ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1287.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1287/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 10. 2005 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 9 To 25/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 1/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 49 T 1/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let se zařazením do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 9 To 25/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Napadl jej v rozsahu, který odpovídal výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nedostatek subjektivní stránky trestného činu, tj. nedostatek úmyslného zavinění. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Praze, byl jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. posouzen skutek spočívající v tom, že obviněný dne 11. 6. 2001 uzavřel jménem obchodní společnosti N., s. r. o., L., jako prodávající s obchodní společností M. Č. R., s. r. o., B., jako kupujícím kupní smlouvu, ve které se jím zastoupená společnost zavázala dodat 5 000 tun semene řepky ze sklizně 2001 s dodáním k 30. 7. 2001, dne 27. 6. 2001 převzala obchodní společnost N., s. r. o., zálohu v částce 7.500.000,- Kč, tuto částku zajistila vlastní směnkou na stejnou částku splatnou dne 30. 10. 2001, a to přesto, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti N., s. r. o., věděl, že společnost je předlužená a závazku není schopna dostát, neboť ke dni podpisu kupní smlouvy neměla zajištěny žádné dodavatele na nasmlouvané množství semene řepky a směnka byla nekrytá, semeno řepky nedodal a poskytnutou zálohu nevrátil, ale použil k jiným účelům.
Ze skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, evidentně vyplývá i úmyslné zavinění obviněného, to znamená naplnění subjektivní stránky trestného činu. Je to zřejmé ze skutečnosti, že obviněný přijal částku 7.500.000,- Kč, která formálně byla zálohou na kupní cenu semene řepky, za okolností, kdy jeho obchodní společnost byla ve stavu vylučujícím splnění závazku dodat semeno řepky. Obviněný podpisem kupní smlouvy ve skutečnosti pouze předstíral, že poškozené obchodní společnosti dodá semeno řepky, s cílem získat peníze ve formě zálohy na kupní cenu. Obviněný použil tyto prostředky prakticky okamžitě z podstatné části k úhradě jiných dluhů a k výběru hotovosti, jak podrobně uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého rozsudku. Žádný ze způsobů použití získaných prostředků nesměřoval k tomu, aby obviněný dodal poškozené obchodní společnosti semeno řepky. S tím plně koresponduje zjištění, že sám žádným semenem řepky nedisponoval a zároveň neměl uzavřeny žádné smlouvy s třetími subjekty, u kterých by semeno řepky případně nakoupil. Vystavení směnky v situaci, kdy obchodní společnost obviněného byla bez finančních prostředků a předlužená a kdy peníze získané ve formě zálohy na kupní cenu od poškozené obchodní společnosti byly obviněným určeny k účelům, které neměly nic společného s dodáním semene řepky, se jeví jen jako prostředek k tomu, aby před poškozenou obchodní společností byl zastřen skutečný záměr celé operace, který spočíval ve vylákání peněz bez poskytnutí odpovídající protihodnoty. Z toho všeho je jasné, že na straně obviněného byl úmysl směřující jak k tomu, aby poškozená obchodní společnost byla uvedena v omyl, tak k tomu, aby se obviněný na její úkor obohatil, resp. aby takto obohatil svou obchodní společnost.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že se námitkou obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu zabýval ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, z nichž vycházely soudy, a nepřihlížel nijak k té části dovolání, v níž obviněný zpochybňoval skutková zjištění soudů a vytýkal jim, že dokazování zůstalo neúplné, protože nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Touto části dovolání se obviněný snažil zvrátit zjištění soudů, že v době, kdy podepsal kupní smlouvu a přijal zálohu na kupní cenu, vůbec neměl podmínky k tomu, aby dostál závazku dodat semeno řepky. V tomto ohledu bylo dovolání obviněného mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“ je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. To záleží v podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení či vůbec aplikace procesních předpisů v této spojitosti nemá žádný význam. Dovoláním lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. Jinak řečeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a že dovoláním nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. V uvažované části dovolání se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu a v této spojitosti soudům vytýkal neúplnost důkazů. Obviněný tedy soudům vytýkal porušení p r o c e s n í c h ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, ačkoli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení h m o t n é h o práva. Uvedená část dovolání proto nebyla podkladem k tomu, aby se Nejvyšší soud z jejího podnětu věcí zabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec