ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1235.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1235/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 10. 2005 o dovolání obviněného M. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 7 To 612/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 30/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 3 T 30/2004, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dalším trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 7 To 612/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Toto usnesení napadl v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho rámci namítl, že správně měl být zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., protože z jeho strany šlo o jednání v krajní nouzi. Zpochybnil způsob stanovení výše škody způsobené trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a vytkl, že nebyla respektována zásada, že se má vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Porušení této zásady spatřoval v tom, že soudy vycházely z pořizovacích cen bez přihlédnutí k opotřebení věcí. Dále poukázal na to, že při stanovení výše škody způsobené poškozeným formou převzetí peněz soudy vycházely z vyšších částek, než které mu poškození poskytli. Ohradil se proti tomu, že byl v rozsudku Městského soudu v Brně označen za zvlášť nebezpečného recidivistu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Jinak řečeno, v dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu skutkových zjištění, která učinil soud, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy odpovídají jen takové námitky proti právnímu posouzení skutku, které se váží ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, resp. které napadají správnost právní kvalifikace skutkového stavu, jak ho zjistil soud.
Vztáhnou-li se námitky uplatněné v dovolání obviněného k právnímu posouzení skutkového stavu, který v dané věci zjistily soudy, je evidentní, že tyto námitky nemohou v žádném případě obstát.
Rozhodně nelze akceptovat námitku, že jednání obviněného bylo beztrestné z důvodu krajní nouze podle §14 tr. zák. Podle tohoto ustanovení čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem, avšak nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se obviněný podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že po předchozí telefonické objednávce jménem různých obchodních společností odebral od jiných obchodních společností, částečně v součinnosti s další osobou, potravinářské zboží na faktury s cílem je nikdy neuhradit a pěti útoky specifikovanými v bodech 1/a – e rozsudku Městského soudu v Brně a spáchanými v době od 24. 9. 1999 do 9. 2. 2000 způsobil škodu v celkové výši 259.203,- Kč.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. se obviněný podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že prostřednictvím leasingové smlouvy, kterou pokud jde o splátky neplnil, získal automobil a posléze ho prodal, dále s použitím padělaných občanských průkazů na jména jiných osob uzavřel fingované smlouvy o převodu vlastnictví dvou bytů, za které inkasoval peníze v hotovosti, a konečně v šesti případech s použitím padělaného občanského průkazu na cizí jméno prostřednictvím smluv o pronájmu, resp. vypůjčení, získal a pokusil se získat čtyři dataprojektory, videokameru a videodataprojektor v úmyslu tyto věci nevrátit, přičemž těmito útoky specifikovanými v bodech 2, 3, 4, 5/a – f rozsudku Městského soudu v Brně a spáchanými v době od 16. 12. 2002 do 19. 6. 2003 způsobil škodu v celkové výši 3.564.904,- Kč s tím, že další škoda ve výši nejméně 180.000,- Kč z jeho jednání hrozila.
Trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 tr. zák. se obviněný podle zjištění soudů dopustil použitím padělaných občanských průkazů k podvodnému jednání popsanému v předchozím odstavci.
Trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že si nechal na Ú. M. č. P. vystavit nový občanský průkaz na jméno A. N., na základě něhož mu Magistrát hl. m. P. vystavil dne 3. 4. 2003 řidičský průkaz a Ú. M. č. P. vydal dne 15. 5. 2003 cestovní pas, a takto získanými doklady prokazoval do 20. 6. 2003 svou totožnost.
Jakákoli úvaha o krajní nouzi podle §14 tr. zák. je vyloučena již s ohledem na povahu, rozsah, způsob provedení a dobu páchání posuzované trestné činnosti. Nebezpečím, které uvedenou trestnou činností měl obviněný odvracet, byly podle něho výhrůžky jiných osob na jeho adresu a na adresu jeho rodiny, přičemž mělo jít i o výhrůžky fyzickou likvidací. V této spojitosti lze připustit, že obviněný mohl být vydírán osobami, v jejichž prospěch jednal jako tzv. bílý kůň. Avšak to, že obviněný se vydírání podrobil, páchal trestnou činnost a pokračoval v ní, neznamená, že jednal v krajní nouzi. Podmínkou krajní nouze je, že se odvrací nebezpečí p ř í m o hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Nebezpečí hrozí přímo, jestliže z něho ihned, okamžitě a bezprostředně vyplývá reálná možnost vzniku újmy na chráněném zájmu. Mezi tímto porušením chráněného zájmu, resp. jeho hrozbou, na straně jedné a činem osoby, která jedná v krajní nouzi, na straně druhé musí být i úzká časová souvislost v tom smyslu, že pokud by nenastoupilo jednání v krajní nouzi, nastalo by bez jakéhokoli významnějšího časového odstupu porušení chráněného zájmu. To znamená, že nejde o krajní nouzi, jestliže nebezpečí hrozí teprve v budoucnosti. Ze skutkových zjištění soudů – a ostatně ani z námitek samotného obviněného – nevyplývá, že by obviněný spáchal kteroukoli část posuzované trestné činnosti za okolností, kdy by nějaké nebezpečí vyplývající z namítaných výhrůžek hrozilo skutečně bezprostředně v tom smyslu, že když obviněný neprovede trestný čin, budou hrozby okamžitě uskutečněny. Obecně formulované výhrůžky, jimiž případně bylo obviněnému vyhrožováno do budoucna, nemohou být považovány za nebezpečí hrozící „přímo“ ve smyslu podmínek krajní nouze stanovených v §14 tr. zák.
Podmínkou krajní nouze je také její subsidiarita, která je v ustanovení §14 tr. zák. vyjádřena dikcí „bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak“. Je zjevné, že ani tato podmínka nebyla v posuzovaném případě plněna. Namítané hrozby, kterým měl být obviněný vystaven, bylo možno snadno eliminovat tím, že by se obviněný obrátil na policii. Námitka, že mezi osobami, z jejichž strany bylo obviněnému vyhrožováno, byla i osoba s vysokým postavením u policie, je bezpředmětná, protože obviněný se s oznámením, že mu je vyhrožováno trestným činem, mohl obrátit i na státní zastupitelství, případně na tu složku policie, kde ona osoba nepůsobila.
Pokud se obviněný dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. jednáním, u něhož předmětem útoku byly dataprojektory (body 5/a, b, c, d, f rozsudku Městského soudu v Brně), je z odborného vyjádření V. V. založeného na č. l. 655 – 658 spisu zřejmé, že cena dataprojektorů byla stanovena s ohledem na skutečnost, že mezi jejich zakoupením a spácháním posuzovaných útoků uplynula určitá doba. Dataprojektory tak byly oceněny tzv. časovou cenou, o které nejsou žádné důvodné pochybnosti z toho hlediska, že přiměřeně vyjadřuje míru opotřebení v době činu. Nelze proto uvažovat o tom, že by výše škody byla stanovena způsobem odporujícím ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Ostatně sám obviněný formuloval své námitky v tomto ohledu jen povšechně a neuvedl ve vztahu k užitným vlastnostem dataprojektorů žádné konkrétní změny, které by podle něho snižovaly jejich cenu v době činu oproti pořizovací ceně ve větší míře, než jaká vyplynula z odborného vyjádření. Soudy tudíž nijak neporušily ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., jestliže při stanovení výše škody vycházely z tzv. časové ceny uvedené v odborném vyjádření. Námitka, že šlo o cenu pořizovací, je v přímém rozporu s obsahem odborného vyjádření. Podle odborného vyjádření dataprojektor uvedený v době 5/a rozsudku měl pořizovací cenu 267.180,- Kč a časovou cenu 130.000,- Kč, dataprojektor uvedený v bodě 5/b rozsudku měl pořizovací cenu 170.800,- Kč a časovou cenu 155.000,- Kč, dataprojektor uvedený v bodě 5/c rozsudku měl pořizovací cenu 75.321,40 Kč a časovou cenu 72.000,- Kč, dataprojektor uvedený v bodě 5/d, jehož pořizovací cena nebyla zjištěna, měl časovou cenu 100.000,- Kč, která byla odvozena od pořizovací ceny nejlevnějšího dataprojektoru nabízeného poškozenou obchodní společností, a videodataprojektor uvedený v bodě 5/f rozsudku měl pořizovací cenu 290.000,- Kč a časovou cenu 80.000,- Kč. Již ze samotného rozdílu mezi pořizovacími a časovými cenami je jasné, že časové ceny přiměřeně vyjadřovaly stáří a opotřebení dataprojektorů.
Soudy stanovily výši škody správně také v případech, v nichž se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. dopustil útoky spočívajícími v uzavření fingovaných smluv o prodeji bytu (body 3, 4 rozsudku Městského soudu v Brně). Ve skutkové části výroku o vině je výslovně uvedeno, že obviněný způsobil manželům J. a S. Z. škodu ve výši 1.000.000,- Kč (bod 3 rozsudku) a R. V. škodu ve výši 2.000.000,- Kč (bod 4 rozsudku). Evidentně tedy neodpovídá námitka obviněného, že soudy v těchto případech zjistily škodu v celkové výši 3.500.000,- Kč. Machinace obviněného ve vztahu k manželům J. a S. Z. je v bodě 3 rozsudku podrobně popsána tak, že k předstíranému prodeji bytu došlo za cenu 1.500.000,- Kč, přičemž částku 1.000.000,- Kč v hotovosti inkasoval obviněný přímo na místě a částka 500.000, Kč byla uložena do advokátní úschovy, avšak za škodu, kterou obviněný způsobil, Městský soud v Brně výslovně označil částku 1.000.000,- Kč. Z toho je jasné, že soud při stanovení výše škody nepřihlížel k částce 500.000,- Kč, která se do dispozice obviněného nedostala. Lze jen poznamenat, že také ve výroku o náhradě škody byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným S. Z. a J. Z. částku 1.000.000,- Kč.
Zcela bezpředmětné jsou námitky obviněného ohledně zvlášť nebezpečné recidivy. Žádným z trestných činů obviněný nebyl uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Městský soud v Brně v souvislosti s osobou obviněného použil v odůvodnění rozsudku několikrát označení „zvlášť nebezpečný recidivista“, pokud odkazoval na dřívější odsouzení obviněného a uváděl, že obviněný byl v minulosti již třikrát odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista. Naopak ve vztahu k právní kvalifikaci nyní posuzované trestné činnosti vyzněly úvahy Městského soudu v Brně tak, že u obviněného neshledal materiální podmínky pro to, aby ho uznal vinným jako zvlášť nebezpečného recidivistu. Námitky obviněného uvedené v dovolání se tedy prakticky míjejí se skutečným obsahem rozsudku.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy. Tyto námitky stály mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který není koncipován tak, aby připouštěl možnost napadat skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud nijak nepřihlížel ani k námitkám týkajícím se přiměřenosti uloženého trestu, protože tyto námitky rovněž nespadají pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu zrušení výroku o vině, lze výrok o trestu dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu. Obviněný z tohoto důvodu dovolání nepodal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec