ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1359.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1359/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. ledna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. R., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, poté co byl k odvolání obviněného a státního zástupce v celém rozsahu zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), d) a e) tr. ř. rozsudek soudu I. stupně ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 29 T 6/2003, podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Podle §219 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 2 tr. zák. byl pak odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na 21 let, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl odvolací soud také o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozeným J. J.a V. z. p. ČR.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nesprávné hmotně právní posouzení jeho jednání spočívá v porušení ustanovení hmotného práva v ustanovení §12 a §32 odst. 1 tr. zák. a §201a tr. zák. Namítá, že stupeň jeho opilosti v kritickém období a tedy otázka jeho příčetnosti zůstaly neobjasněny a vzhledem k závěru znalců patrně již objasněny ani být nemohou. Pokud znalci dospěli k závěru, že měl v kritické době od 1,66 až do 5,28 promile alkoholu v krvi, tak všechny tyto výpočty jsou pouze spekulativní, protože schází objektivní údaj o množství jím požitého alkoholu. Tento stav byl navíc komplikován vlivem medikamentů, přičemž doba a množství jejich požití jsou rovněž neznámé. Je proto toho názoru, že se znalci prakticky s jistotou nemohou vyjádřit k otázce, zda byl v době činu příčetný, a je možné, že i když byl fyzicky schopen trestný čin spáchat, byly po určitou dobu jeho „schopnosti rozpoznat a ovládat nebezpečnost takového činu vymizelé“. Ani znalci, že takový závěr nevylučují a jestliže z jejich vyjádření soud vyvozuje závěr o jeho příčetnosti, jde o pouhou spekulaci, když takové jsou i závěry znalců. Soudu vytýká, že nesprávně interpretoval konstatování znalců spočívající v tom, že jeho schopnost odolat tzv. prvnímu doušku byla snížená, přičemž toto snížení se blížilo snížení podstatnému, a že za tohoto stavu je třeba požití alkoholu hodnotit jako jednání zaviněné a zaviněným je pak i následné snížení obou předpokládaných schopností. Soud přitom přehlíží, že pokud byla podle znalců jeho schopnost odolat prvnímu doušku bezmála podstatně snížena, pak je podstatným způsobem zeslabováno i jeho zavinění na tom, že se do podnapilého stavu přivedl. Použití §32 odst. 1 tr. zák. ale vylučuje pouze zaviněné uvedení se do stavu zmenšené příčetnosti vlivem návykové látky. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek podle §265k tr. ř. zrušen a vrchnímu soudu bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle zjištění soudů obou stupňů se podle závěrů znalců z oboru psychiatrie nejednalo o vymizení schopnosti obviněného odolat prvnímu doušku, ale došlo jenom k jejímu snížení, blížila se podstatnému snížení, ale ještě se o podstatné snížení nejednalo. Proto je třeba požití alkoholu a následné i jednání obviněného hodnotit jako zaviněné, když zaviněným bylo i následné snížení obou předpokládaných schopností vlivem intoxikace alkoholem a nezjištěnými medikamenty. Soudy přitom správně uvážily zkušenosti obviněného s takto navozenými stavy, kdy hodnocení negativních projevů komplikovaných opilostí obviněného, bylo obsaženo již ve znaleckých posudcích zpracovaných v jeho předchozích trestních věcech. Obviněný si tak stav zmenšené příčetnosti přivodil úmyslně a soudy správně uzavřely, že ustanovení §201a tr. zák. nelze použít, neboť ve stavu nepříčetnosti obviněný trestný čin nespáchal. Navrhl proto, aby bylo dovolání, které je pouze opakováním námitek uplatněných obviněným již v řízení před soudem I. stupně a v odvolacím řízení, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Podle §12 tr. zák. kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
Podle §32 odst. 1 tr. zák., jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
Podle §201a odst. 1 tr. zák., kdo se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu, bude potrestán odnětím svobody na 3 léta až 8 let; dopustí-li se však jednání, které má jinak znaky trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.
Podle §201a odst. 2 tr. zák. se ustanovení odst. 1, jakož i §12 neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti, v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívala v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.
Podstatou dovolání obviněného je jeho nesouhlas se závěrem soudů, že v době činu nejednal ve stavu nepříčetnosti a je tedy za své jednání trestně odpovědný. Závěr soudu o nepříčetnosti je závěrem právním, který ale musí vycházet z provedených důkazů. Nasvědčují-li ale konkrétní okolnosti případu, že obviněný může trpět duševní poruchou, která by v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost objasněna, a to zpravidla přibráním znalce z oboru psychiatrie. Posudek znalce je ale jen jedním z důkazů a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními důkazy, které jsou pro otázku příčetnosti významné. Objasnění všech významných okolností je důležité i v případě, kdy se pachatel dopustí trestného činu pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Ani zjištěná nepříčetnost pachatele ale nevylučuje jeho trestní odpovědnost, pokud si stav nepříčetnosti přivodil požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky, pokud si takovýto stav vyvolal zaviněně (§201a odst. 1 tr. zák.).
V daném případě byla otázka objasnění příčetnosti obviněného zvlášť složitá, protože se jedná o pachatele, který podle vlastního vyjádření má velké problémy s požíváním alkoholu už asi 8 let, neúspěšně se mnohokrát pokoušel o léčení v různých zařízeních, stanovenou dobu léčení ale nikdy nedodržel, když buď požádal o propuštění nebo utekl. Své pití alkoholu hodnotí jako tzv. do mrtva a nemá-li peníze, konzumuje i okenu. Takto pije i několik dnů v kuse a když se mu podaří vystřízlivět, vydrží třeba i měsíc abstinovat, kdy ale v této době konzumuje prášky jako neurol, diazepam, ap. Před dnem 25. 11. 2002 taky asi měsíc abstinoval. Jeho výpovědi ohledně množství požitého alkoholu tohoto dne se liší, když v přípravném řízení hovořil o pití piva a vypití dvou lahví vodky napůl s poškozeným, a u hlavního líčení uvedl asi „tři sedmičky vodky“. Kritického dne, že tak vypil něco kolem 7 piv a přes 1 l vodky. Od doby kdy mluvil s vnučkou poškozeného (25. 11. 2002 v 18:30 hod.) si prakticky již nic nevybavuje co dělal a co se kolem něj dělo, pouze že na sebe s poškozeným křičeli, chytil jej pod krkem a pak již měl tmu, v důsledku které se mu nic nevybavuje a probral se až později v křoví.
U hlavního líčení se tak nedokázal vyjádřit k tomu, zda je obžaloba pravdivá nebo nikoliv, protože neví, zda se daného jednání dopustil. Nepamatuje si ale na žádnou z aktivit, kterých se měl dopustit a nedokázal odpovědět ani na otázku, zda si daného dne vzal nějaký diazepam, když v platu, které měl u sebe, chybělo 10 tablet.
Jednání obviněného, které je podrobně popsáno ve výrokové části dovoláním napadeného rozsudku, spočívalo v tom, že (stručně řečeno) dne 25. 11. 2005 kolem 22:00 hod. v O., v rodinném domku, který obýval poškozený J. P., po předchozí konzumaci většího množství alkoholických nápojů a slovní rozepři, fyzicky napadl poškozeného tak, že jej shodil na zem, kde proti němu vyvinul aktivní násilí tupého charakteru, bodnořezným nástrojem typu nože mu zasadil nejméně tři údery, z nichž jeden vedl s velkou razancí do oblasti břicha, druhý s velkou razancí do oblasti levého podbřišku a třetí do oblasti krku, čímž mu způsobil řadu zranění, v důsledku kterých poškozený v řádu několika minut na místě zemřel, a to vykrvácením z proťaté společné jaterní tepny.
Odvolací soud se přitom ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu I. stupně a důvodem zrušení jeho rozsudku byl pouze právní závěr soudu I. stupně, že obviněný jednal v úmyslu nepřímém /§4 písm. b) tr. zák./, když odvolací soud dospěl k závěru o úmyslu přímém /§4 písm. a) tr. zák/, a po zhodnocení všech rozhodných skutečností uložil obviněnému také mírnější trest odnětí svobody, který byl soudem I. stupně uložen v trvání 23 roků.
Z hlediska příčetnosti obviněného, když stejnou námitku jako v dovolání uplatnil obviněný již v odvolání, pak odvolací soud poukázal zejména na vyjádření znalce z oboru psychiatrie, že nedošlo k vymizení schopnosti obviněného odolat tzv. prvnímu doušku, ale tato byla pouze snížena, snížení se toliko blížilo snížení podstatnému, ale o podstatné snížení se ještě nejednalo. Odvolací soud proto také hodnotil jako zaviněné jak požití alkoholu, tak i v důsledku toho následné snížení schopnosti ovládací i rozpoznávací. Přitom vzal v úvahu i opakované zkušenosti obviněného s takto navozenými stavy.
Se závěry soudů obou stupňů ohledně příčetnosti obviněného, se Nejvyšší soud plně ztotožnil. Vzhledem k složitosti posouzení této otázky, věnovaly již orgány činné v přípravném řízení maximální pozornost objasnění všech rozhodných skutečností. Stejně tak postupoval i soud I. stupně, který znalce opakovaně osobně vyslýchal u hlavního líčení a vyžadoval také písemné doplňky znaleckého posudku. Všechny zjištěné skutečnosti pak podrobně uvedl v odůvodnění rozsudku, včetně řádného zdůvodnění proč a které skutečnosti vzal za prokázané a jakými úvahami se řídil, když dospěl k závěru, že v kritické době obviněný nejednal ve stavu nepříčetnosti a je tedy plně za své jednání odpovědný. V podrobnostech proto Nejvyšší soud plně odkazuje na rozsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.
V trestní věci obviněného bylo opatřeno celkem 7 znaleckých posudků, z nichž pro posouzení příčetnosti obviněného byly významné zejména znalecké posudky z odvětví toxikologie, farmakologie, neurologie, psychiatrie a klinické psychologie.
Pokud jde o množství požitých tablet medikamentů, dospěl znalec toxikolog k závěru, že při jednorázovém požití 10 tablet diazepamu zřejmě došlo k jejich požití až po činu, někdy v ranních hodinách dne 26. 11. 2002. Pokud by došlo k jejich aplikaci před spácháním činu, lze považovat za velice nepravděpodobné, že by byl obviněný v souvislosti s požitým alkoholem schopen jakékoliv komunikace. Pro upřesnění údajů tohoto znalce byl soudem opatřen znalecký posudek ústavu z odvětví farmakologie z něhož vyplývá, že je téměř jisté, že významnou část léčiv obžalovaný konzumoval po předpokládané době činu. Tento závěr podpořil i znalec psychiatr.
Ze znaleckého posudku z odvětví neurologie vyplývá, že obviněný trpí organickým onemocněním epileptické povahy, která je až ve dvou třetinách případů způsobená nadužíváním alkoholu. S pravděpodobností blížící se jistotě pak znalec konstatoval, že u obviněného nenastal v kritické době mrákotný stav jako ekvivalent epileptického záchvatu. Kvalitativní porucha vědomí mohla nastat, ale byla navozena alkoholem a nikoliv epileptickým onemocněním.
Ve znaleckém posudku z odvětví psychiatrie a klinické psychologie znalci zjistili u obviněného rozvinutou alkoholovou závislost se smíšenou poruchou osobnosti. V kritické době se obviněný nacházel ve stavu prosté opilosti s palimpsestem, přičemž v důsledku této prosté opilosti, do které se přivedl sám, došlo u něj k podstatnému snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností kolem 75 – 80 %, nikoliv však k jejich úplnému zániku. Schopnost obviněného odolat puzení k požití tzv. prvního doušku hodnotí jako blížící se podstatnému snížení, ale o podstatné snížení se ještě nejedná a nebyla vymizelá. Jde ale o osobu, která si účinky alkoholu na organismus uvědomuje, kritického dne byla konzumace alkoholu projevem jeho vůle a má především v alkoholové ebrietě jednoznačné sklony k agresivnímu sebeprosazení a agresivním reakcím. Jeho resocializaci hodnotí znalci jako prakticky nemožnou. Znalci rovněž neshledali nic, co by nasvědčovalo tzv. patické opilosti.
Pokud jde o vliv alkoholu, znalci z odvětví psychiatrie a klinické psychologie považují za pravděpodobnější, že koncentrace alkoholu v krvi obviněného se v kritické době pohybovala v rozmezí 1,66 – 2,46 g/kg, když druhá varianta kolem 5 g/kg se jeví nereálná. Obviněný se tak nacházel ve stavu střední až těžké opilosti, který nevedl k úplnému zániku schopnosti rozpoznávací ani ovládací.
Na základě zejména těchto zjištěných skutečností dospěly soudy obou stupňů k správnému závěru, že obviněný v době činu nejednal ve stavu nepříčetnosti a je tedy za své jednání trestně odpovědný.
Protože obviněný nebyl v době činu nepříčetný, je vyloučena aplikace §12 a §201a tr. zák. Použití ustanovení §32 odst. 1 tr. zák. pak vylučuje skutečnost, že stav zmenšené příčetnosti si přivodil zaviněně vlivem návykové látky.
Nejvyšší soud proto nepřisvědčil námitkám obviněného uvedeným v dovolání a tyto uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. S těmito námitkami se přitom řádně vypořádal již soud odvolací. Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš