Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp. zn. 7 Tdo 1362/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1362.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1362.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1362/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2005 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 67 To 193/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 117/2003 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá . Odůvodnění: Obviněný J. S. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 3 T 117/2003. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem loupeže a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu, který měl v tomto výroku o vině podklad. Obviněný se s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil v rozsahu podaného dovolání napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soud v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“ vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení h m o t n é h o práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka aplikace a dodržení p r o c e s n í h o práva, zejména ustanovení trestního řádu, zde nemá žádný význam. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, z jakých důkazů soud tato zjištění vyvodil, jak hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Jinak řečeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že jím nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. Obviněný byl v posuzovaném případě – kromě jiných trestných činů – uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 (bod 5 rozsudku tohoto soudu), s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Městský soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný J. S. dne 2. 1. 2002 v době mezi 17:30 hod. až 18:15 hod. v P., N. V., v bytě R. L. spolu s R. L., R. K. a O. K. nutili poškozeného J. D. tak, že ho obviněný J. S. udeřil rukou do obličeje a na oko, O. K. se také přidal i R. K. ho několikrát udeřil do obličeje, a požadovali po něm částku 30.000,- Kč, kterou jim poškozený ze strachu před dalším napadením a přesilou vydal, následně požadovali po poškozeném J. D. vydání vozidla zn. Audi 80 1.8 S, které měl zapůjčeno od J. M., a když jim ho odmítl vydat, R. K. přistoupil k družce poškozeného V. Š., které přiložil nůž ke krku, a vyhrožoval, že pokud poškozený nesepíše kupní smlouvu na vozidlo, podřízne ji, O. K. vyhrožoval, že poškozenému uřízne ruku, přičemž poškozený ze strachu kupní smlouvu, kterou podepsali O. K., R. L. a R. K., sepsal a vydal jim klíčky od vozidla, a tím způsobili majiteli vozidla J. M. škodu ve výši nejméně 62.300,- Kč. Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňoval znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., resp. znaky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Pouze takové námitky, vázané na skutkový stav zjištěný soudy, by odpovídaly zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách, jimiž napadal to, že soudy opřely svá skutková zjištění o svědecké výpovědi poškozeného J. D. a V. Š. Namítal, že jde o osoby závislé na užívání drog, a jejich výpovědi označil za nevěrohodné. Obviněný připustil, že poškozeného udeřil, avšak namítal, že po něm nic nechtěl a že ho udeřil proto, že poškozený se k němu choval drze. Dále obviněný namítal, že poškozený podepsal kupní smlouvu dobrovolně, že v souvislosti s podpisem kupní smlouvy k žádnému násilí nedošlo a že se ho tudíž nezúčastnil. Kromě toho obviněný vytkl, že protokol o hlavním líčení postrádá uvedení toho, zda vyslýchané osoby vypovídaly v hlavním líčení shodně jako v přípravném řízení, a že Městský soud v Praze v odvolacím řízení zamítl jeho návrhy na doplnění důkazů. Uplatněnými námitkami se obviněný snažil zvrátit skutková zjištění soudů spočívající v tom, že poškozený byl donucen násilím vydat částku 30.000,- Kč a pohrůžkou dalšího násilí vydat klíče od motorového vozidla a podepsat ohledně něho kupní smlouvu. Zároveň se obviněný těmito námitkami pokoušel prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že pokud se dopustil násilného jednání, nesměřovalo k tomu, aby poškozený vydal nějakou věc, resp. peníze, a že poškozený podepsal kupní smlouvu, resp. vydal klíče od vozidla, dobrovolně, aniž proti němu bylo použito násilí, případně pohrůžky násilí. Obviněný tedy soudům v podstatě vytýkal porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Vytýkal tedy porušení procesních ustanovení, ačkoli dovolacím důvodem je porušení hmotného práva. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 4 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. října 2005 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/26/2005
Spisová značka:7 Tdo 1362/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1362.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21