ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.133.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 133/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2005 o dovolání obviněného D. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 11 To 372/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 T 42/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 14 T 42/2004, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že „dne 29.7.2003 asi v 6:09 hodin na silnici I. třídy č. 33 mezi obcemi D. a S. řídil osobní automobil zn. Mercedes Benz po předchozím požití alkoholických nápojů, které v jeho krvi vyvolaly hladinu 1,76 g/kg alkoholu, při tom se pohyboval rychlostí nejméně 115 km/h a v km 22,4 nezvládl řízení, když reagoval na protijedoucí dosud nezjištěný automobil, který předjížděl kolonu kamionů, najel na nezpevněnou krajnici a dostal se tak při navrácení na vozovku do smyku, takže přejel do protisměru, kde se čelně střetl s protijedoucím nákladním vozidlem zn. VOLVO s návěsem, které řídil E. R., a v důsledku střetu obou vozidel utrpěl spolucestující obviněného L. K. zranění, kterému na místu podlehl, a další spolujezdkyně Ž. O. utrpěla otřes mozku, tržně zhmožděnou ránu v týlní krajině a povrchové ranky v obličeji, přičemž na vozidle VOLVO vznikla škoda ve výši nejméně 100.000,- Kč“.
Obviněnému D. D. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem, a dále trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Bylo také rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 11 To 372/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. Š. dovolání, a to v rozsahu výroku o trestu. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má zato, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání oběma soudům vytýká, že nesprávně hodnotily stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, možnosti nápravy a poměry pachatele, z čehož následně rezultoval neadekvátní výrok o druhu a výši ukládaného trestu.
Dovolatel namítá, že okresní i krajský soud nesprávně zhodnotily zejména skutečnost, že byl nucen prudce vybočit z přímého směru jízdy v důsledku jízdy protijedoucího neustanoveného vozidla. V této souvislosti namítá, že zavinění řidiče neustanoveného vozidla je sice v odůvodnění napadených rozhodnutí zmiňováno a je dokonce hodnoceno jako prioritní, nicméně míra zavinění neustanoveného řidiče se neodrazila dostatečným způsobem při stanovení druhu a výměry trestu uloženého obviněnému. Obě rozhodnutí zdůrazňují zavinění obviněného spočívající v jízdě nepovolenou rychlostí, resp. v požití alkoholu před jízdou, podle obviněného však nebylo prokázáno, že by tyto skutečnosti bezprostředně zapříčinily způsobený následek. Podle dovolatele je jeho zavinění na dopravní nehodě toliko zaviněním sekundárním, což se mělo odrazit podstatným způsobem v druhu a výši ukládaného trestu.
Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí okresního i krajského soudu a věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
V posuzovaném případě směřovalo dovolání proti výroku o trestu. Obviněný se jeho prostřednictvím domáhal uložení trestu mírnějšího, nespojeného s odnětím svobody. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nepřiměřenost uloženého trestu.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu atp. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se proto námitky směřující výlučně proti přiměřenosti trestu, pokud jej obviněný shledával nepřiměřeně přísným, evidentně netýkaly. Takové námitky nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný však ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti neuvedl nic, co by dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplňovalo.
Nejvyšší soud proto jen pro úplnost konstatuje, že trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s dohledem byl uložen v rámci zákonné trestní sazby podle §224 odst. 2 tr. zák. (ta činí podle zákona od 6 měsíců do 5 let odnětí svobody). Obdobně i trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků byl uložen v rámci přípustné sazby podle §49 odst. 1 tr. zák. (na 1 až 10 let).
Obviněný svým dovoláním sice výslovně napadl toliko výrok o trestu, nicméně jednou z jeho stěžejních námitek bylo, že soudy podle jeho názoru přecenily stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost. To je námitka směřující evidentně i proti výroku o vině, přesněji proti právnímu posouzení zjištěného skutku, neboť jednání, které je trestným činem, musí mít nejen znaky uvedené v trestním zákoně, ale současně musí vykazovat známky takového stupně nebezpečnosti pro společnost, který je vyšší než nepatrný (§3 odst. 1, 2 tr. zák.). Navíc byl obviněný uznán mimo jiné vinným trestným činem ublížení na zdraví podle kvalifikované skutkové podstaty §224 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Nejvyšší soud proto vážil, zda námitka dovolatele namítající přecenění stupně společenské nebezpečnosti zjištěného skutku nezakládá ve smyslu §265i odst. 3 věta druhá tr. ř. důvod k věcnému přezkumu výroku o vině, avšak dospěl k negativnímu závěru s tím, že dovolání je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
Okresní soud v Náchodě se totiž stupněm společenské nebezpečnosti jednání obviněného zevrubně zabýval, což také reprodukoval i v odůvodnění svého rozsudku. V souladu s provedeným dokazováním zcela důvodně vyzdvihl, že i když primární příčinou dopravní nehody byla riskantní jízda nezjištěného řidiče jedoucího v protisměru, obviněný porušením svých zákonných povinností rovněž přispěl ke vzniku způsobeného následku, přičemž právě míra porušení těchto povinností nebyla rozhodně nijak podružná, aby to vedlo k závěru, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost byl nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), resp. k závěru, že nebyly splněny podmínky uvedené v §88 odst. 1 tr. zák. pro posouzení jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty §224 odst. 2 tr. zák.
Okresní soud důvodně vyzdvihl, že obviněný zapříčinil vznik dopravní nehody porušením hned několika povinností uložených mu zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, výrazně překročil nejvyšší povolenou rychlost, přičemž řídil vůz po probdělé noci a pod výrazným vlivem alkoholu. Stupeň nebezpečnosti jeho jednání je nepochybně zvýšen i tím, že ač si byl vědom, že řídí pod vlivem alkoholu, vzal do svého vozu nic netušící stopaře, přičemž, jak je patrné z výpovědi svědkyně Ž. O., od okamžiku jejich nasednutí do vozu řídil vůz stylem, který v pasažérech vyvolal opodstatněné obavy z havárie. Obviněnému pak částečně přitěžuje i to, že byť má v evidenční kartě řidiče jediný záznam a to poměrně staršího data (z roku 1995), jde o přestupek stejného charakteru jaký vedl ke vzniku nehody nyní (jízda nedovolenou rychlostí).
Okresní soud přitom při vyhodnocení kritérií určujících stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost nepostupoval jednostranně, přihlédl i k okolnostem, které tento stupeň nebezpečnosti snižovaly (dosavadní bezúhonnost obviněného, sekundární zapříčinění nehody, účinná lítost obviněného atd.) a vyjádřil poměr všech relevantních okolností uložením trestu odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby, resp. v polovině sazby, pokud jde o trest zákazu řízení motorových vozidel.
IV.
Lze proto shrnout, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněné, a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr