ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1390.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1390/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. ledna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 12 To 146/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha?západ pod sp. zn. 1 T 148/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 12 To 146/2004, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 1 T 148/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 1 T 148/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že:
1. ve dnech 3. 10. 1994 a 5. 10. 1994 v Trutnově na základě objednávky od a. s. P. T. odebral na faktury 6 381 ks tvárnic v hodnotě 168.709,- Kč, které obratem prodal, získané prostředky použil pro svoji potřebu, faktury nezaplatil, čímž a. s. P. T., způsobil škodu nejméně 168.709,- Kč,
2. v době od 8. 2. 1995 do 23. 2. 1995 v D., v C. P. celkem v deseti případech odebral cihlářské výrobky v hodnotě nejméně 268.866,- Kč, které měly být hrazeny na základě vystavených faktur s dobou splatnosti od 22. 2. 1995 do 9. 3. 1995, uvedenou částku však ve stanovené době neuhradil a tímto jednáním způsobil škodu v celkové výši nejméně 268.866,- Kč firmě C. P., s. r. o.
3. společně s již pravomocně odsouzeným B. G., v době od 3. 3. 1995 do 10. 3. 1995 v S., od cihlářských závodů P., a. s., a v době od 16. 3. 1995 do 28. 3. 1995 v D. J., od cihelny J., a. s., s použitím živnostenského listu M. F., který získali přesně nezjištěným způsobem, objednávek a plných mocí opatřených razítkem firmy M. F., které rovněž získali přesně nezjištěným způsobem, odebrali na faktury ke škodě C. z. P., a. s., cihly v celkové hodnotě 169.132,- Kč a ke škodě J., a. s., P., cihly v celkové hodnotě 395.394,20 Kč, faktury neuhradili a cihly za hotové prodali různým stavebninám a získané peníze použily pro vlastní potřebu.
Za to byl podle §250 odst. 3 tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. ř. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 12 To 146/2004, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti C. P., s. r. o., a nově podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. o tomto nároku na náhradu škody rozhodl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítá, že se jednání jímž byl uznán vinným nedopustil, trestní řízení bylo provedeno povrchně a nedůsledně, přičemž soud vycházel zejména z výpovědi spoluodsouzeného B. G. a nepřihlížel k jeho obhajobě, že vše dělal B. G. bez jeho vědomí. Podrobně pak rozebírá jednotlivé důkazy, které soud nehodnotil v jeho prospěch, ač od počátku vyšetřování bylo zřejmé, že se trestného činu měl dopustit pouze B. G. Všechny tři skutku jimiž byl uznán vinným, že byly nesprávně hodnoceny jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ač nešlo o žádný trestný čin, když zejména u skutků pod body 1 a 2 se jedná o obchodněprávní vztah a nebylo prokázáno, že by chtěl jak P. T., tak i C. P. podvést. Navrhl proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídá jedině námitka obviněného, že skutky popsané ve výroku o vině nejsou žádným trestným činem, protože je důvodná jeho námitka, že v popisu prvních dvou skutků pokračujícího trestného činu absentuje jakákoliv zmínka o způsobu, jímž měl obviněný uvést poškozené v omyl, když pouhé neuhrazení faktury za odebrané zboží nenaplňuje samo o sobě skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek krajského soudu, i jemu předcházející rozsudek okresního soudu, zrušen a věc byla přikázána okresnímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovolání napadeného výroku rozsudku a zjistil, že dovolání obviněného je důvodné.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, musí mj. přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením způsobu spáchání a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Z uvedených, pro danou věc podstatných částí, ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že popis skutku, zejména pokud jde o způsob jeho spáchání, musí být uveden tak, aby jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Tzv. skutková věta musí proto obsahovat úplné slovní vyjádření zjištěného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Tato skutková věta, a nikoliv toliko odůvodnění rozhodnutí, musí tedy obsahovat všechny ty zjištěné skutkové okolnosti, které jsou významné pro naplnění všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu. Pouze výrok rozsudku jako výsledek řízení před soudem je konstitutivní povahy, vyjadřuje závazný závěrečný názor soudu ve věci, a pouze výrok rozsudku nabývá také právní moci a je vykonatelný. Odůvodnění rozsudku, jako jeho součást, pak obsahuje pouze skutečnosti a úvahy uvedené v §125 odst. 1 tr. ř., a jeho účelem je odůvodnit, resp. vysvětlit důvody a způsob rozhodnutí soudu. Rozsudek, který pouze v odůvodnění obsahuje skutečnosti které jsou zásadní pro rozhodnutí o vině, je proto vadný.
Tak je tomu i v daném případě, kdy obviněný důvodně namítá, že zejména u skutků pod body 1 a 2 výroku o vině, jde pouze o obchodněprávní vztah a nebyl prokázán jeho podvodný úmysl ve vztahu k daným obchodním společnostem. Nejvyšší soud zde nezaujímá stanovisko k otázce, zda vina obviněného byla nebo nebyla prokázána, ale musí konstatovat, že mezi skutkovými zjištěními soudu I. stupně uvedenými ve výroku o vině a následnou právní kvalifikací zjištěného jednání obviněného, je zásadní rozpor, protože právní závěr soudu o tom, že se obviněný ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, nemá ve skutkových zjištěních podklad. Pouhé odebrání zboží, jeho následný prodej a neuhrazení faktur, ještě neznamená, že obviněný někoho uvedl v omyl. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. se totiž vyžaduje, aby bylo prokázáno, a tedy ve výroku o vině uvedeno, že obviněný již v době odebírání zboží jednal v úmyslu za toto zboží buď nezaplatit vůbec, anebo nezaplatit ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že v době splatnosti faktur nebude mít peníze na jejich uhrazení, čímž uváděl dodavatele zboží v omyl, aby se ke škodě jejich majetku obohatil. Takovýto úmysl může být ve skutkové větě vyjádřen např. zjištěním, že obviněný jednal daným způsobem, ačkoliv od počátku neměl v úmyslu za odebrané zboží zaplatit, nebo ačkoliv věděl, že nemá finanční prostředky na uhrazení faktur v době jejich splatnosti, atp. Takovéto zjištění, tj. že již v době prvních odběrů zboží obviněný neměl v úmyslu za zboží zaplatit, lze zjistit sice z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 11) a obdobně také z odvodnění rozsudku soudu odvolacího. Jak ale bylo výše uvedeno, takovýto postup je vadný, protože toto, z hlediska subjektivní stránky jednání obviněného podstatné skutkové zjištění, musí být přímo ve skutkové větě rozsudku.
Na základě uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, když k základnímu pochybení došlo již v rozsudku soudu I. stupně, a soud odvolací uvedenou vadu nenapravil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš