ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.592.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 592/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. května 2005 o dovolání obviněného R. T., proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 137/2003-61, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 137/2003-61, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2004, č. j. 7 To 115/2004-77, bylo odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný R. T. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 137/2003-61, z důvodu specifikovaného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., totiž že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně vyřešil předběžnou otázku týkající se nájemní smlouvy k předmětné nemovitosti. Pojmovým znakem nájemního vztahu je úplatnost. Skutečnost, že K. (údajní nájemci) platili daň z nemovitosti ještě nelze pokládat za nájemné, neboť uvedená daň podléhá jinému právnímu režimu než nájemné. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva nebyla soudu prvního stupně předložena, obviněný navrhl výslech svědků, a to A. P. a J. H. s tím, že uvedené svědkyně jsou schopny potvrdit, že při podpisu kupní smlouvy M. Š. nájemní smlouvu obviněnému předkládala k nahlédnutí. Vzhledem ke shora uvedenému se obviněný v závěrečném petitu domáhá, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Zároveň Nejvyšší soud požádal o odložení výkonu rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Uvedla, že obviněný v podaném dovolání napadá výhradně odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a to za stavu, kdy ve věci bylo ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. rozhodnuto ve druhém stupni. Ačkoliv dovolatel v rámci odůvodnění dovolání se zmiňuje o usnesení odvolacího soudu, výslovně dovolání podává proti „rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 137/2003-61“. Ostatně zrušení tohoto rozhodnutí se domáhá také v závěrečném petitu. Vzhledem k tomu, že dovoláním lze napadnout jen rozhodnutí soudu druhého stupně, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. T. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl s tím, že takové rozhodnutí je možno učinit v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 9. 2004 a dne 2. 9. 2004 bylo doručeno Okresnímu soudu v Opavě, tudíž bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. ř. a obviněný dovolání podal prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
I přes tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného R. T. není přípustné.
V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2004, č. j. 2 T 137/2003-61, který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Z obsahu dovolání, jakož i konečného návrhu obviněného je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že dovolání obviněného R. T. směřuje proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě, který je rozsudkem soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání (§265e tr. ř.) by obviněný mohl učinit podání, jehož obsahem by bylo napadení rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozhodnutí číslo 25/2003 Sb. rozh. tr.), což obviněný neučinil a ani již učinit nemohl, protože posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání byl den 8. 9. 2004 (§265e odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann