ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.159.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 159/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2005 o dovolání podaném obviněným R. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 2 To 272/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 143/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 4 T 143/2002, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž spolu s obviněnými L. R. a D. M. (rovněž odsouzenými citovaným rozsudkem) „v noci z 30. 6. na 1. 7. 2002 v O. – H., po předchozí společné domluvě a poté, co obžalovaný D. M., jako zaměstnanec bezpečnostní agentury mající noční službu, při ostraze objektu, umožnil spoluobžalovaným L. R. a R. B. vstup do tehdy jím střeženého objektu farmy N. D., odkud odcizili nejméně 18 ks prasat o průměrné hmotnosti 74 kg, přičemž majiteli jmenované firmy ing. S. S. způsobili škodu ve výši nejméně 35.431,20 Kč,
obžalovaný R. B. takto jednal přesto, že byl rozsudkem OS v Olomouci ze dne 3. 7. 2000 pod sp. zn. 5T 99/2000 uznán vinným mimo jiné tr. činem krádeže podle §247/1b,e,2 tr. z. s tím, že podle §37 tr. z. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku OS Olomouc ze dne 17. 12. 1999, sp. zn. 6 T 186/99.“ Za to byl obviněný R. B. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněný R. B. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 2 To 272/2003, jímž toto odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podal obviněný R. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolatel především namítl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 17. 4. 2003 jeho odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl, přestože dovolatel své odvolání dne 14. 3. 2003 prostřednictvím obhájce odůvodnil. Soud druhého stupně tak odvolání odmítl z důvodu podle §253 odst. 3 tr. ř., přestože již bylo odůvodněno. V této souvislosti dovolatel vyslovil názor, že odvolacímu soudu zřejmě bylo odůvodnění jeho odvolání doručeno až poté, co ve věci rozhodl. Dodal, že jím uváděná fakta si může dovolací soud ověřit z podacích razítek. Dále (v doplňku dovolání) dovolatel uvedl, že svým dovoláním se domáhá práva na obhajobu, neboť je přesvědčen, že jím včas podané odvolání, které následně odůvodnil, mělo být odvolacím soudem řádně projednáno.
V závěru svého dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení (nařízení odvolacího řízení). Vyjádřil přitom souhlas s projednáním dovolání v jeho nepřítomnosti v neveřejném zasedání.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podřadit pouze případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V návaznosti na výše uvedené potom vyjádřila přesvědčení, že v daném případě o takovou skutečnost nejde. Zrekapitulovala, že v posuzované věci obviněný R. B. podal proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolání, které však nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., přičemž soudu sdělil, že své odvolání odůvodní až v dalším soudním řízení. Současně i obhájce obviněného soudu sdělil, že odvolání odůvodní až po poradě s klientem anebo ho vezme zpět. Dne 13. 2. 2003 potom obhájce obviněného obdržel výzvu soudu podle §251 tr. ř., aby do pěti dnů od doručení této výzvy doplnil náležitosti podaného odvolání. K datu rozhodnutí odvolacího soudu (17. 4. 2003) však obhájce na tuto výzvu nijak nereagoval. Státní zástupkyně přitom poukázala na to, že výzva obsahovala poučení, že pokud nebudou vady odvolání ve stanovené lhůtě odstraněny, bude odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Vzhledem k tomu, že odvolání obviněného nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání a oprávněná osoba i přes poučení podle §249 odst. 1 tr. ř. tyto vady odvolání ve stanovené lhůtě neodstranila, soud druhého stupně byl nucen toto odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnout. Pokud obviněný namítá, že včas podané odvolání řádně odůvodnil, jedná se o námitku neopodstatněnou, neboť odůvodnění odvolání datované sice 14. 3. 2003 (tedy po lhůtě stanovené k odstranění vad), bylo soudu doručeno až dne 15. 4. 2003. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného R. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti usnesení, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Obviněný R. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jeho prvé alternativy) je třeba považovat argumentaci dovolatele za právně relevantní.
Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
Podle §249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §250 odst. 1 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že v rozsudku okresního soudu byly procesní strany řádně poučeny o opravném prostředku, včetně jeho náležitostí, podle §249 odst. 1 tr. ř. Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. B. odvolání jednak sám, jednak prostřednictvím svého obhájce. Žádné z těchto podání nebylo vůbec odůvodněno. Soud prvého stupně proto postupoval v duchu citovaného ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. Obhájci jmenovaného obviněného zaslal výzvu, aby do pěti dnů od doručení této výzvy doplnil náležitosti odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř. Současně jej upozornil, že pokud v uvedené lhůtě nebudou vady odvolání odstraněny, bude odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Tato výzva byla obhájci doručena dne 13. 2. 2003. Na předmětnou výzvu bylo reagováno až dne 15. 4. 2003, kdy obhájce podal u Okresního soudu v Olomouci odůvodnění odvolání datované dnem 14. 3. 2003.
Za popsaného stavu nelze odvolacímu soudu vytýkat, jestliže odvolání obviněného R. B. podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Je totiž zřejmé, že přes řádnou výzvu danou podle §251 odst. 1 tr. ř. nebylo podané odvolání (nesplňující náležitosti podle §249 odst. 1 tr. ř.) ve stanovené lhůtě odůvodněno. V těchto souvislostech je třeba připomenout rozhodnutí publikované pod č. 59/2002 Sb. rozh. tr., podle něhož jednou z náležitostí obsahu odvolání je i jeho odůvodnění ve lhůtách podle §248 resp. §251 tr. ř. Je-li odvolání odůvodněno po uplynutí lhůty pěti dnů uvedené v §251 odst. 1 tr. ř., popř. není-li odůvodněno vůbec, odvolací soud je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítne. Lhůtu k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř. nelze prodloužit, neboť jde o lhůtu zákonnou, a trestní řád na možnost jejího prodloužení nepamatuje. K tomu lze dodat, že toto rozhodnutí neřeší otázku možnosti navrácení lhůty. V odůvodněných případech proto lze připustit použití ustanovení §61 tr. ř. per analogiam.
Podle §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
V dané věci však obviněný R. B. ani jeho obhájce o navrácení lhůty nepožádal. Aplikace citovaného zákonného ustanovení (per analogiam) tudíž nepřicházela v úvahu.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud shledal, že právně relevantní argumentace dovolatele postrádá jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. B. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý