ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.334.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 334/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. března 2005 o dovolání obviněného K. K . proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, č. j. 4 T 188/2003 – 192, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003, byl obviněný uznán vinným návodem k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. b), §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž tento trest odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. O povinnosti k náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému a spoluobviněnému T. P. uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobili.
Dne 8. 11. 2004 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, č. j. 4 T 188/2003 – 192. V podaném dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku popisuje obviněný dosavadní průběh trestního stíhání, výpovědi jednotlivých svědků, přičemž poukazuje na to, že nesprávné právní posouzení věci nemá oporu v provedeném dokazování a soudu dále vytýká nesprávné hodnocení opatřených důkazů v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Podlem jeho názoru nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, nebyla prokázána ani příčinná souvislost a rovněž formální znak trestného činu podvodu – způsobená škoda. Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, č. j. 4 T 188/2003 – 192, včetně všech rozhodnutí na rozsudek obsahově navazujících a jeho obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k podanému dovolání obviněného uvedla, že toto směřuje výhradně proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno osobou oprávněnou, včas a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo obviněným podáno prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 tr. ř. jsou předmětná rozhodnutí specifikována.
Ta část citovaného ustanovení, v níž je uvedeno „jestliže soud rozhodl ve druhém stupni“, znamená, že dovolání je přípustné jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Z toho je zřejmé, že dovoláním nelze napadat rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ve vztahu k podanému dovolání lze dále uvést, že podmínkou pro podání mimořádného opravného prostředku – dovolání, je mj. i to, že dovolání předcházelo dvouinstanční řízení. V trestní věci obviněného byla právní moc nastolena nikoli rozhodnutím okresního soudu, ale usnesením odvolacího soudu, neboť v trestní věci obviněného rozhodoval o odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl. S ohledem na tuto skutečnost mělo dovolání obviněného směřovat proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004. Toto rozhodnutí však dovoláním napadeno není. Právě toto usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, je rozhodnutím ve věci samé, což vyplývá z výslovného znění §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., a proti tomuto rozhodnutí pak bylo třeba dovolání podat.
Vzhledem k tomu, že dovolatel podal dovolání výslovně proti rozsudku soudu prvního stupně, bylo nutno jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, neboť nebyla splněna jedna ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání, která výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.(Uvedené rozhodnutí je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu např. sp. zn. 7 Tdo 817/2002, sp. zn. 11 Tdo 291/2002 či sp. zn. 6 Tdo 576/2002, které bylo publikováno pod č. 25/2003 Sb. rozh. trest.).
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a vzhledem ke způsobu svého rozhodnutí nemohl ani přezkoumat napadený rozsudek a předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění svého usnesení odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2005
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann