ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1076.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1076/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. září 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. C., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2005, sp. zn. 10 To 26/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 133/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. 1 T 133/2004, byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 11. 5. 2004 ve 12:15 hod. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Honda Civic, , při jízdě po silnici 3. třídy ulicí S. v obci K., okr. B., v místech poblíž základní školy začal předjíždět dodávkové vozidlo tov. zn. Volkswagen, jehož řidič J. Ch., zastavil před vyznačeným přechodem pro chodce a dával přednost skupině nezletilých chodců přecházejících po přechodu z pravé strany na levou ve směru jízdy obou vozidel, přičemž na přechodu pro chodce v levém jízdním pruhu pravou přední částí vozidla srazil nezl. chodkyni K. M., která při střetu utrpěla těžké zranění – otok a krevní podlitinu nosu a horního rtu, kožní oděrky na horním a dolním rtu, zlomeninu nosních kůstek bez posunu úlomků, pohmoždění levé polokoule mozečku, zhmoždění levého boku, přičemž ložiskové pohmoždění mozečku představuje poškození důležitého orgánu a poškozená byla pro toto zranění bezprostředně ohrožena na životě. Za to byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž tento trest mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Berouně podal obviněný P. C. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. února 2005, sp. zn. 10 To 26/2005, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný P. C. prostřednictvím obhájce Mgr. E. M. dovolání, které napadá z důvodu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění dovolatel uvedl, že skutkový stav byl zjištěn v průběhu řízení zcela přesně, avšak ze strany soudů obou stupňů došlo k jeho zásadně chybné právní interpretaci. Podle jeho názoru soudy měly hodnotit situaci v křižovatce z hlediska subjektivního pohledu řidiče a z jeho možnosti situaci správně vyhodnotit. Nebylo v silách obviněného v daný moment situaci vyhodnotit tak, že dodávka stojí, aby dala přednost chodcům, když bylo prokázáno, že dodávka stála těsně za prvním přechodem, 8 metrů před přechodem druhým a měla zapnutá výstražná světla. Jestliže obviněný tvrdil, že se mu situace v křižovatce v žádném směru nejevila tak, že dodávka dává přednost chodcům a zároveň měl za to, že má všechny znaky parkující dodávky, pak se soud s touto obhajobou nemůže vypořádat tak, že konstatuje, že vzhledem k výpovědi řidiče dodávky má za jisté, že dodávka dávala přednost chodcům. Soud měl zkoumat, jak se obviněnému situace mohla jevit a zda měl možnost ji správně posoudit. Pokud soudy nepřijaly verzi obviněného, že se před přechodem vyhýbal parkující dodávce, ale vzal za prokázané, že dodávka v křižovatce stála, aby dala přednost chodcům, pak nebyla při hodnocení důkazů dodržena zásada in dubio pro reo, a proto napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal věc k dalšímu projednání a rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však jeho námitky směřují toliko proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory ve skutkových zjištěních a z nich učiněnými právními závěry shledány nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného P. C. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Přitom z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání v podstatě opakuje námitky jím u obou soudů uplatněné s tím, že soudy při hodnocení důkazů nedodržely zásadu in dubio pro reo. Cestou dovolání se pak snaží dosáhnout změny v hodnocení důkazů v jeho prospěch s tvrzením, že soudy měly hodnotit situaci v křižovatce z hlediska jeho subjektivního pohledu jako řidiče.
Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se zákonností provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik