ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1091.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1091/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2005 o dovolání obviněného J. G., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 31 To 17/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 127/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 4 T 127/2004, byl obviněný J. G. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že dne 15. 11. 2003 kolem 05:00 hodin v Č. L. před vinárnou C. na sídlišti Š. opakovaně udeřil pěstí do obličeje M. H., kterého srazil na zem, kopl ho kolenem do obličeje a způsobil mu zhmoždění obličeje, oboustranné zhmoždění očnice, zlomeninu nosu, lícní kosti s poškozením horních zubů, krvácení do obličejových dutin a pravého oka, s pracovní neschopností od 18. 11. 2003 do 17. 2. 2004, přičemž léčení trvá doposud.
Obviněnému J. G. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Současně bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 31 To 17/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení všech okolností skutku s vazbou na ustanovení §307 odst. 1 písm a), b) tr. ř. upravující podmíněné zastavení trestního stíhání.
V odůvodnění dovolání obviněný vyzdvihl, že napadení poškozeného M. H. doznal, dopustil se jej v depresi a stresu, neboť poškozený ho v minulosti ponižoval a týral. Své jednání hodnotí obviněný jako mimořádné vybočení z jinak řádného způsobu života. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho návrhem, aby při splnění podmínek uvedených v §307 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání s doporučením na provedení doplňujícího výslechu poškozeného a zvážením podmíněného zastavení jeho trestního stíhání.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že vzhledem k ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. považuje dovolání obviněného za nepřípustné, neboť jeho prostřednictvím napadá nikoli aplikaci konkrétního ustanovení trestního práva hmotného, nýbrž brojí toliko proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Připadá proto podle ní v úvahu odmítnutí dovolání obviněného J. G. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by se tak nestalo, má za to, že jeho argumenty stejně nenaplňují zvolený dovolací důvod, a neodpovídají ani jinému zákonem definovanému dovolacímu důvodu, takže by pak bylo namístě je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65l/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Na podkladě obsahu dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. G. v něm žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně procesnímu postupu soudů, které neakceptovaly jeho návrh na podmíněné zastavení jeho trestního stíhání podle §307 tr. ř.
Podmíněné zastavení trestního stíhání patří mezi tzv. odklony trestního řízení, kdy trestní řízení je skončeno jiným způsobem, než meritorním rozhodnutím soudu o vině či nevině obviněného a případném trestu. Rozhodnutí vydává v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem soud.
Nejvyšší soud považuje za důležité vyzdvihnout, že jde o postup fakultativní, jehož smyslem je v důvodných případech rychlejší a jednodušší vyřízení věci, preferující odčinění způsobené škody bez potrestání pachatele, směřuje tedy k vyřízení věci méně represivním způsobem s výrazným upřednostněním výchovného působení na pachatele. Proto také ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. obsahuje podmínku, že takové rozhodnutí lze vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu považovat za dostačující. Je ovšem zcela na příslušném orgánu činném v trestním řízení, zda vzhledem ke všem okolnostem případu přistoupí k rozhodnutí o vině a trestu či užije jinou procesní alternativu spočívající v některém z odklonů od standardního řízení (vedle podmíněného zastavení trestního stíhání připadá v úvahu i narovnání ve smyslu §309 a násl. tr. ř.).
Námitka obviněného J. G. založená na tom, že soudy měly využít jím navrhovaného procesního postupu, a nikoli přistoupit k rozhodnutí o vině a trestu, zjevně nenaplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Šlo o námitku ryze procesního rázu, když obviněný neuplatnil jedinou výhradu, kterou by zpochybnil správnost právního posouzení skutku, kterého se podle skutkových závěrů soudů dopustil.
Na základě shora uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný J. G. sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení zjištěného skutku, avšak svými konkrétními námitkami tento dovolací důvod nenaplnil. Jen pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že námitky obviněného nenaplňují ani jiný z dovolacích důvodů, jejichž výčet zákonodárce zcela záměrně vymezil taxativně a soustředil v tomto výčtu jen ta nejzásadnější pochybení, která mohou zakládat důvod pro zrušení či změnu pravomocného rozhodnutí.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr