ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.45.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 45/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2005 o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2004, č. j. 23 To 352/2004-110, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 206/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2004, č. j. 5 T 206/2003-92, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za shora uvedenou trestnou činnost byl mu uložen podle §155 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen podle §39 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. O nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Předmětný rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 7. 5. 2004, pod zn. 23 To 352/2004, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 23 To 352/2004, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a jeho prostřednictvím důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (byť výslovně uvedené ustanovení zákona obviněný nezmiňuje), uvádí však, že dovolací důvod shledává v tom, že „v řízení předcházejícím citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo nesprávně právně posouzeno výše uvedené jednání i jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák.“ Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a zrušil také jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby trestní věc obviněného znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./ prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.) a v zákonné lhůtě ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř.
Z ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odstavci 2. §265a tr. ř. jsou pak vymezena rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné. Ze shora uvedené zákonné dikce vyplývá, že pokud dovolatel brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým tento zamítl jeho opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, bude se jednat o rozhodnutí uvedené pod ustanovením §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., které lze napadnout dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že dovolatel poukáže na pochybení, ke kterým došlo při rozhodování soudu druhého stupně, tj. že soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo že dovolatel poukáže na vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně a soud druhého stupně ji neodstranil, což je v zákoně vyjádřeno slovy „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 206/2003, stejně jako usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2004, č. j. 23 To 352/2004-110, je zřejmé, že obviněný J. V. podal odvolání pouze do výroku o trestu. V uvedené souvislosti je potřebné zmínit ustanovení §254 tr. ř., podle kterého, nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., „přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou dovoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání“. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž mohl odvolatel podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však nejedná, stejně jako se nejedná o případ, který má na mysli ustanovení §254 odst. 3 tr. ř. Pokud jde o pojem výroku, tak zde je možno odkázat mj. na ustanovení §120 až §124 tr. ř.
Z uvedených ustanovení vyplývá závěr, že obviněný mohl podat dovolání proti usnesení krajského soudu pouze v rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku okresního soudu, neboť pouze v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Již ze samotného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2004, č. j. 23 To 352/2004-110, je zřejmé, že tento soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu.
Tím, že obviněný podal odvolání pouze do výroku o trestu, byla přezkumná povinnost odvolacího soudu jednoznačně vymezena, přičemž nebyl dán důvod pro postup odvolacího soudu ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. Za uvedeného stavu mohl obviněný dovoláním uplatnit pouze námitky proti výroku o trestu, neboť jen ten byl předmětem přezkumu odvolacího soudu a splňoval požadavek vyjádřený ve znění §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. (srovnej rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Obviněný v podaném dovolání dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu neuplatnil. Naopak, uplatnil dovolací důvod spočívající v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání, tudíž vznesl námitky ve vztahu k otázce viny, která však nebyla předmětem postupu odvolacího soudu podle §254 tr. ř., právě s ohledem na to, že obviněný své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zaměřil pouze proti výroku o trestu a jak sám uvedl v dovolání, že „ke skutkovým zjištěním a zvolené právní kvalifikaci nelze mít výhrad“.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené musel Nejvyšší soud dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 2004, č. j. 23 To 352/2004-110, odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2005
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu