ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1395.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1395/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. prosince 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Š. Č., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 To 110/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 646/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl k odvolání Š. Č. ohledně něj zrušen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 11 T 646/2003, a to podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud obviněného nově uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 21.8.2003 v odpoledních hodinách společně s L. Č. na parkovišti marketu D. P. v T. odcizil ze zaparkovaného auta VW Passat, majitele Ing. J. Š., digitální videokameru Panasonic NV-GS 4EC s pouzdrem v hodnotě 14.200,- Kč tak, že tuto vytáhli pootevřeným okénkem u pravých bočních dveří vozidla, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému Ing. J. Š. škodu ve výši 14.200,- Kč a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 28.8.2000, sp. zn. 3 T 1078/99, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr.zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně, který vykonal.“ Za tento trestný čin a dále za sbíhající se trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 6. 2004, č. j. 3 T 261/2003-64, jehož výrok o trestu byl současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen, byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák., §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák., k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak odvolací soud uložil obviněnému Š. Č. povinnost společně a nerozdílně s L. Č. zaplatit Ing. J. Š. na náhradě škody částku 14.200,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku odkázal tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Protože v řízení o odvolání rozhodl krajský soud podle §23 odst. 1 tr. ř. o vyloučení věci obviněného Š. Č. k samostatnému projednání, když původně bylo řízení ohledně něj i obviněného L. Č. vedeno společně, rozhodl odvolací soud dvěma rozsudky (L. Č. – ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 3 To 671/2004; Š. Č. – ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 To 110/2005).
Oba obvinění podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo podáno řádně a včas. Protože oba obvinění mají společnou obhájkyni, tato spojila jejich dovolání do jednoho podání, ve kterém uplatnili také společné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř. a následující námitky:
K odsouzení došlo pouze na základě výpovědi svědka „N.“, který byl slyšen jako svědek utajený, ačkoliv pro takový postup nebylo prokázáno konkrétní nebezpečí hrozící ze strany obviněných svědkovi. Tento utajený svědek pak v poznávacím řízení poznal Š. Č. na cca 50 % a L. Č. na 60 %, přičemž před provedením rekognice byl svědek vyslechnut pouze ve formě úředního záznamu a takový výslech je procesně nepoužitelný. Kromě výpovědi tohoto svědka pak neexistuje žádný jiný svědek, který by obviněné usvědčoval ze spáchání toho, co je jim obžalobou kladeno za vinu, nebyla u obviněných nalezena videokamera a nebyly nalezeny ani žádné stopy svědčící o tom, že to byli právě obvinění, kdo odcizili kameru. Poukázali přitom na jiné, předchozí jejich trestní stíhání pro podvodné jednání, kde bylo jejich trestní stíhání zastaveno poté, co byli jako pachatelé zjištěny naprosto odlišné osoby. Postup soudů považují za odporující ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. s tím, že nesprávně aplikovaly hmotné i procesní právo.
Shodně pak rovněž namítají, že v průběhu veřejného zasedání došlo ke změnám ve složení senátu odvolacího soudu, nepostupoval tento soud podle §219 odst. 3 tr. ř., tj. nevyžádal si souhlas obou obviněných se čtením protokolu, tento nečetl a ani veřejné zasedání neprovedl znovu. Tím došlo k porušení ustanovení §219 odst. 3 tr. ř., obvinění byli zkráceni na svých procesních právech a je proto dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) případně písm. a) tr. ř. Navrhli proto, aby byly zrušeny oba napadené rozsudky odvolacího soudu a tomuto soudu bylo přikázáno ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Obviněný Š. Č. navíc v rámci dovolání uplatnil také důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že veřejné zasedání se dne 31. 1. 2005 konalo v jeho nepřítomnosti, ačkoliv dříve prohlásil, že nesouhlasí s tím, aby odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti. Tím mělo dojít k porušení ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., když navíc byl při tomto veřejném zasedání proveden nový důkaz znaleckým posudkem a je tak podle jeho názoru dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obou obviněných uvedla k uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., že obvinění namítají, že nebyl náležitě obsazen odvolací soud, což lze pouze z obsahu dovolání dovozovat. Tak je tomu tehdy, když obsazení soudu neodpovídá ustanovení §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, tj. zejména, když rozhoduje samosoudce namísto senátu nebo pokud je senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem a podobně. Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nebyl uplatněn právně relevantně, protože uplatněné námitky tento dovolací důvod nenaplňují.
Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněný Š. Č. ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nepřípadně poukazuje na porušení ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., neboť toto zákonné ustanovení neupravuje konání veřejného zasedání, ale hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání nejsou tak rigorózně vymezeny, protože obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. ř. neupravuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda obviněný byl o veřejném zasedání soudem podle §233 odst. 1 tr. ř. pouze vyrozuměn nebo jej k němu předvolal anebo jsou zde okolnosti uvedené v §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, konat veřejné zasedání odvolacího soudu jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Obviněný Š. Č. ale v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody nebyl. Vzhledem k absenci trestního spisu pak státní zástupkyně pouze obecně uvedla, že pokud obviněný Š. Č. pouze prohlásil, že nesouhlasí s jednáním odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti a neuvedl, že chce být přítomen veřejného zasedání, nelze mít za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. V takovém případě by konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nemohlo být zásahem do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. by tím nebyl naplněn. Postup odvolacího soudu by byl plně akceptovatelný za situace, byl-li Š. Č. včas a řádně předvolán k veřejnému zasedání nebo o něm vyrozuměn, sám se nedostavil a výslovně nepožádal o odročení veřejného zasedání, čímž by sám nevyužil svého práva zúčastnit se veřejného zasedání.
K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že existence tohoto důvodu je spatřována především v tom, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy a některé z nich provedly zákonu odporujícím způsobem, takže jsou procesně nepoužitelné, ale tyto námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Důvodem dovolání totiž nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, ale v rámci uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován. Na jeho podkladě proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání Š. Č. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože námitky obviněného Š. Č. jsou zčásti způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, Nejvyšší soud se jimi zabýval, ale zjistil, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., je tento dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný ale v dovolání nenamítá nepříslušnost soudu ani nesprávné obsazení senátu, ale v souvislosti se změnou ve složení senátu odvolacího soudu tomuto vytýká nesprávný procesní postup v rozporu s ustanovením §219 odst. 3 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. se ale na postup senátu podle §219 odst. 3 tr. ř. nevztahuje a tato námitka proto není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Pouze na okraj nutno poznamenat, že pokud došlo k obviněnými namítané změně senátu v jeho složení, tak jde o případ, kdy odvolací soud po zahájení veřejného zasedání pro nepřítomnost obviněných rozhodl o jeho odročení, aniž provedl v jeho průběhu jakýkoliv jiný úkon. Rozhodnutí a doplnění dokazování prováděl odvolací soud stále ve stejném složení senátu.
Podle dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání Š. Č. je ale zřejmé, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, ale svými námitkami, že byl odsouzen pouze na základě výpovědi svědka, který byl utajen, ač k tomu nebyly zákonné podmínky, před rekognicí nebyl řádně vyslechnut a poznal jej pouze na 50 %, neexistuje pak žádný jiný svědek a ani videokamera či jiné stopy nebyly zajištěny, zpochybňuje správnost postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci, hodnocení důkazů a následně tak správnost skutkových zjištění samotných. Jednoznačně to vyplývá nejen z obsahu námitek, ale také z namítaného porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., které upravuje postup soudu právě při zjišťování skutkového stavu věci. Zcela bez významu je pak i odkaz na jiné trestní stíhání, ve kterém došlo k zastavení trestního stíhání obviněného, když byl zjištěn jiný pachatel.
Také v případě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak obviněný uplatnil námitky, které tento důvod dovolání nejsou způsobilé naplnit a tak ani založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a), tak i podle písm. g) tr. ř., tak obviněný odůvodnil námitkami, které jsou nezpůsobilé je naplnit. Existenci dalšího důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný dovozuje z existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ale obviněný neuplatnil důvodně. Předně nutno uvést, že předpokladem jeho řádného uplatnění je takové rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. V daném případě ale odvolací soud odvolání obviněného ani nezamítl a ani neodmítl, ale naopak z podnětu jeho odvolání rozsudek soudu I. stupně ohledně něj zrušil a sám znovu ve věci rozhodl rozsudkem. Vedle nesplnění této zákonné podmínky pro uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak dovolací soud neshledal ani to, že by v řízení předcházejícím byl dán jiný důvod dovolání uplatňovaný obviněným.
Z hlediska všech tří uplatněných důvodů dovolání /§265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř./ tak bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud ale dovolání obviněného Š. Č. neodmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože tento obviněný uplatnil také další důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který odůvodnil námitkami, které lze v jeho rámci uplatnit a dovolací soud se proto těmito námitkami věcně zabýval.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný Š. Č. konkrétně namítá porušení ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání konaném o odvolání dne 31. 1. 2005, kdy odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti přesto, že dříve prohlásil, že nesouhlasí s tím, aby odvolací soud jednal v jeho nepřítomnosti. Navíc, že při tomto veřejném zasedání byl proveden nový důkaz znaleckým posudkem.
Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že věc obviněných Š. a L. Č. byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích předložena k rozhodnutí o jejich odvoláních proti rozsudku soudu I. stupně dne 19. 7. 2004. Odvolací soud nařídil první termín veřejného zasedání k projednání odvolání na den 29. 11. 2004. Z protokolu o tomto veřejném zasedání vyplývá, že se oba obvinění nedostavili a bylo zjištěno, že L. Č. by se měl nacházet ve vazbě v jiné trestní věci. V důsledku toho a závad v doručení, bylo veřejné zasedání odročeno na den 20. 12. 2004.
O konání veřejného zasedání dne 20. 12. 2004 byl obviněný Š. Č. vyrozuměn dne 9. 12. 2004. V tomto termínu se ale veřejné zasedání nekonalo a bylo přeloženo na 31. 1. 2005, protože ještě před jeho konáním obviněný Š. Č., z důvodu úrazu a následné operace dne 8. 12. 2004, požádal o jeho odročení na pozdější dobu, až mu zdravotní stav umožní dostavit se osobně k soudu. Obdobné sdělení zaslala odvolacímu soudu také obhájkyně obviněného JUDr. J. K. s tím, že Š. Č. trvá na své osobní účasti při veřejném zasedání a nesouhlasí s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.
Rovněž o konání veřejného zasedání dne 31. 1. 2005 byl Š. Č. pouze vyrozuměn, a to dne 10. 1. 2005. Současně s vyrozuměním o tomto veřejném zasedání bylo obviněnému doručeno také usnesení o přibrání znalce, za účelem zjištění ceny odcizené videokamery. Dne 21. 1. 2005 byla odvolacímu soudu doručena žádost obhájkyně Š. Č., aby se jednání nařízené na 31. 1. 2005 mohlo konat později než od 9:30 hod., protože její klient ji požádal „o odročení jednání na pozdější hodinu“, když nedisponuje osobním automobilem, je odkázán na hromadnou dopravu a při jejím použití přijíždí vlak do Č. B. až v 9:58 hodin.
Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 31. 1. 2005 pak Nejvyšší soud zjistil, že Š. Č. se nedostavil, ač veřejné zasedání bylo zahájeno až v 10:40 hod., tj. o jednu hodinu a deset minut později, když do této doby bylo vyčkáváno dostavení obviněného Š. Č., vzhledem ke sdělení obhájkyně. Protože soudu nebyla doručena ani žádná omluva Š. Č., bylo rozhodnuto o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a v rámci dokazování byl podle §211 odst. 5 tr. ř. přečten znalecký posudek. Odvolací soud pak nově rozhodl rozsudkem o odvolání spoluobviněného L. Č. a v závěru protokolu o veřejném zasedání je uvedeno, že ve vyloučené věci Š. Č., která bude vedena pod sp. zn. 3 To 110/2005, se určuje termín veřejného zasedání na den 28. 2. 2005.
Dne 2. 2. 2005 byla obhájkyní Š. Č. dodatečně doručena odvolacímu soudu omluva tohoto obviněného, ve které uvádí, že se dne 31. 1. 2005 rozhodl jet k soudu osobním automobilem, cestou ale havaroval a tak se nemohl dostavit.
Obviněný se faxovým podání, tři dny před stanoveným termínem dalšího veřejného zasedání o jeho odvolání na den 28. 2. 2005, z důvodu nemoci omluvil s tím, že žádá o jeho odročení, protože se chce jednání soudu zúčastnit. Odvolací soud proto při jednání dne 28. 2. 2005, poté co konstatoval omluvu nepřítomného obviněného Š. Č., veřejné zasedání odročil na den 16. 3. 2005.
Veřejné zasedání dne 16. 3. 2005 se již konalo za přítomnosti obviněného Š. Č., byl konstatován průběh dosavadního řízení, dokazování bylo z iniciativy soudu doplněno pouze přečtením trestního příkazu z jiné trestní věci Š. Č. a po výzvě soudu ohledně dalších důkazních návrhů pouze obhájkyně obviněného navrhla přečtení trestního spisu o předchozím trestním stíhání obou spoluobviněných, ve kterém došlo k zastavení jejich trestního stíhání. Tomuto návrhu bylo vyhověno. Po závěrečných řečech pak byl vyhlášen rozsudek, který Š. Č. posléze napadl dovoláním.
Tolik, pokud jde o průběh řízení o odvolání obviněného Š. Č.. Z hlediska procesního postupu odvolacího soudu pak Nejvyšší soud vycházel z následujících ustanovení trestního řádu, při posuzování důvodnosti námitky obviněného ohledně konání veřejného zasedání dne 31. 1. 2005 v jeho nepřítomnosti.
Protože obviněný nebyl v dané době ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, neuplatní se omezení upravené v §263 odst. 4 tr. ř., podle kterého lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Podle §263 odst. 6 tr. ř. se na provádění důkazů ve veřejném zasedání užije ustanovení o provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolu o výslechu svědků a znalců souhlasí.
Podle §202 odst. 3 tr. ř., nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211 tr. ř.
Podle §211 odst. 1 tr. ř., jestliže se obviněný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví …, souhlas obviněného s přečtením protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn.
Podle §211 odst. 5 tr. ř. místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek (mimo dalších podmínek), pokud s tím obviněný souhlasí. Ustanovení odst. 1 věty druhé a třetí (jak jsou v předchozím odstavci citovány) tu platí obdobně.
Podle §234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele.
Podle §263 odst. 2 tr. ř. je účast státního zástupce při veřejném zasedání (o odvolání) povinná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost zajištěna a nesprávným postupem soudu tak byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, které se ho týkají. Toto právo je garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na projednání věci v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení trestního řádu, nejsou zákonné podmínky konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného vymezeny tak striktně, jak je tomu u hlavního líčení a řídí se zvláštními ustanoveními (obecně §232 a násl. tr. ř.). Vedle případu upraveného v citovaném ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., který v tomto případě nepřichází v úvahu, může za nezbytnou považovat přítomnost obviněného také soud, což mu dá najevo již tím, že jej k veřejnému zasedání předvolá a nikoli jej o jeho konání pouze vyrozumí (§233 odst. 1 tr. ř.). V daném případě byl obviněný Š. Č. o konání veřejného zasedání dne 31. 1. 2005 pouze vyrozuměn, čímž dal odvolací soud najevo, že jeho osobní přítomnost nepovažuje za nezbytně nutnou. Současným zasláním také usnesení o přibrání znalce za účelem zjištění ceny odcizené videokamery, ale bylo zřejmé, že soud bude u veřejného zasedání provádět důkaz tímto znaleckým posudkem a na provádění důkazů při veřejném zasedání se podle §235 odst. 2 tr. ř. užije přiměřeně ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Konkrétně pak ustanovení §211 odst. 5 tr. ř., podle kterého místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek mimo dalších podmínek pouze tehdy, jestliže s tím obviněný souhlasí. Podle tohoto ustanovení postupoval také odvolací soud ve veřejném zasedání dne 31. 1. 2005, když za souhlasu přítomného spoluobviněného L. Č. a státního zástupce četl předmětný znalecký posudek, když předtím rozhodl, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti Š. Č., který se přes řádné a včasné vyrozumění o konání veřejného zasedání k tomuto bez omluvy nedostavil, ač na jeho žádost byla posunuta doba konání. Pro čtení znaleckého posudku podle §211 odst. 5 tr. ř. platí obdobně ustanovení odst. 1 věty druhé a třetí §211 tr. ř., podle kterého pouze v případě obviněného, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán (nikoliv tedy vyrozuměn) a bez omluvy se nedostaví, není třeba jeho souhlas se čtením daného důkazu a postačí souhlas státního zástupce. Na tuto skutečnost musí být ale obviněný v předvolání upozorněn. Tato podmínka v případě obviněného Š. Č. ale splněna nebyla.
Ve veřejném zasedání dne 31. 1. 2005, ke kterému se bez omluvy Š. Č. nedostavil, ale odvolací soud rozhodl pouze o odvolání spoluobviněného L. Č., když věc Š. Č. vyloučil ze společného řízení (§23 odst. 1 tr. ř.) s tím, že nadále bude u odvolacího soudu vedena pod sp. zn. 3 To 110/2005. V této vyloučené věci pak odvolací soud konal veřejné zasedání dne 16. 3. 2005 a to již za přítomnosti Š. Č. Při tomto veřejném zasedání byl konstatován průběh dosavadního řízení u odvolacího soudu, tj. obviněný Š. Č. byl srozuměn s tím, že u předchozího veřejného zasedání byl v jeho nepřítomnosti proveden důkaz čtením znaleckého posudku. K dotazu senátu ohledně návrhů na doplnění dokazování se Š. Č. nevyjádřil, tj. nenavrhl opakování důkazu čtením znaleckého posudku a tento postup nenavrhla ani jeho obhájkyně. Na závěr tohoto veřejného zasedání pak byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, který Š. Č. posléze napadl dovoláním.
Podle §263 odst. 7 tr. ř. z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. V tomto směru odvolací soud nepochybil a důkaz přečtením znaleckého posudku byl 31. 1. 2005 proveden i za přítomnosti obhájkyně Š. Č., který se bez řádné omluvy nedostavil. Za této situace nelze ve věci spatřovat porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Odvolací soud totiž 31. 1. 2005 nerozhodl o odvolání Š. Č. a tomuto dal plnou možnost uplatnění všech jeho procesních práv, včetně možnosti navrhnout opakování důkazu čtením předmětného znaleckého posudku a vyjádření k němu, při veřejném zasedání dne 16. 3. 2005. Obviněný ale sám o své vůli toto své právo nevyužil a neučinila tak ani jeho obhájkyně, byť byli oba přítomni. Konečně nelze přehlédnout, že předmětný znalecký posudek znamenal změnu výrazně ve prospěch obviněného. Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se přitom týká otázky přítomnosti obviněného při veřejném zasedání a vyloučením věci Š. Č. dne 31. 1. 2005 ze společného řízení a jejím následným projednáním v jeho přítomnosti tak tento dovolací důvod nebyl naplněn. Protože mu soudem tím byla dána možnost k plnému uplatnění jeho procesních práv, včetně žádosti o opakované provedení důkazu znaleckým posudkem a následného vyjádření se k němu, což ale obviněný nevyužil, nebyl Š. Č. zkrácena na svém právu na projednání věci v jeho přítomnosti ani z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání Š. Č. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš