ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1205.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1205/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 9. 2005 o dovolání obviněného D. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 3 To 441/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 11/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 3 To 441/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 6 T 11/2005. Výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že k veřejnému zasedání byl předvolán zásilkou adresovanou do místa trvalého pobytu, kde se však v kritické době nezdržoval. Postup Krajského soudu v Ostravě podle něho znamenal porušení ustanovení §64a tr. ř., §33 tr. ř., čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá mimo jiné v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti na dva roky. Poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Ostravě, předseda senátu tohoto soudu nařídil veřejné zasedání na 22. 6. 2005 a nechal o něm vyrozumět mimo jiné i obviněného. Pokyn k obeslání obviněného k veřejnému zasedání předseda senátu Krajského soudu v Ostravě vyznačil na předtisku, použitého k nařízení veřejného zasedání, do rubriky „Předvolat“ a zároveň nařídil použít k obeslání obviněného tiskopis vz. č. 7a, což je „Vyrozumění o veřejném zasedání“. Pochybnost o tom, zda obviněný byl k veřejnému zasedání předvolán nebo zda byl o veřejném zasedání vyrozuměn, odstranil Nejvyšší soud otevřením příslušné zásilky, která byla posléze poštou vrácena zpět Krajskému soudu v Ostravě a založena do spisu (č. l. 81). Tímto postupem Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě ve skutečnosti nechal obviněného o veřejném zasedání vyrozumět. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo Krajským soudem v Ostravě prostřednictvím pošty zasláno na adresu trvalého bydliště obviněného v obci H. ve S., V K., okr. O. Tuto adresu obviněný již při prvním výslechu v přípravném řízení výslovně označil jako adresu pro účely doručování, což bylo vyznačeno v protokolu o jeho výslechu podle §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. na č. l. 31 spisu. V dalším průběhu řízení nedošlo v tomto ohledu k žádné změně. Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obsahem zásilky, která byla určena k doručení do vlastních rukou. Zásilku se však nepodařilo doručit obviněnému, protože nebyl doručovatelkou zastižen. Doručovatelka proto dne 1. 6. 2005 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému na adrese, kam mu bylo doručováno, oznámení o uložení zásilky s tím, že si ji může vyzvednout na poště. Obviněný si však zásilku nevyzvedl a pošta ji proto dne 17. 6. 2005 odeslala zpět Krajskému soudu v Ostravě. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil a Krajský soud v Ostravě rozhodl v jeho nepřítomnosti. V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Ostravě vysvětlil, že dnem 11. 6. 2005 nastala tzv. fikce doručení ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř.
Za tohoto stavu se na posuzovanou věc vůbec nevztahuje ustanovení §64a tr. ř. Toto ustanovení upravuje postup v případě, že adresát nebo osoba oprávněná za něj písemnost převzít odepře písemnost přijmout. Podstatou situace, v níž jde o odepření přijetí podle §64a tr. ř., je to, že adresát má reálnou možnost převzít doručovanou písemnost a záměrně odmítne poskytnout součinnost, která je z jeho strany k doručení nezbytná a která záleží ve fyzickém převzetí písemnosti. Je evidentní, že v posuzovaném případě se o nic takového nejednalo a že námitka poukazující na porušení ustanovení §64a tr. ř. rozhodně nemůže obstát.
V posuzovaném případě se jasně jednalo o situaci, kdy obviněnému bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručováno zásilkou určenou k doručení do vlastních rukou ve smyslu §64 odst. 1 písm. c) tr. ř. a kdy obviněný jako adresát nebyl zastižen ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. Pro takový případ je v ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. stanoven postup, který spočívá v tom, že zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout, přičemž nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Vzhledem k tomu, že obviněnému byla zásilka doručována na adresu, kterou označil pro účely doručování, je bezvýznamné, zda se v místě zdržoval či nezdržoval. Pro úplnost je třeba dodat, že vznik tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl vyloučen žádnou z okolností uvedených v §64 odst. 4 tr. ř. V této spojitosti nabývá na významu to, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, což by podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vylučovalo vznik tzv. fikce doručení. Obviněný byl o veřejném zasedání vyrozuměn, takže uložení zásilky nebylo podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vyloučeno. Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě nenařídil podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř., že zásilku obsahující vyrozumění o veřejném zasedání nelze uložit.
Pokud tedy Krajský soud v Ostravě považoval vyrozumění o veřejném zasedání za doručené obviněnému dnem 11. 6. 2005, je to v intencích ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. až na to, že uvedený den připadl na sobotu a že vzhledem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. byl posledním dnem lhůty den 13. 6. 2005 připadající na pondělí. To nic nemění na tom, že u obviněného byla dodržena pětidenní lhůta, stanovená v §233 odst. 2 tr. ř., mezi vznikem tzv. fikce doručení a konáním veřejného zasedání.
Obviněný vycházel v dovolání z nesprávného předpokladu, že byl k veřejnému zasedání předvolán, ačkoli ve skutečnosti byl o veřejném zasedání vyrozuměn. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu p ř e d v o l á k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Podle téhož ustanovení o veřejném zasedání v y r o z u m í státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Tím, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě nechal obviněného vyrozumět o veřejném zasedání, vyjádřil, že osobní účast obviněného při veřejném zasedání nebyla nutná. Tomu pak odpovídal průběh veřejného zasedání, v němž nebyly prováděny žádné důkazy.
Tím, že Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Platí to, jak pokud jde o ustanovení trestního řádu, tak pokud jde o ústavně garantovaná práva, na která obviněný odkázal v dovolání. Jestliže obviněný výslovně uvedl adresu H. ve S. V K., okr. O. jako adresu pro účely doručování, bylo již věcí jeho odpovědného přístupu k průběhu řízení to, aby sledoval, zda mu na tuto adresu nejsou zasílány písemnosti, i když se případně na této adrese přestal trvale zdržovat, nebo aby sám z vlastní iniciativy určil pro účely doručování jinou adresu, zvláště když sám vyvolal odvolací řízení a musel předpokládat, že bude odvolacím soudem obeslán. V této spojitosti nelze než konstatovat, že nedostatek péče samotného obviněného o ochranu vlastních procesních práv nemůže být dodatečně interpretován jako porušení těchto práv postupem soudu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec