ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.517.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 517/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 dovolání, které podal obviněný N. b. M. B. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 7 To 522/04, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 127/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 5 T 127/2003, byl obviněný N. b. M. B. N. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 10. 2003 kolem 03.00 hod. v P., na zastávce tramvaje na odcizil poškozenému V. F., z kapsy jeho bundy peněženku s obsahem, vše v celkové hodnotě 650,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit V. F., jako náhradu škody částku 650,- Kč.
Vůči konstatovanému rozsudku podal obviněný N. b. M. B. N. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 7 To 522/04, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný N. b. M. B. N. podal „proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 5 T 127/2003,“ prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měly být uplatněné dovolací důvody naplněny. Předně namítl, že obvodní soud opřel závěry o vině jen o výpověď poškozeného V. F., jehož svědectví pokládal za věcně správné s tím, že o věrohodnosti této výpovědi nemá naprosto žádné pochybnosti, neboť poškozený vypovídal zcela spontánně a bezprostředně po události, jejíž průběh měl v dobré paměti. Naproti tomu výpověď obviněného soud vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou a účelovou, neodpovídající faktům zjištěným právě z výpovědi poškozeného. S těmito závěry se ztotožnil odvolací soud, který navíc konstatoval, že řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nevykazuje žádné vady. Podle názoru obviněného došlo usnesením odvolacího soudu k porušení zákona v jeho neprospěch v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. ř. ve vztahu k §2 odst. 5, 6 tr. ř. Odvolací soud měl při důsledném plnění revizní povinnosti napadený rozsudek obvodního soudu zrušit, neboť se opíral o nedostatečná skutková zjištění, a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí. V tomto směru proto došlo k rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon v jeho případě nepřipouští, neboť uzavřel manželství s českou občankou a byl mu povolen na území České republiky dlouhodobý pobyt. Přesto mu prvoinstanční soud uložil a odvolací soud potvrdil trest vyhoštění. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2004 a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V písemném vyjádření ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 1 NZo 362/2005, konstatoval, že dovolání považuje za nepřípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvého stupně, což odporuje ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Podle jeho názoru z textu dovolání navíc vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno dne 18. 1. 2005, takže bylo podáno opožděně. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. V této souvislosti shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Zde je nutno zmínit, že ačkoliv dovolatel N. b. M. B. N. v úvodu svého podání výslovně uvedl, že dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvého stupně, z odůvodnění dovolání včetně závěrečného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu vyplývá, že mimořádný opravný prostředek zaměřil i proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Toto formální pochybení proto nemělo na otázku přípustnosti dovolání obviněného vliv. Nejvyšší soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Současně však zjistil, že bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Dovolání je podáno na poštu jako poštovní zásilka ve lhůtě, jestliže je v této lhůtě vloženo do poštovní schránky, předáno poštovnímu doručovateli k přepravě poštou, podáno u přepážky pošty, ať již jako doporučená nebo obyčejná zásilka; datum podání na poště se zjišťuje podle data poštovního razítka na zásilce či na podacím lístku (u doporučené zásilky).
Podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. platí, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den.
Ze spisového materiálu vyplývá, že trestní stíhání obviněného N. b. M. B. N. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 9. 12. 2004, přičemž opis usnesení Městského soudu v Praze, resp. úředně ověřený překlad tohoto rozhodnutí do arabského jazyka, byl doručen obviněnému a jeho obhájci dne 18. 1. 2005 (č. l. 123 tr. spisu). Dovolání, které obviněný učinil prostřednictvím obhájce JUDr. F. T. (viz plná moc ze dne 21. 3. 2005 založená na č. l. 134 tr. spisu), bylo podle prezentačního razítka na obálce na poštu dáno dne 21. 3. 2005 (rovněž č. l. 134 tr. spisu) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručeno dne 22. 3. 2005 (č. l. 131 tr. spisu).
V posuzovaném případě zákonná dvouměsíční lhůta obviněnému uplynula dnem 18. 3. 2005, přičemž konec lhůty nepřipadl na den pracovního klidu ani na den pracovního volna. Nejvyšší soud proto konstatuje, že dovolací lhůta nebyla ve smyslu §265e odst. 1, 3 tr. ř. zachována, dovolání obviněného bylo podáno opožděně a zmeškanou lhůtu nelze s ohledem na ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. navrátit. V této souvislosti je možné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat. Lhůta dvou měsíců navíc dostatečně zaručuje, aby osoby oprávněné podat dovolání, měly pro své rozhodnutí k podání dovolání, zvážení důvodů pro jeho podání a splnění jeho obsahových náležitostí potřebný časový prostor.
S poukazem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného N. b. M. B. N. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Z toho důvodu nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (meritorně přezkoumat výrok napadeného usnesení a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k