ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1220.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1220/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. 10. 2005 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněných M. T. a A. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 14 To 72/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 T 126/2003 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 14 To 72/2005, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 15 T 126/2003, ohledně obviněných M. T. a A. K.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitým ustanovení §261 tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 15 T 126/2003, zrušuje též ohledně obviněného J. V.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 15 T 126/2003, byli obvinění M. T., J. V. a A. K. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Obvinění M. T. a J. V. byli uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. ještě trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný M. T. na dvacet měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou, obviněný J. V. na šestnáct měsíců podmíněně se zkušební dobou na čtyři léta při současném vyslovení dohledu nad obviněným a obviněná A. K. na šest měsíců podmíněně se zkušební dobou na šestnáct měsíců, přičemž obviněné A. K. byl dále uložen trest propadnutí věci.
Proti rozsudku Okresního soudu v Táboře podali odvolání obvinění M. T. a A. K. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 14 To 72/2004, byla odvolání těchto obviněných podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Dovolání podala ve prospěch obviněných M. T. a A. K. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře napadla v celém rozsahu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že jako trestné činy, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, byla posouzena jednání, která tvořila jeden skutek. Vytkla, že pokud byli obvinění uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., bylo vyloučeno, aby jejich jednání bylo kvalifikováno ještě jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., resp. v případě obviněného M. T. jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. Tento právní názor vysvětlila vztahem subsidiarity trestných činů podle §188 odst. 1 tr. zák. a podle §188a odst. 1 tr. zák. v poměru k trestnému činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Konstatovala, že správně měl být skutek u obviněných M. T. a A. K. posouzen jen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a že tato kvalifikace je příznivější i pro obviněného J. V. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře i rozsudek Okresního soudu v Táboře, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Táboře nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. spočíval podle zjištění soudů v tom, že v době od 12. 3. do 16. 3. 2003 obvinění A. K. a J. V. opatřili v Ch. koupí nejméně devět balení léku Modafen, chemikálie a předměty určené k výrobě a aplikaci pervitinu, odvezli tyto věci do H., okr. T., kde je posléze všichni obvinění společně použili k výrobě pervitinu a potom přechovávali pro další použití (bod 1 rozsudku Okresního soudu v Táboře).
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spočíval podle zjištění soudů v tom, že v době od 12. 3. do 16. 3. 2003 všichni obvinění společně v H., okr. T., v domě provedli opakovaně výrobu pervitinu a vyrobili celkem nejméně 2 gramy pervitinu, přičemž pervitin (metamfetamin) je zařazen podle zákona č. 167/1998 Sb. mezi psychotropní látky (bod 2 rozsudku Okresního soudu v Táboře).
Trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. spočíval podle zjištění soudů v tom, že obvinění M. T. a J. V. po vyrobení pervitinu v době od 12. 3. do 16. 3. 2003 v H., okr. T., aplikovali nitrožilně nejméně ve čtyřech případech pervitin obviněné A. K. (bod 3 rozsudku Okresního soudu v Táboře).
Ze souvislostí, které jsou mezi všemi třemi body rozsudku Okresního soudu v Táboře, je zjevné, že pervitin vyrobený jednáním obviněných uvedeným v bodě 2 rozsudku byl vyroben za použití věcí opatřených jednáním uvedeným v bodě 1 rozsudku a byl aplikován jednáním uvedeným v bodě 3 rozsudku. Pro posuzovaný případ je příznačné, že na sebe bezprostředně navazovala tři jednání, jejichž podstatou bylo opatření věcí potřebných k výrobě pervitinu (bod 1 rozsudku), samotná výroby pervitinu (bod 2 rozsudku) a použití pervitinu k nitrožilní aplikaci (bod 3 rozsudku). Z toho evidentně vyplývá, že tato tři jednání tvořila jeden celek a že je namístě považovat je proto za jeden skutek, jak správně namítla nejvyšší státní zástupkyně v dovolání s odkazem na to, že za jeden skutek se považují všechny projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním.
Uváží-li se, že předmětem právního posouzení byl skutek spočívající v opatření věcí potřebných k výrobě pervitinu, ve vyrobení pervitinu a v jeho následném použití k nitrožilní aplikaci, pak je namístě kvalifikovat tento skutek jen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Mezi tzv. drogovými trestnými činy, tak jak jsou upraveny ve čtvrté hlavě zvláštní části trestního zákona, má tento trestný čin povahu základního trestného činu, jehož úprava garantuje ochranu společnosti a lidí proti možnému ohrožení vyplývajícímu z nekontrolovaného nakládání s drogami. V posuzovaném případě obvinění dokonali uvedený trestný čin tím, že pervitin společně vyrobili. Jestliže je skutek posouzen jako dokonaný trestný čin, jsou tím zahrnuta i jeho předcházející vývojová stádia (příprava, pokus), která proto nemohou být předmětem samostatné právní kvalifikace. Dokonání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. předcházelo to, že obvinění si opatřili věci, s jejichž použitím pervitin vyrobili. Opatření uvedených věcí bylo přípravným stádiem trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Z hlediska právního posouzení byla jeho kvalifikace zahrnuta v tom, že skutek byl posouzen jako dokonaný trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. Nepřicházelo proto v úvahu, aby přípravné stádium dokonaného trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. bylo kvalifikováno jako trestný čin podle §188 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. Citované ustanovení doplňuje úpravu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. v tom směru, že za samostatný trestný čin označuje jednání, které je materiálně přípravou k trestnému činu podle §187 odst. 1 tr. zák., avšak které nemůže být z hlediska formálních znaků kvalifikováno jako příprava k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §7 odst. 1 tr. zák, §187 odst. 1 tr. zák. již proto, že tento trestný čin není zvlášť závažným trestným činem (§41 odst. 2 tr. zák.). Vyrobení nebo jiné opatření či přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě drog se proto posoudí podle §188 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jestliže jednání pachatele nedospělo do stádia dokonaného trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. nebo jeho pokusu. Ustanovení §188 odst. 1 tr. zák. je subsidiárním ustanovením ve vztahu k ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., takže je vyloučeno, aby skutek byl zároveň posouzen podle obou těchto ustanovení. Nejvyšší státní zástupkyně proto v dovolání důvodně namítla, že jednočinný souběh trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a podle §188 odst. 1 tr. zák. není možný.
Trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří. Také toto ustanovení doplňuje úpravu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a sice v tom směru, že za samostatný trestný čin označuje jednání, které je materiálně určitou formou účasti na užívání drog jinou osobou nebo na tom, že jiná osoba je nebezpečí užívání drog vystavena. Samotné užívání drog není trestným činem, takže vzhledem k akcesoritě účastenství nemůže být jednání toho, kdo měl účast na užívání drog jinou osobou, posouzeno jako návod k trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. nebo jako pomoc k trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Proto zákon v ustanovení §188a odst. 1 tr. zák. upravuje jako samostatný trestný čin některé formy účasti na užívání drog jinou osobou nebo na tom, že jiná osoba je nebezpečí užívání drog vystavena, neboť bez této úpravy by trestní postih tohoto společensky nebezpečného jednání nebyl možný. Jde však o jednání, jehož typová nebezpečnost pro společnost je nižší než typová nebezpečnost těch forem jednání, které materiálně rovněž jsou jen účastí na užívání drog jinou osobou a které jsou upraveny v §187 odst. 1 tr. zák. (rozdíl v typové nebezpečnosti vyplývá již ze srovnání trestních sazeb stanovených v obou ustanoveních). Z toho je zřejmé, že pod ustanovení §188a odst. 1 tr. zák. nelze podřadit ty formy účasti na užívání drog jinou osobou, které jsou uvedeny §187 odst. 1 tr. zák., to znamená jednání, jímž pachatel tomu, kdo drogy užívá, tyto drogy opatří nebo pro něho přechovává. I ustanovení §188a odst. 1 tr. zák. je subsidiárním ustanovením ve vztahu k ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. Je tedy vyloučeno, aby skutek byl zároveň posouzen podle obou těchto ustanovení. Proto je plně opodstatněná námitka nejvyšší státní zástupkyně, která v dovolání uvedla, že jednočinný souběh trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. není možný.
V posuzovaném případě je závěr o nemožnosti jednočinného souběhu trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. odůvodněn i tím, že obviněná A. K. se jako spolupachatelka podílela na vyrobení drogy, kterou si za asistence obviněných M. T. a J. V. nechala nitrožilně aplikovat. Jestliže si spolupachatelé společně provedenou výrobou opatří drogu a naplní tak znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., je touto právní kvalifikací zahrnuta i okolnost, že si vyrobenou drogu vzájemně aplikují. Vzhledem k subsidiární povaze ustanovení §188a odst. 1 tr. zák. lze jako trestný čin šíření toxikomanie posoudit jednání pachatele, pokud jiné osobě aplikuje drogu, kterou tato osoba získala způsobem, na němž pachatel neměl účast jednáním naplňujícím znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., to znamená jinak než tím, že jí ji pachatel opatřil.
Výrok o vině obviněných M. T. a A. K., tak jak je obsažen v rozsudku Okresního soudu v Táboře, nemůže obstát, neboť jde o rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku toho nemůže u těchto obviněných obstát ani výrok o trestu. Napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rovněž nemůže obstát, neboť jde o rozhodnutí, jímž byla zamítnuta odvolání obviněných M. T. a A. K., avšak v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tím je napadené usnesení vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v celém rozsahu, tak rozsudek Okresního soudu v Táboře ohledně obviněných M. T. a A. K. Důvod, pro který Nejvyšší soud takto rozhodl ve prospěch obviněných M. T. a A. K., prospívá i obviněnému J. V. Proto Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Táboře i ohledně obviněného J. V. Z toho vyplývá, že i rozsudek Okresního soudu v Táboře byl zrušen v celém rozsahu. Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obou soudů obsahově navazovala a která zrušením napadeného usnesení a rozsudku ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přitom je Okresní soud v Táboře vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. zák). V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných (§265s odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného M. T. podle §265l odst. 4 tr. ř., protože obviněný vykonává trest odnětí svobody uložený jiným rozhodnutím, než které bylo v tomto dovolacím řízení zrušeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec