ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1135.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1135/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. září 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 20. dubna 2005, sp. zn. 2 To 280/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 102/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 4 T 102/2004, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že od 1. 6. 2004 do 27. 7. 2004, kdy byl zadržen orgány policie, v H., okres V., ve společně obývaném rodinném domku opakovaně, zejména v podnapilém stavu hrubě a sprostě nadával své manželce Z. K., i před nezletilým synem, vyhazoval jim jídlo nebo do něho plival, vyhrožoval jí zabitím, zmrzačením, přitom ji fyzicky napadl i před orgány P. ČR, když při fyzickém útoku dne 24. 7. 2004 ji prudce udeřil dlaní přes pravé ucho a způsobil poškození – perforaci bubínku s dobou léčení do 17. 8. 2004, nutil ji k tomu, aby vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., přičemž v důsledku jeho opakovaných útoků na místě zasahovala P.ČR. Za to byl odsouzen podle §215a odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo obviněnému podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné opatření – ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl dne 20. dubna 2005 rozsudkem sp. zn. 2 To 280/2005 o odvolání obviněného L. K. proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném léčení a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen, při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v napadeném rozsudku, podle §215a odst. 1 tr. zák., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. d), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému nově uloženo ochranné opatření – ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne
20. dubna 2005, sp. zn. 2 To 280/2005, podal obviněný L. K. prostřednictvím obhájce Mgr. R. D. dovolání, které směřuje do všech výroků rozhodnutí odvolacího soudu a z povahy tohoto rozhodnutí i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které napadá z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel namítá, že v řízení nebylo beze vší pochybnosti prokázáno, že se skutek uvedený v obžalobě a napadených rozhodnutích stal, resp. že skutek uvedený v obžalobě a jednání dovolatele naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle §215a tr. zák. – tedy zda došlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu a zda byla správným způsobem vyhodnocena otázka trestnosti jednání z toho hlediska, že by se dovolatel dopustil předmětného skutku po 1. 6. 2004 (po účinnosti novely tr. zák., kterým byla nově zavedena tato skutková podstata). Napadená rozhodnutí vycházejí především z výpovědí svědků, kteří nerozlišují mezi událostmi před a po 1. 6. 2004, což je pro hmotně právní posouzení jednání obviněného podstatné a soudy tak mohly opřít svá skutková zjištění, která mají usvědčovat dovolatele, toliko o výpověď poškozené. Domnívá se tedy, že nebylo spolehlivě prokázáno, zda se vytýkaného jednání dopustil po 1. 6. 2004, kdy se stalo toto jednání trestným, a zda vůbec mohl svým jednáním naplnit zákonné znaky trestného činu podle §215a tr. zák., jednáním v krátkém období od 1. 6. 2004 do vzetí do vazby – tedy necelých 2 měsíců. Podle názoru dovolatele měla být nesprávně posouzena i otázka subjektivní stránky trestného činu, když dovozuje, že jeho duševní porucha sama o sobě snižuje příčetnost o 20 % a v kombinaci s opilostí prostou až o 60 % na 40 % normy. Podle výpovědi znalce si dovolatel nemusí svoji poruchu ani uvědomovat, naopak upozornění na ní může vnímat jako útok. Z toho pak vyplývá, že si neuvědomuje, co mu způsobí byť jen mírná opilost, a neuvědomí si, že požití alkoholu u něho sníží příčetnost o 60 %, což je dosti podstatná okolnost, vysvětlující některá jeho jednání vůči poškozené, která byla přitom způsobena jeho nezaviněnou sníženou příčetností. Vzhledem k tomu, že projednávaný trestný čin je trestným činem úmyslným, domnívá se, že i pokud by naplnil objektivní stránku trestného činu, je zde absence subjektivní stránky trestného činu. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, případně zrušil též vadné řízení mu předcházející a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud rozhodl podle §265m tr. ř. tak navrhuje, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) nebo b) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v rámci řízení o dovolání lze připustit zásah do skutkového zjištění pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (právně relevantněji namítne). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť soud vyšel z neměnných opakovaných výpovědí poškozené Z. K., která obviněného ze spáchání trestné činnosti usvědčuje, když se k ní shora popsaným způsobem choval nejen přede dnem 1. 6. 2004, nýbrž i po tomto datu a o jeho vině svědčí i další opatřené důkazy, přičemž na základě provedeného dokazování soud učinil zcela správná a vnitřně logická skutková zjištění a v tomto směru je možno odkázat na příslušné pasáže odůvodnění soudů obou stupňů. Pokud obviněný zaměřil v této části dovolání výhradně do oblasti skutkových zjištění, nelze jeho námitkám přiznat povahu právně relevantních námitek z pohledu uplatněného ani žádného jiného dovolacího důvodu. Rovněž nelze přisvědčit ani další námitce obviněného, že v předmětné trestní věci nebyla objektivně posouzena otázka příčetnosti, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku, ze kterého je zřejmé, že obviněný je osobou plně trestně odpovědnou. I když znalec u obviněného diagnostikoval několik duševních poruch a závislost na alkoholu ve třetí fázi podle Jellineka, přičemž při kombinaci těchto poruch dochází ke snížení rozpoznávacích i ovládacích schopností v nepodstatné míře, je obviněný schopen odepřít si první doušek alkoholu, a to i s ohledem na zjištěné duševní poruchy. Je tedy zřejmé, že se u obviněného nejedná o nepříčetnost (§12 tr. zák.), popř. stav zmenšené příčetnosti (§32 tr. zák.) a je tedy plně trestně odpovědný. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěrem konstatuje, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou ve smyslu ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhuje dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného L. K. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ačkoli obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit a k nimž proto nebylo možno přihlížet. Tento závěr se týká výhrad obviněného ke způsobu hodnocení provedených důkazů na základě jejichž chybného hodnocení měly soudy dospět k nesprávným skutkovým zjištěním, která měla za následek i nesprávné právní posouzení. Tyto výhrady obviněný směřoval vůči té skutečnosti, že ač bylo provedeno obsáhlé dokazování, důkazy nebyly náležitě vyhodnoceny. Dále poukazuje na to, že výpovědi svědků trpí tou vadou, že nerozlišovali mezi událostmi před a po 1. 6. 2004, a soudy tak opřely svá skutková zjištění usvědčující obviněného pouze o výpověď poškozené. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel i krajský soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo a odvolací soud se již s téměř totožnými námitkami obviněného, které uvedl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku na straně 4 - 5. K námitce dovolatele, že není jisté zda naplnil zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle ustanovení §215a odst. 1 tr. zák. vzhledem ke krátkosti trvání jeho jednání v období necelých dvou měsíců, je třeba uvést, že za týrání se považuje zlé nakládání, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří, přičemž se nevyžaduje, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající. Trvání se posuzuje v závislosti na intenzitě týrání. Může jít o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání v oblasti psychické. Pokud bylo prokázáno, že obviněný se po návratu z výkonu trestu od roku 2002 choval vůči poškozené tak, že soustavně jí a jejich synovi plival do jídla, poškozenou odmítal pouštět do kuchyně, hrubě ji urážel, fyzicky ji napadal a vyhrožoval zabitím nebo zmrzačením a to i po 1. 6. 2004 do dne 27. 7. 2004, kdy poškozenou před zadržením napadl, tak je nutno uzavřít, že i tuto dobu, nepřesahující 2 měsíce, lze považovat za dostatečnou, aby byla splněna podmínka určitého trvání.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou dovolatele, která napadenému rozhodnutí vytýká, že byla nesprávně posouzena otázka subjektivní stránky trestného činu z důvodu, že u obviněného byla po požití alkoholu snížená příčetnost o 60 %, která by mohla odpovídat zákonným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dospěl k závěru, že i tato je zjevně neopodstatněná.
K této námitce dovolatele lze uvést, že nalézací soud vycházel ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. P. N. (č. l. 101 - 137) a jeho výslechu u hlavního líčení (č. l. 284), když u obviněného bylo diagnostikováno několik duševních poruch, z nichž primární je porucha osobnosti, která nese rysy impulsivní, egocentrické, nezdrženlivé, paranoidní, na níž pak dosedá následně vzniklý organický psychosyndrom, který se projevuje poruchou kognitivních funkcí, přičemž jako třetí duševní porucha byla zjištěna závislost na alkoholu podle třetí fáze Jellineka. Kombinace těchto poruch vede sama o sobě ke snížení rozpoznávacích i ovládacích schopností v míře nepodstatné. Pokud se obviněný svého jednání dopouštěl převážně v opilosti, je třeba uvést, že znalcem bylo konstatováno, že obviněný je schopen odepřít si první doušek alkoholu a tato jeho schopnost není snížena. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že obviněný si byl vědom negativního působení alkoholu na svou psychiku již z dřívějších zkušeností. Se závěry soudů obou stupňů ohledně příčetnosti obviněného a jeho trestné odpovědnosti se Nejvyšší soud plně ztotožnil.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik