ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.450.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 450/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 dovolání obviněného J. Š., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 7 To 296/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 124/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 91 T 124/2003, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 23. 5. 2003 v době kolem 21.00 hod. v B. ve 2. poschodí, poté, co poškozená Mgr. E. T., otevřela dveře svého bytu, počal této vulgárně nadávat, následně ji udeřil pěstí do obličeje a poté, co před ním ustupovala do bytu, bez jejího souhlasu ji pronásledoval do předsíně, kde ji opětovně udeřil do obličeje a do hrudníku. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Mgr. E. T., bytem B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. Š. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 7 To 296/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. Š. prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně, spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání obviněný předně vytýká Krajskému soudu v Brně, že při přezkoumávání rozhodnutí soudu prvého stupně nerespektoval zejména ustanovení §258 odst. 1 písm. a), b), c), d), popř. e) tr. ř., neboť s ohledem na citované ustanovení měla být věc vrácena zpět k novému projednání a rozhodnutí před soud prvého stupně nebo měl být odvolacím soudem zproštěn obžaloby. Podle názoru dovolatele je soudní řízení zatíženo, kromě rozsáhlých pochybení soudů obou stupňů ohledně skutkových zjištění i nesprávným hmotně právním posouzením skutku, kterého se měl dopustit. Krajský soud se zcela ztotožnil s právními názory soudu prvého stupně, který na straně jedné vycházel při svém rozhodování z úředních záznamů policie, podle kterých se měl obviněný vulgárně vyjadřovat k zasahujícím policistům a neuposlechnout jejich výzvy, avšak vůbec nebral v úvahu skutečnost, že v přestupkovém řízení ohledně tohoto skutku nakonec nebyl uznán vinným ze spáchání přestupku resp. rozhodnutí, podle kterého se měl tohoto protiprávního jednání dopustit, bylo z podnětu jeho odvolání zrušeno. Za významné hmotně právní pochybení obviněný považuje názor soudů prezentovaný v prvostupňovém rozhodnutí, se kterým se odvolací soud zcela ztotožnil, a to ohledně posuzování otázky jeho dosavadní bezúhonnosti. Je zde mj. konstatováno, že ačkoli nikdy nebyl v přestupkovém řízení postižen, přesto nelze uzavřít, že by vedl řádný život. Údajně již sama skutečnost, že byl 7x projednáván v přestupkovém řízení pro podezření ze spáchání přestupku, podle soudu znamená, že má mít „nemalý podíl na konfliktním soužití v místě bydliště“. S tímto právním názorem obviněný nesouhlasí. Konstatuje, že jednou ze základních zásad přestupkového i trestního řízení je zásada presumpce neviny, a proto pokud nikdy nebyl v přestupkovém řízení pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku, není možné tuto skutečnost ignorovat a zaujímat subjektivní a nezákonné stanovisko, jak se stalo v daném případě. K dalšímu nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku došlo podle dovolatele tím, že odvolací soud akceptoval právní názor soudu prvého stupně stran posouzení násilí při spáchání vytýkaného trestného činu, což obviněný stále důrazně popírá. Pokud soud prvého stupně kvalifikoval jeho údajné jednání, jak je nepravdivě popsala poškozená s jejím manželem a otcem, jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pak již nebylo možné klást mu použití násilí opětovně za vinu jako přitěžující okolnost. Použití násilí je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty uvedené v §238 odst. 2 tr. zák. a nelze k němu podle §31 odst. 3 tr. zák. přihlížet jako k přitěžující okolnosti, což však soud prvého stupně nerespektoval, jak se podává v odůvodnění jeho rozsudku. Přestože tento nedostatek napadal ve svém odvolání, krajský soud se námitkou vůbec nezabýval a v tomto směru se spokojil s povšechným konstatováním, že neshledal ve výrocích o trestu a způsobu jeho výkonu žádné pochybení. V této souvislosti obviněný považuje za pozoruhodné tvrzení odvolacího soudu, podle kterého soud prvého stupně přihlédl k jeho dosavadní bezúhonnosti, což je zcela v rozporu s odůvodněním prvostupňového rozsudku, kde Městský soud v Brně považoval dosavadní život obviněného za nikoli řádný s ohledem na přestupková řízení, která byla proti němu vedena.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 7 To 296/2004, stejně jako vadné řízení mu předcházející a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. S poukazem na obviněným formulovanou dovolací argumentaci (zpochybnění výsledků provedeného dokazování včetně hodnocení důkazů a výhrady k odůvodnění výroku o trestu, jemuž ale není vytýkána ani nepřiměřenost, natož jakékoliv pochybení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.) konstatovala, že dovolatelem zvolený dovolací důvod není kvalifikovaně odůvodněn. Rovněž věcně neodpovídá ani žádnému z dalších dovolacích důvodů plynoucích z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně je z napadených rozhodnutí zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily, a o něž následně opřely právní posouzení skutku, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným posouzením by existoval extrémní nesoulad. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodů, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.] a bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Dovolání je podáno na poštu jako poštovní zásilka ve lhůtě, jestliže je v této lhůtě vloženo do poštovní schránky, předáno poštovnímu doručovateli k přepravě poštou, podáno u přepážky pošty, ať již jako doporučená nebo obyčejná zásilka; datum podání na poště se zjišťuje podle data poštovního razítka na zásilce či na podacím lístku (u doporučené zásilky).
Podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. platí, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento poslední den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den.
Ze spisového materiálu vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. Š. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 14. 10. 2004, přičemž opis usnesení krajského soudu byl doručen obviněnému dne 14. 12. 2004 a jeho obhájci JUDr. B. P. dne 1. 12. 2004 (č. l. 158 tr. spisu). Podle prezentačního razítka obviněný podal prostřednictvím jmenovaného obhájce u Městského soudu v Brně dovolání dne 3. 3. 2005 (č. l. 163 tr. spisu).
Vzhledem k tomu, že zákonná dvouměsíční lhůta pro podání dovolání (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.) u obviněného uplynula dne 14. 2. 2005, když její konec lhůty nepřipadl na den pracovního klidu ani na den pracovního volna, Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném případě nebyla zmíněná lhůta zachována. Předmětné dovolání bylo tudíž podáno opožděně a zmeškanou lhůtu nelze ani navrátit (§265e odst. 4 tr. ř.).
Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (meritorně přezkoumat výrok napadeného usnesení a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k