ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1259.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1259/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 To 70/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 434/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 3 T 434/2002, byl obviněný M. M. uznán v části A) pod bodem 1) vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v pravomocném trestním příkazu Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 4 T 70/2004, jenž byl obviněnému doručen dne 1. 11. 2004. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným P. K., a. s., ve výši 1.503,- Kč a B. J. ve výši 2.640,- Kč. V části B) tohoto rozsudku byl obviněný M. M. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, pro skutek v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený A. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 23. 3. 2005 rozsudkem
č. j. 3 To 70/2005-352 o odvolání obviněného M. M. proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1), tedy pokud byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a dále napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a v celém výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. M. byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 25.7.2002 v době od 00.15 hodin do 01. 30 hodin v obci V., okres Č. K., v restauraci S. b. N., která se nachází v domě, požadoval na obsluhujícím číšníkovi J. L., vydání peněz ke hře na automatech, a když ten jeho žádosti odmítl vyhovět, svévolně začal prohledávat prostory baru, a odpor poškozeného překonával tak, že opakovaně naznačoval, že jej udeří pěstí, přinutil ho pokleknout, srážel ho k zemi, když chtěl povstat, přičemž ho ohrožoval i kuchyňským nožem, a toto své počínání doprovázel výzvami, aby mu J. L. vydal kasírtašku, klíče od trezoru umístěného v baru; následně konzumoval alkoholické nápoje a telefonoval z baru, a když J. L. chtěl telefonát ukončit, srazil jej úderem pěstí, čímž mu způsobil pohmoždění pravé přední strany hrudníku“. Za tento trestný čin a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2) nedotčen, a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 1. 2004, č. j. 4 T 150/2003-85, a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 10. 2004, č. j. 4 T 70/2004-35, byl odsouzen podle §234 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o souhrnném trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin z trestního příkazu Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 10. 2004, č. j. 4 T 70/2004-35, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené K. p. , a. s., částku ve výši 1.503,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen – ve výroku o vině pod bodem 2) a v celé zprošťující části označené písm. B).
Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 3 To 70/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 3 T 434/2004, s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř. Dovolatel namítá, že ačkoliv podal odvolání proti celé odsuzující části rozsudku, tedy bodu 1) i 2), odvolací soud rozhodoval pouze o bodu 1) a na závěr výroku uvedl, že výrok o vině pod bodem 2) zůstal nedotčen. Odvolací soud nerozhodl o odvolání proti rozhodnutí o vině pod bodem 2), výrok tedy chybí, čímž je dán důvod §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále poukazuje na to, že předposlední hlavní líčení se konalo dne 25. 9. 2003 a poslední až 9. 12. 2004, tedy za více než rok, což lze považovat za dobu delší ve smyslu §219 odst. 3 tr. ř., přičemž soud postupoval jako při běžném odročení. K tomuto hlavnímu líčení se dovolatel dostavil zraněn a uvedl, že je mu špatně a hlavního líčení se nemůže zúčastnit. Podle jeho verze pak na počátku hlavního líčení souhlasil s provedením hlavního líčení v jeho nepřítomnosti až poté, co předsedkyně senátu odmítla hlavní líčení odročit a uvádí, že celý průběh této komunikace v protokole o hlavním líčení zachycen není. Dovolatel uvádí, že v případě, kdy obviněný na počátku hlavního líčení nebo i v jeho průběhu sdělí soudu, že mu je špatně a že se nemůže hlavního líčení účastnit, bývá hlavní líčení odročováno a samozřejmě o jeho stavu není žádná lékařská zpráva. V tomto případě bylo vidět, že obviněný kulhá a mohl též zraněnou nohu soudu ukázat, což soud nepožadoval. Jestliže bylo dovolateli špatně a nemohl se soustředit, je třeba brát s rezervou i jeho vyjádření, že může být hlavní líčení provedeno v jeho nepřítomnosti. Takové vyjádření nemohlo být za stavu, v jakém byl, náležitě rozmyšleno, navíc nechtěl soud pozlobit a očekával, že bude-li vstřícný, bude k němu soud shovívavý. Poukázal, že když mu bylo špatně, nebyl schopen se ani příliš dohadovat a toužil po klidu, přičemž nebylo možno přehlížet závažnost trestné činnosti, o které bylo rozhodováno. Kromě toho obviněný, který by byl zcela při smyslech, mohl poukázat na některé skutečnosti, které v mezidobí zjistil a mohl navrhnout ještě nějaké důkazy, což mu bylo uvedeným postupem soudu znemožněno. Dovolatel odvolacímu soudu rovněž vyčítá, že nevyhověl jeho návrhu na provedení výslechu svědka F. D., který měl být přítomen celému dění v baru N. Tvrdí, že nepožadoval po svědku L., aby mu vydal klíče od trezoru, jelikož tam ani žádný trezor neviděl. Uvádí, že svědku L. nelze ve všem věřit a zpochybňuje věrohodnost jeho výpovědi. Udeření svědka L. vysvětluje tak, že ho od sebe pouze odháněl. Namítá, že nebyla provedena konfrontace mezi ním a svědkem L. Namítané nejasnosti pak podle jeho názoru souvisejí s tím, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení (§202 odst. 4, odst. 5 tr. ř.) a posuzovaný skutek pak byl nesprávně posouzen ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Pokud se tedy dovolatel něčeho dopustil, nešlo o trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ale nejvýše o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil odsuzující výrok rozsudku soudu odvolacího a odsuzující výrok ad 2) rozsudku soudu prvního stupně a za zrušení výroku ad 1) a výroku o trestu přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. upravuje postup soudu při konání odročeného hlavního líčení a podmínky přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání nijak neupravuje. Porušení tohoto ustanovení tedy nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu namítat, a proto k těmto dovolacím námitkám nelze při dovolání přihlížet. K další námitce uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že obviněný byl osobně přítomen zahájení hlavního líčení dne 9. 12. 2004 a pokud by zamýšlel přednést nějaké konkrétní důkazní návrhy, měl možnost tak učinit. S ohledem na sazbu trestu odnětí svobody uvedenou v ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. na předmětnou trestní věc dopadalo též ustanovení §202 odst. 4, odst. 5 tr. ř. a hlavní líčení tedy bylo možno konat v nepřítomnosti obviněného pouze v případě, že obviněný o to požádal. Proto, pokud obviněný na počátku hlavního líčení dne 9. 12. 2004 žádost podle §202 odst. 5 tr. ř. učinil, byla výše uvedená podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti splněna. V části dovolání, v níž je namítána neúplnost provedeného dokazování tím, že nebyl proveden výslech svědka F. D. a nebyla provedena konfrontace mezi ním a svědkem L., uplatňuje dovolatel námitky skutkové, které však nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je zjevně nedůvodná, neboť odvolací soud rozhodoval o odvolání jako celku a pokud shledal odvolání částečně důvodné a rozsudek částečně zrušil, není přípustné, aby ohledně dalších výroků rozhodoval o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., když odvolací soud navíc ve výroku uvedl, že ve výroku o vině pod bodem 2) a ve zprošťující části výroku zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. V rozhodnutí odvolacího soudu tedy žádný výrok nechybí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. M. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že jeho dovolání je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud konstatuje, že část námitek uvedených v dovolání obviněného M. M. neodpovídá zákonným dovolacím důvodům a stojí mimo jejich rámec. Týká se to především výhrad obviněného, že při posledním hlavním líčení u prvostupňového soudu konaného dne 9. 12. 2004 mělo dojít k porušení ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. Jak již zmínil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání, toto ustanovení upravuje postup soudu poté, co bylo dříve hlavní líčení odročeno a po odpadnutí důvodu odročení se má hlavní líčení v téže věci opětovně konat. Podmínku přítomnosti obviněného u hlavního líčení toto ustanovení nijak neupravuje, a proto jeho porušení v rámci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani nelze namítat.
Rovněž výhrady obviněného ke způsobu hodnocení provedených důkazů, že nebyl proveden výslech svědka F. D., otázka existence trezoru v baru, neprovedení konfrontace s poškozeným L., nemohly naplnit dovolatelem uvedený dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel i krajský soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo a odvolací soud se již s téměř totožnými námitkami obviněného, které uvedl v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zevrubně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku na straně 6 až 9. K dovolatelem tvrzené skutečnosti, že nešlo o trestný čin loupeže podle ustanovení §234 odst. 1 tr. zák., nýbrž podle jeho tvrzení, o trestný čin krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. je třeba uvést, že skutek popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku naplňuje skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., přičemž tuto kvalifikaci odvolací soud náležitě odůvodnil na straně 8 v posledním odstavci napadeného rozhodnutí.
Z pohledu dovolatelem dále uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze mít za to, že jeho námitky jsou právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. V této souvislosti lze uvést, že se námitkou obviněného, že při posledním hlavním líčení konaném dne 9. 12. 2004 nebylo zabezpečeno jeho právo na obhajobu, zabýval již krajský soud v napadeném rozhodnutí (str. 4 a 5), ve kterém podrobně popsal průběh hlavních líčení u soudu prvního stupně a odůvodnil, proč k vytýkanému porušení nedošlo. Takřka veškeré ve věci provedené důkazy byly provedeny okresním soudem při předchozích hlavních líčení, u nichž byl obviněný osobně přítomen a mohl se k těmto důkazům i vyjadřovat. V předmětné trestní věci bylo vzhledem k sazbě trestu odnětí svobody uvedené v ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. nutno postupovat podle ustanovení §202 odst. 4, odst. 5 tr. ř. a hlavní líčení tedy bylo možno konat v nepřítomnosti obviněného pouze v případě, že obviněný o tento postup požádal. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 12. 2004 nevyplývá, že by, jak tvrdí dovolatel, předsedkyně senátu okresního soudu odmítala hlavní líčení odročit nebo vyvíjela na obviněného nějaký nátlak. Po celou dobu tohoto hlavního líčení byl navíc přítomen obhájce obviněného a z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, že by v tomto směru proti postupu soudu cokoli namítal. Pokud se obviněný k poslednímu hlavnímu líčení dostavil a uvedl, že se nachází ve špatném zdravotním stavu, současně však prohlásil, že ani u lékaře nebyl, a výslovně požádal o to, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, šlo o postup, který odpovídá ustanovení §202 odst. 4, odst. 5 tr. ř., a obviněný tak na svých právech zkrácen nebyl. Ke stejnému závěru dospěl i dovolací soud.
K námitce obviněného, že přestože si podal odvolání proti celé odsuzující části rozsudku /část A bod 1) a 2)/, avšak odvolací soud rozhodl pouze o bodu 1), a závěrem výroku uvedl, že výrok o vině pod bodem 2) zůstal nedotčen, v důsledku čehož spatřuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je třeba uvést, že i v tomto ohledu je dovolání zjevně neopodstatněné. Pokud odvolací soud shledal skutková zjištění pod bodem 2), jakož i jeho právní posouzení bez závad, neměl žádný důvod je měnit. Proto tento výrok, jak se také výslovně uvádí na str. 2 rozsudku krajského soudu, zůstal odvoláním nedotčen. Odvolací soud proto postupoval v naprostém souladu se zákonem, když odvoláním napadený rozsudek částečně v bodu 1) zrušil, znovu rozhodl podle ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., a výrok o vině pod bodem 2) ponechal nedotčen. Je-li totiž odvolání, byť jen zčásti důvodné, jako tomu bylo v tomto případě, nelze z jeho podnětu současně napadený rozsudek zrušit (eventuálně změnit) a současně odvolání jako nedůvodné zamítnout. Odvolání týkající se jednoho obviněného je v trestním řízení pojímáno jako samostatný celek, a proto je lze podle §256 tr. ř. zamítnout jen v případě, že je zcela nedůvodné, což nelze vztáhnout na posuzovaný případ. Slova „Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen – ve výroku o vině pod bodem 2) a v celé zprošťující části označené písm. B).“ jsou právě tím chybějícím výrokem jehož absenci dovolatel namítá.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Za tohoto stavu nemohl být shledán důvodným návrh obviněného na přerušení výkonu trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik