoumávat.
Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný uplatnil v rámci dovolání, jsou zjevně neopodstatněné, a proto rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann