ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.102.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 102/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2005 o dovolání obviněného S. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 4 To 32/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 22/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze 5. 12. 2003, sp. zn. 8 T 22/2002, byl obviněný S. P. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle zjištění krajského soudu se prvního trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. pod bodem I, 1 - 26 výroku dopustil tím, že jménem společnosti M. C. J. J., vzniklé na podkladě smlouvy o sdružení fyzických osob, a sice J. P., podnikající na základě živnostenského listu vydaného dne 23. 3. 1994 O. Ž. Ú. v N. s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a S. P. podnikajícího na základě živnostenského listu vydaného dne 1. 9. 1993 O. ž. ú. v N. s předmětem podnikání truhlářství, uzavřené dne 1. 7. 1997, v období od srpna 1997 do srpna 1998 po předložení živnostenského listu J. P. na různých místech ČR od různých subjektů vylákal provedení služeb, dodání zboží, zapůjčení vozidel, poskytnutí pronájmů, tyto ve smluvených lhůtách ani později neuhradil a následně vystavené faktury v uvedených lhůtách splatnosti ani později neuhradil, čímž způsobil poškozeným
ASR, M. R., N., společnosti T. S., s. r. o., N., společnosti M., M. M., Ú., společnosti J. Ch., provádění bytových a občanských staveb, K., společnosti N. O., spol. s r. o., O. (nyní E. P., a. s., P.), společnosti Z. V., W., T., společnosti A., Z. H., N. Z. F., společnosti N. a v. E., M. K., Č. B., P., a. s., H. K., společnosti M. C., s. r. o., H. K. - zastoupené správcem konkursní podstaty JUDr. B., Ing. P. H., Č. S., společnosti N. A., s. r. o., J., R. T., Ing. R. P., J., T., V. Č., J., Výškové práce - S. A. - B. N., společnosti B., s. r. o., P., společnosti E. T. P., s. r. o., společnosti H., spol. s r. o., O., společnosti P. - barvy, laky s. r. o., K. V. - T., společnosti I. O., s. r. o., B. n. P., M. a D. M., M. a B. W., společnosti Z., a. s., S. n. Z. a K. P. celkovou škodu ve výši 1.374.844,50 Kč, ačkoliv si byl vědom toho, že ke splnění závazků ve smluvených lhůtách pro nedostatek finančních prostředků nedojde (blíže viz bod I, 1 - 26 výroku).
Dalšího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se obviněný dopustil tím, že v postavení jediného společníka a jednatele společnosti P.5 I., s. r. o., J. - J., zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové na různých místech vylákal v období od října 1998 do října 1999 poskytnutí služeb, dodání zboží, zapůjčení vozidel a poskytnutí pronájmu a tyto ve smluvených lhůtách ani později neuhradil a následně vystavené faktury v uvedených lhůtách splatnosti ani později rovněž neuhradil a tím poškozeným
K. P., společnosti V. p., a. s., H. K., společnosti E., s. r. o., Č. S., společnosti E.T., s. r. o., P., G., s. r. o., K., společnosti H. - a., s. r. o., V., společnosti SPT T., a. s., P. (nyní Č. T., a. s., P.), M. B.,, s. r. o., H. K., společnosti B.JP, s. r. o., L., C. - E., N. V., K., společnosti M. CZ, s. r. o., C., L. M., F. G., T., A. V. K., L. p. L., M. G., A., P. n. L., V., výroba a montáže, J. Š., P. Z. H., R. n. K., T. Ř. - M. B., F. M., společnosti G. - M., F. K. V. P. G., P. M., P., společnosti A., s. r. o., H. K., společnosti R., s. r. o. P. - R. n. L., D. V., a V. N., společnosti T. T. S., s. r. o., H. K., J. U. ? A. D., P. s. s., s. r. o., N. M. n. M, T., s. r. o., J., JP P. J., J., L. V., Ing. J. P., V., O. k. - obchodní a výrobní družstvo K. n. O., M. Š., I. Š. a společnosti E. T. P., s. r. o., celkovou škodu ve výši 1.925.702,30 Kč, ačkoliv si byl vědom toho, že ke splnění závazků ve smluvených lhůtách pro nedostatek finančních prostředků nedojde (blíže pod bodem II, 1 - 30 výroku).
Obviněnému S. P. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje včetně zprostředkování obchodu mimo činností uvedených v příloze č. I - III. zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů na dobu tří let a trest propadnutí věci - dvou kusů razítek. Bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 4 To 32/2004, zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný P. P. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. M. dovolání. Přestože v něm neuvedl výslovně, o které zákonné ustanovení se opírá, z jeho obsahu a parafráze příslušného ustanovení je zřejmé, že usnesení vrchního soudu napadl z důvodu uvedeného v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že skutky kterými byl uznán vinným, podle jeho názoru nenaplňují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. V této souvislosti uvádí, že o trestný čin podvodu jde jen tehdy, pokud vyvolání nebo využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností směřuje ke zmenšení majetku, který má přinést obohacení pro pachatele. Obviněný je přesvědčen, že žádné údaje svým obchodním partnerům nezatajoval, svým závazkům vůči obchodním partnerům chtěl dostát a v žádném případě od nikoho \"nelákal\" peníze s úmyslem si je nechat pro sebe. Obviněný dále namítá, že neměl možnost plně rozvinout své podnikání a vypořádat své závazky, neboť byl obžalován a okamžitě vzat do vazby, což mu znemožnilo situaci v jeho firmě řešit. Podle jeho přesvědčení bylo trestní oznámení podáno s úmyslem poškodit jeho osobu a získat jeho společnost. Je přesvědčen, že pokud by nebyl vzat do vazby tak by svým závazkům vůči obchodním partnerům dostál. Obviněný dále namítl, že některé transakce za něj provedla pracovnice společnosti J. P. Pochybení soudů spatřuje obviněný také v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu na výslech svědka J. R.
Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 4 To 32/2004, a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. do data konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Při hodnocení námitek obviněného S. P. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že část z nich deklarovaný dovolací důvod nenaplňuje. Jednalo se například o námitku, že dokazování zůstalo neúplné a mělo být doplněno výslechem svědka J. R. . Shodně posoudil Nejvyšší soud námitky dovolatele, kterými napadal způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy a oponoval skutkovým závěrům, které z provedených důkazů vyvodily. Jedná se zejména o námitku obviněného, že svým dodavatelům žádné informace neutajoval a nebýt jeho vzetí do vazby, své závazky by splnil. S touto částí obhajoby obviněného se soudy vypořádaly v rámci hodnocení skutkových zjištění, přičemž dospěly k závěru, že prostředky na zaplacení odebraného zboží nedisponoval, resp. spoléhal na zcela nejisté události, jako například na \"rozjezd\" herny, kterou měl provozovat. Pokud pak nějaké peníze získal, podle zjištění soudů je použil k jiným účelům než k úhradě svých závazků. Před poškozenými, kteří jej urgovali o zaplacení, se podle zjištění soudů skrýval, resp. je v rozporu se skutečností ujišťoval o své solventnosti. Soudy se vypořádaly i s námitkou obviněného, že některé transakce za něj provedla J. P. , když uzavřely, že obviněný byl osobou odpovědnou za řízení firmy, zásadně prováděl veškeré obchody a rozhodoval o všech záležitostech firmy.
Tyto skutkové závěry pak soudy správně posoudily i po stránce právní, když z uvedených skutečností dovodily podvodný úmysl obviněného, tj. že uzavíral nejrůznější závazky, ač si byl vědom, že vzhledem k ekonomické situaci svojí a své společnosti nebude s to za odebrané zboží a služby buď zaplatit vůbec nebo ve smluvené lhůtě (k tomu viz č. 54/1967-I Sb. rozh. trest.). Námitky obviněného zpochybňující naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. \"ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu\" proto sice obsahově naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve světle zjištění výslovně citovaných ve výroku krajského soudu a se zřetelem k navazující argumentaci obsažené v odůvodnění rozsudku krajského soudu i usnesení vrchního soudu je Nejvyšší soud shledal zcela neopodstatněné. Při závěru o výši škody soudy důvodně uzavřely, že obviněný každým z trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák způsobil jednoznačně škodu přesahující hranici 500 000,- Kč, tedy značnou škodu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák.
IV.
Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného jako dvou trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.
Proto dovolání obviněného S. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu :
JUDr. Robert Fremr