ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1228.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1228/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. K., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 3 To 210/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 74/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 90 T 74/2004, byl obviněný uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §221 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že dne 27. 1. 2004 kolem 10:45 hod. v B. v Z. K. na ulici Z. D. fyzicky napadl poškozeného Ing. J. M., tak, že jej udeřil pěstí do obličejové části hlavy, čímž poškozenému způsobil tržně-zhmožděnou ránu na čele s podezřením na zlomeninu nosu a odlomením korunkových částí zubů 15, 14, přičemž tato poranění si vyžádala lékařské ošetření a projevovala se omezením v obvyklém způsobu života, bolestivostí hlavy a omezením možnosti přijímat potravu pro poškození chrupu.
Krajský soud v Brně k odvolání obviněného rozsudkem ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 3 To 210/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uložil obviněnému podle §221 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody kratšího trvání, a to na 10 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že namítá nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání ohledně obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným.
Ohledně pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. namítá, že ze skutkové věty ani odůvodnění rozsudku jednoznačně nevyplývá, že by jeho jednání směřovalo ke způsobení újmy na zdraví takové intenzity a rozsahu, která je nezbytná pro trestný čin a zároveň jej odlišuje od obdobného přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
Ohledně trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. namítá, že se soudy nezabývaly charakterem, intenzitou, průběhem a okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, přičemž nebyla zjišťována ani jeho pohnutka. Poukazuje na to, že výtržnické jednání musí hrubě narušovat občanské soužití a nepostačuje pouze méně závažné narušení jako v jeho případě, když šlo o konflikt týkající se individuálních zájmů obou účastníků, odehrál se výlučně mezi nimi a i když na místě veřejnosti přístupném, tak se nedotkl ostatních občanů a podstatněji nenarušil ani neohrozil veřejný pořádek.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek krajského soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Protože námitky obviněného uvedené v dovolání směřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací soud se jimi zabýval ale dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.
V podstatě shodné námitky obviněný uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Pokud jde o trestný čin ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. odvolací soud konstatoval, že odborné vyjádření, podle kterého by pracovní neschopnost poškozeného trvala asi 3 týdny, svědčí nikoli pro pokus, ale pro dokonaný trestný čin podle §221 odst. 1 tr. zák. Protože odvolání podal toliko obviněný, tak tento nedostatek nebylo možno napravit, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o prudký úder do obličeje poškozeného, shledal odvolací soud správnou právní kvalifikaci podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák.
S tímto závěrem odvolacího soudu se ztotožnil také Nejvyšší soud.
Za ublížení na zdraví se pokládá mj. takové poranění, které porušuje normální tělesné funkce, znesnadňuje obvyklé činnosti nebo obvyklý způsob života poškozeného a zpravidla vyžaduje lékařské ošetření. Znesnadnění obvyklého způsobu života musí přitom trvat nejméně 7 dní.
Bylo-li soudem I. stupně prokázáno, že obviněný úderem pěstí do obličeje způsobil poškozenému tržně-zhmožděnou ránu na čele a odlomení korunkových částí zubů 15, 14, přičemž toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a projevovalo se omezením v obvyklém způsobu života, bolestivostí hlavy a omezením možnosti přijímat potravu, nelze se s tvrzením obviněného o nedostatku intenzity a rozsahu jednání pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v žádném případě ztotožnit. Zvláště pak za situace zdůrazněné již soudem odvolacím, že by pracovní neschopnost poškozeného (pokud by jí neodmítl) trvala asi 3 týdny, tj. výrazně déle, než je pro ublížení na zdraví nutné. Pokud tedy soud I. stupně právně kvalifikoval jednání obviněného pouze jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák., právně tak posoudil skutek výrazně ve prospěch obviněného a v žádném případě se nelze ztotožnit s názorem, že se jedná pouze o přestupek podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
K stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i ohledně trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Obviněný v tomto směru namítá, že se soudy vůbec nezabývaly charakterem výtržnického jednání, nezhodnotily jeho intenzitu, okolnosti a průběh útoku a nezjišťovaly ani pohnutku činu. Své jednání považuje za méně závažné a hrubě nenarušující občanské soužití, když konflikt o individuálním zájmu obou účastníků se sice odehrál na místě veřejnosti přístupném, nedotkl se ale ostatních občanů a podstatněji nenarušil veřejný pořádek.
Trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. lze mj. spáchat i tak, že se pachatel na místě veřejnosti přístupném dopustí výtržnosti tím, že napadne jiného, jak tomu bylo i v tomto případě. Obviněný sám považuje jednání spočívající v prudkém úderu pěstí do obličeje s následkem krvácejícího zranění a nutnosti následného přivolání lékařské pomoci, za jednání nijak zvlášť se nevymykající z běžného způsobu jednání mezi občany a hrubě nenarušující veřejný klid a pořádek, ale nelze mu přisvědčit. Odvolací soud přitom zdůraznil, že v důsledku jednání obviněného poškozený dost krvácel, situace ihned vzbudila pozornost minimálně dvou pracovníků restaurace, když reakce dalších přítomných osob (asi 15 lidí) nikdo nezjišťoval a pro právní kvalifikaci je to i nepodstatné.
Soudy obou stupňů správně dospěly k závěru, že se obviněný na místě veřejnosti přístupném dopustil výtržnosti. Jeho jednání svědčí o tom, že má zjevně neuctivý a neukázněný postoj k zásadám občanského soužití. Na místě veřejnosti přístupném přitom hrubě fyzicky napadl poškozeného zcela bezdůvodně, když tento po něm požadoval vrácení dlužné finanční částky a za tímto účelem jej dokonce obviněný na dané místo pozval. Soudům přitom v rozporu se skutečnosti vytýká, že nezjišťovaly pohnutku jeho činu, ač sám v tomto směru vypověděl, že se jednání dopustil proto, že po něm poškozený vyžadoval zaplacení dluhu. Z hlediska správnosti právního posouzení skutku jako trestný čin podle §202 odst. 1 tr. zák. je přitom bez významu, že se konflikt týkal a odehrál pouze mezi obviněným a poškozeným.
Na základě těchto důvodů Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného a dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když tytéž námitky obviněný uplatnil z podstatné části již v řízení o odvolání a odvolací soud se s nimi řádně zabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš