ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1411.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1411/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. ledna 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněných J. Š., a X. V., která byla podána proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 2 To 11/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 7/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného X. V. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 10 T 7/2003, byli obvinění J. H., J. Š. a X. V. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který byl všem obviněným podle §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Rozsudkem byl dále uložen obviněnému J. H. trest propadnutí věci /§55 odst. 1 písm. a) tr. zák./, a to mobilního telefonu Siemens A 35 bez SIM karty, mobilního telefonu Nokia 6510, a SIM karty, a trest zákazu pobytu na území hl. m. P. na dobu 5 (pěti) let (§57a odst. 1 tr. zák.), obviněnému J. Š. trest propadnutí věci /§55 odst. 1 písm. a) tr. zák./, a to mobilního telefonu Nokia 6310, a SIM karty Eurotel, obviněnému X. V. trest vyhoštění na dobu neurčitou (§57 odst. 2 tr. zák.) a všem obviněným společně trest propadnutí věci /§55 odst. 1 písm. a) tr. zák./, a to 14.906,9 gramů omamné látky \"heroin\" s průměrným obsahem 22,4 %, resp. 3.339,1 gramů heroinu (báze), 10.847,3 gramů prekurzoru \"efedrin\" s průměrným obsahem 18,8 %, resp. 2.039,3 gramů efedrinu (báze), a 4 ks dřevěných hranolů, použitých, podélně rozřízlých, s vyfrézovaným vnitřkem. Rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání 4 ks dřevěných hranolů, nepoužitých, podélně rozřízlých, s vyfrézovaným vnitřkem, vydaných P. Š. a osobního motorového vozidla Mercedes Benz, 320 CDI, majitele Ing. V. K.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněných a současně na základě odvolání všech tří obviněných zrušen podle §258 odst. 1 písm. a), d) a e) tr. ř. rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 2 To 11/2004. Tímto rozsudkem poté odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné J. H., J. Š. a X. V. uznal vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., za který všem obviněným uložil podle §187 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let, pro jehož výkon je podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Rozsudkem soudu druhého stupně byl dále uložen obviněným J. H. a J. Š. trest propadnutí věci /§55 odst. 1 písm. a) tr. zák./, a to v případě obviněného J. H. mobilního telefonu Siemens A 35 bez SIM karty, mobilního telefonu Nokia 6510, a SIM karty a v případě obviněného J. Š. mobilního telefonu Nokia 6310, a SIM karty Eurotel, a obviněnému X. V. trest vyhoštění na dobu neurčitou (§57 odst. 1, 2 tr. zák.) a bylo dále podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodnuto o zabrání 14.906,9 gramů omamné látky heroin s průměrným obsahem 22,4 %, resp. 3.339,1 gramů heroinu (báze), 10.847,3 gramů prekurzoru efedrin s průměrným obsahem 18,8 %, resp. 2.039,3 gramů efedrinu (báze), 4 ks dřevěných hranolů, použitých, podélně rozřízlých, s vyfrézovaným vnitřkem a 4 ks dřevěných hranolů, nepoužitých, podélně rozřízlých, s vyfrézovaným vnitřkem, vydaných P. Š.; v části týkající se zabrání motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz E 320 CDI, bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle §259 odst. 1 tr. ř., tj. věc byla vrácena soudu prvního stupně.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podali dovolání obvinění J. H., J. Š. a X. V. . Protože proti tomuto rozhodnutí podal ve prospěch obviněného J. H. ministr spravedlnosti České republiky také stížnost pro porušení zákona, která by ve smyslu §266a odst. 2 tr. ř. měla být s dovoláním projednána ve společném řízení, bylo řízení o dovolání a o stížnosti pro porušení zákona ohledně tohoto obviněného k urychlení řízení o dovolání obviněných Š. a V. vyloučeno ze společného řízení podle §23 odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. Š. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že ve výrokové části napadeného rozsudku chybí výrok ohledně jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný Š. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se posuzovaného trestného činu nedopustil, že z odůvodnění napadeného rozsudku není jasné, jakým způsobem soud druhého stupně dospěl k právnímu závěru o tom, že se trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. dopustil, resp. kterou z forem jednání v uvedené skutkové podstatě předvídaných svým jednáním naplnil, a že se nemůže ztotožnit s právní kvalifikací podle §187 odst. 2, 4 písm. c) tr. zák., když není zřejmé, na základě jakých důkazů odvolací soud tuto právní kvalifikaci použil. Obviněný uvádí, že o převozu omamných a psychotropních látek nevěděl a ani nebylo prokázáno, že by neoprávněně dovezl či provezl, nabízel či zprostředkovával jakoukoli omamnou či psychotropní látku, že odvolací soud důkazy svědčící v jeho prospěch hodnotil jako nevěrohodné a na druhé straně věrohodné důkazy svědčící v jeho neprospěch nedoložil, atd. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl podle obviněného naplněn tím, že napadeným rozsudkem nebylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, přestože to z jeho odůvodnění vyplývá. Tím, že odvolací soud jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nezamítl, resp. o něm nerozhodl, a po předchozí zásadní změně skutkových zjištění rozhodl v jeho neprospěch a odsoudil jej podle přísnější právní kvalifikace, postupoval v rozporu s ustanovením §263 odst. 6 a §258 odst. 1 písm. c) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti uvedené ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i řízení tomuto rozhodnutí předcházející podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a aby poté podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje.
Podáním ze dne 14. 9. 2004, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 29. 9. 2004, obviněný J. Š. doplnil své dovolání tak, že podle jeho názoru přípravné řízení trpí procesní vadou, zejména pokud jde o lhůtu k prostudování spisu a shromážděné důkazy, a že toto stádium řízení bylo napadeno ústavní stížností, o níž ještě nebylo rozhodnuto. Obviněný dále uvedl, že kromě výpovědi spoluobviněného H. neexistuje vůči jeho osobě žádný důkaz, když znalecký posudek z oboru grafologie nepotvrzuje, že plánek založený do spisu maloval on, a že je otázkou, proč vůz nebyl prohlédnut bezprostředně po jeho zajištění. Obviněný se tedy domnívá, že došlo k vážným procesním pochybením a k pochybení v hodnocení důkazů.
Obviněný X. V. ve svém mimořádném opravném prostředku, kterým napadl rozsudek soudu druhého stupně v plném rozsahu, uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný se domnívá, že odvolací soud předmětný skutek nesprávně právně posoudil jako trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Jazykovým výkladem ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. a jeho srovnáním s dikcí §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. lze podle obviněného dospět k závěru, že v dané věci skutková podstata §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. naplněna nebyla, neboť pachatel se může trestného činu dopustit ve spojení s organizovanou skupinou, jestliže tato existuje nezávisle na něm a jeho účasti v ní. Protože zákonodárce neužívá spojení \"člen organizované skupiny\", jako je tomu např. v §34 písm. g) nebo §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., je zřejmé, že zamýšlel upravit jinou skutečnost než v těchto případech. Úprava v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. nevyžaduje účastenství v organizované skupině a naopak vystačí s pácháním trestné činnosti v určité formě kooperace s touto skupinou, která však musí existovat nezávisle na tomto pachateli, který se podle ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. na její činnosti podílí, ale sám ji nekonstituuje. Obviněný se domnívá, že nemůže být uznán vinným spácháním trestného činu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť nebyla prokázána jeho spolupráce s jakoukoli skupinou uvedenou v tomto ustanovení; ta by podle jeho názoru mohla být tvořena toliko obviněnými H. a Š., což podle ustálené judikatury není dostačující, neboť organizovanou skupinu musí tvořit nejméně tři trestně odpovědné osoby. Obviněný se dále domnívá, že ustanovením §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. použitý tvar slovesa \"působící\" vypovídá o trvalejším charakteru takovéto skupiny a že tedy pro výklad tohoto pojmu nelze užít dosavadní judikatury a je nutné jej vykládat jako trvaleji existující sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, které nedosahuje stupně zločinného spolčení. Podle obviněného je taktéž pochybná úvaha soudu o jeho členství v organizované skupině v intencích §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., když nebylo objasněno jím tvrzené spojení s obviněným H. či svědkem G. a když nebylo vyvráceno či vůbec popíráno tvrzení obviněných, že se s těmito osobami a ony s ním neznaly. V této souvislosti obviněný poukázal na to, že se jedná o úmyslný trestný čin a že je proto nezbytné, aby pachatel měl vědomost o tom, že se podílí na činnosti určité organizované skupiny, resp. že je jejím členem. Obviněný dále ve svém dovolání polemizuje se správností postupu policejního rady v souvislosti se seznámením se se spisem při skončení vyšetřování podle §166 odst. 1 tr. ř. a na to navazujících rozhodnutí soudů. Obviněný se domnívá, že tím, že při jeho seznámení se se spisem nebyl přítomen jeho obhájce a tlumočník do jeho mateřského jazyka, příp. do úředního jazyka tehdejší J. f. r., o němž v duchu ustanovení §2 odst. 14 tr. ř. prohlásil, že je jazykem, který ovládá, ale tlumočník do jazyka albánského, tj. jazyka jeho národnosti, byla vážným způsobem porušena jeho práva na obhajobu. K tomuto závěru také dospěl Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 10 T 7/03, věc vrátil podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření s podstatnými výhradami ke způsobu vedení seznamování se se spisem a také k důkaznímu materiálu. Toto usnesení zrušil Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 2 To 107/03. Obviněný je ovšem přesvědčen, že vrchní soud tímto rozhodnutím pochybil, neboť se s ohledem na skutečnosti v dovolání uvedené ze strany policejního rady jednalo o zřejmou snahu znemožnit provedení tohoto úkonu za přítomnosti jeho obhájce. Obviněný uvedl, že sice lze souhlasit s právním názorem Nejvyššího soudu (7 Tz 81/2004), že žádné ustanovení trestního řádu nespecifikuje povinnost prostudovat spisy obviněným a obhájcem společně, nicméně že nelze obdobně konstatovat, že žádné ustanovení trestního řádu nespecifikuje právo obviněného prostudovat spisy společně se svým obhájcem, když podle §33 odst. 1 věty třetí tr. ř. má obviněný právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. Protože obviněný nemohl využít svého práva poradit se se svým obhájcem během takového úkonu, tj. seznámení se se spisovým materiálem podle §166 odst. 1 tr. ř., neboť mu nebylo umožněno účastnit se tohoto úkonu za jeho přítomnosti, bylo podle něj dosaženo situace, kdy jako obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv jej podle zákona mít měl, a je tedy dán i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
V závěru svého dovolání obviněný X. V. navrhl, aby Nejvyšší soud v Brně podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozsudku soudu druhého stupně a aby poté podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se na základě §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil k dovoláním podaným v předmětné trestní věci.
Pokud jde o dovolání obviněného J. Š., státní zástupce je toho názoru, že obviněným uvedené námitky neodpovídají jím formálně uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Co se týče části dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel v ní převážně namítá toliko vadné hodnocení důkazů s tím, že se skutku, jímž byl uznán vinným, nedopustil, a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. V této souvislosti státní zástupce poznamenal, že není vadou, pokud odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu nalézacího, a že skutková i právní věta výrokové části napadeného rozsudku jsou ve vzájemném souladu. V části vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dovolání vnitřně rozporné - zatímco v úvodní části dovolatel shledává naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že rozsudek odvolacího soudu neobsahuje výrok o zamítnutí jím podaného odvolání, což by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., v závěrečné části již podle něj tento dovolací důvod naplňuje to, že \"… napadeným rozhodnutím sice nebylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ale z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze to vyplývá\". Protože rozsudek nalézacího soudu byl zrušen i z podnětu odvolání podaného obviněným Š., a to ve vztahu k trestu propadnutí věci, který byl v rozporu se zákonem společně uložen všem obviněným, bylo v tomto směru vyhověno i odvolání tohoto obviněného a vynesení výroku o zamítnutí jeho odvolání nebylo namístě, když odvolání nelze současně vyhovět i ho zamítnout.
Státní zástupce považuje dovolání obviněného J. Š. ve vztahu k oběma uplatněným dovolacím důvodům za zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolání obviněného X. V., státní zástupce ve svém písemném vyjádření uvedl, že obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají toliko námitky vznesené proti právní kvalifikaci skutku podle odst. 4 písm. c) §187 tr. zák.; námitkami směřujícími proti právní kvalifikaci skutku podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák., tj. proti správnosti závěru soudu o jeho členství v organizované skupině, dovolatel fakticky namítá vadné hodnocení důkazů a tedy i napadá soudem učiněná skutková zjištění. Námitky proti právní kvalifikaci skutku podle odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatelem předložený výklad pojmu \"spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech\" odporuje logice i zřejmému úmyslu zákonodárce; v praxi by takový výklad znamenal, že podle odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. by byl postihován pachatel spojený nějakým způsobem s takovou skupinou, zatímco její přímý člen (byť by šlo o jednání společensky nepochybně nebezpečnější) by mohl být postižen toliko podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák. Podle státního zástupce v posuzovaném případě tvořili organizovanou skupinu nejméně všichni tři obvinění a příp. ji mohly tvořit i další osoby, jejichž spoluúčast na činu byla prokázána, byť tyto osoby trestně stíhány nebyly. Státní zástupce dále uvedl, že podle stávající judikatury organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, že s ohledem na velikost zásilky drog nelze dovodit, že by znak \"působící\" nebyla způsobilá naplnit i jediná zásilka, a že vzhledem ke snaze obviněných dosáhnout během přepravy zásilky změny trasy z cílové stanice v ČR na cílovou stanici v SRN lze důvodně předpokládat, že uvedená skupina působila nejen v ČR a Turecku, ale i v SRN. Taktéž námitky opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněné, když určitými komplikacemi spojenými s umožněním dovolateli a jeho obhájci prostudovat spis se podrobně zabýval již Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 2 To 107/03, v němž shledal, že k porušení dovolatelova práva na obhajobu nedošlo a že ke komplikacím došlo v důsledku obstrukčních snah všech obviněných dosáhnout uběhnutí vazebních lhůt. Státní zástupce se s tímto názorem ztotožňuje, neboť podle něj nelze z ničeho dovodit, že by postupem policejního orgánu došlo k tak závažnému porušení dovolatelova práva na obhajobu, které by bylo srovnatelné se stavem předpokládaným ustanovením §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z důvodů uvedených ve vyjádření k dovolání obviněného X. V. státní zástupce navrhl, aby i toto dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami a zda splňují zákonem požadované náležitosti. Shledal přitom, že dovolání přípustná jsou /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a osobami k tomu oprávněnými /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a že splňují náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož \"dovolání lze podat\", jestliže napadené \"rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení\".
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav (viz např. usnesení ÚS ČR, sp. zn. II. ÚS 798/02, ze dne 2. 3. 2004).
V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též \"jiné nesprávné hmotně právní posouzení\". Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný J. Š. v části svého mimořádného opravného prostředku opírající se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v doplnění dovolání ze dne 14. 9. 2004 uplatnil převážně námitky směřující proti porušení procesních ustanovení, které obsahově neodpovídají ani uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř.
Tím, že obviněný Š. ve svém dovolání tvrdí, že se posuzovaného trestného činu nedopustil, že neměl vědomost o jakémkoli převozu omamných a psychotropních látek a že ani nebylo prokázáno, že by takovouto látku neoprávněně dovezl, toliko zpochybňuje soudy nižších stupňů učiněná skutková zjištění, která jsou vyjádřena již v tzv. skutkové větě výroku o vině, a to, že dovezl z T. do Č. r. v této větě specifikované množství heroinu a efedrinu a že o tomto převozu věděl, když jednání ostatních obviněných směřující k dovozu těchto látek koordinoval, a která jsou, jak již bylo uvedeno, pro Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení závazná. Obviněný Š. dále uplatnil námitky, kterými napadl jednak správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř., jimž vytkl, že vůz nebyl prohlédnut bezprostředně po jeho zajištění, a hodnocení důkazů soudy podle §2 odst. 6 tr. ř., když např. uvedl, že odvolací soud důkazy svědčící v jeho prospěch hodnotil jako nevěrohodné a že věrohodné důkazy svědčící v jeho neprospěch nedoložil, a jednak porušení procesních ustanovení upravujících náležitosti obsahu rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) a postup orgánů činných v rámci přípravného řízení (zejména §166 odst. 1 tr. ř.); mezi tyto námitky náleží např. ty, podle nichž z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, na základě jakých důkazů tento soud použil právní kvalifikaci podle §187 odst. 2, 4 písm. c) tr. zák., či podle nichž přípravné řízení trpí procesními vadami, a to zejména pokud jde o dodržení lhůty k prostudování spisu, apod. Konečně o skutečnosti, že obviněný Š. v části svého dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil zejména nepřípustné procesní námitky, svědčí i samotné tvrzení obviněného uvedené v závěru doplnění dovolání ze dne 14. 9. 2004, že dovolání podal proto, že \"v daném případě došlo jak k vážným procesním pochybením, tak i\" k pochybení \"v hodnocení důkazů\".
Hmotně právní námitkou obviněného Š., která by naplnila uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není ani námitka ohledně právní kvalifikace jeho jednání podle §187 odst. 2, 4 písm. c) tr. zák., tj. že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tuto námitku totiž obviněný zakládá na tom, že není zřejmé, \"na základě jakých důkazů Vrchní soud v Praze dospěl k … závěrům\", že v jeho případě šlo o \"vůdčí osobu a že jsem měl činnost této skupiny koordinovat\", tj. na námitce vytýkající nesprávnost skutkových zjištění a porušení procesního ustanovení upravujícího náležitosti obsahu rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.), a nikoli zpochybňující správnost soudem druhého stupně použité právní kvalifikace.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. Š. v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto rozsahu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný J. Š. ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S poukazem na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Uvedl-li ovšem obviněný ve svém dovolání, že jej z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podává proto, že \"ve výrokové části napadeného rozsudku chybí výrok ohledně mého odvolání proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze\", když \"napadeným rozhodnutím sice nebylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ale z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze to vyplývá\", je zřejmé, že patrně přehlédl změnu, kterou ve vymezení dovolacích důvodů založil zák. č. 200/2002 Sb. (účinný již od 24. 5. 2002), a ve skutečnosti měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb. Tento závěr podle dovolacího soudu vyplývá i z další námitky uplatněné obviněným Š., kterou odvolacímu soudu vytýká, že tím, že nezamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, resp. o něm nerozhodl, postupoval v rozporu s ustanoveními §263 odst. 6 a §258 odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. \"aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť mělo být postupováno dle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř.\". Touto námitkou obviněný opětovně poukazuje na to, že v rozporu s jím (nikoli správně) uváděnými ustanoveními o jeho řádném opravném prostředku rozhodnuto nebylo, a nikoli na to, že by tento v rozporu s trestním řádem byl zamítnut či odmítnut.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.) dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného J. Š. nechybí. Obviněný Š. napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině a o trestu. Z podnětu tohoto odvolání (a současně i na základě odvolání státní zástupkyně a obviněných H. a V.) soud druhého stupně přezkoumal podle §254 tr. ř. rozsudek soudu stupně prvního mj. i v té části výroku o trestu, kterým byl všem obviněným uložen společný trest propadnutí věcí, a to omamné látky heroin, prekurzoru efedrin a 4 ks použitých dřevěných hranolů. Na základě tohoto přezkumu odvolací soud shledal, že tato část výroku o trestu je v rozporu s ustanovením §55 odst. 2 tr. zák., \"neboť nebylo bezpečně zjištěno, že vlastníkem těchto věcí jsou obžalovaní\" (str. 16 rozsudku odvolacího soudu), což ve výrokové části svého rozsudku vyjádřil tak, že po té, co podle §258 odst. 1 písm. a), d) a e) tr. ř. \"k odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a všech obžalovaných\" rozsudek soudu prvního stupně zrušil, rozhodl, že se tyto věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabírají. Soud druhého stupně postupoval správně, když odvolání obviněného Š. nezamítl podle §256 tr. ř., podle něhož odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné, neboť podle tohoto ustanovení odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu, a nikoli jen částečně. Jak již bylo uvedeno, mj. i k odvolání obviněného Š. byl odvolacím soudem zrušen společný trest propadnutí shora specifikovaných věcí, tzn. že toto odvolání bylo soudem druhého stupně shledáno, byť jen částečně důvodným.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný X. V. ve svém mimořádném opravném prostředku opírajícím se mj. o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňuje správnost právního závěru soudu druhého stupně o tom, že posuzovaný trestný čin spáchal jako člen organizované skupiny a současně ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, tj. správnost právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Dovolací soud se těmito hmotně právními námitkami zabýval a dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.
Obviněný V. zpochybňuje správnost právního závěru soudů o tom, že jeho jednání je třeba právně kvalifikovat i podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák. zejména tvrzením, že skutková zjištění nenasvědčují tomu, že by věděl, že je členem organizované skupiny, tzn. tvrzením, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby a spočívající v tom, že spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. jako člen organizované skupiny, není zahrnuta jeho úmyslným zaviněním (§4 tr. zák.).
Dovolací soud se se shora uvedeným tvrzením obviněného V. neztotožňuje.
Organizovanou skupinou se obecně rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Přitom se nevyžaduje, aby byl pachatel za člena této skupiny výslovně přijat nebo k ní výslovně přistoupil; postačí tedy, že se do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel.
Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině a upřesněných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je jednoznačně zřejmé, že obviněný V. věděl, že se na realizaci posuzovaného trestného činu podílí společně s dalšími osobami, že každá z těchto osob, i on, plní podle předem připraveného plánu určité úkoly, které ve svém souhrnu povedou k dokonání předmětného trestného činu, tzn. k dovozu v rozsudku konkretizovaného množství heroinu a efedrinu z T. do Č. r., že je realizace těchto úkolů koordinována obviněným Š. a že tímto způsobem, tzn. jako člen organizované skupiny, předmětný trestný čin spáchat chtěl, tj. že obviněným zpochybňovaná okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedená v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je zahrnuta jeho zaviněním, a to ve formě přímého úmyslu /§4 písm. a) tr. zák./.
Shora uvedený právní závěr dovolacího soudu je založen na skutečnosti, že z provedených odposlechů mobilního telefonu obviněného Š. i dalších provedených důkazů, zejména výpovědí svědků M. K. a V. D. jakožto řidičů odtahového vozidla, bezpochyby vyplývá, že obviněný V. věděl, že se na realizaci dovozu heroinu a efedrinu kromě obviněného Š. podílí např. i slovensky hovořící muž - svědek M. G., který, jak je zřejmé z telefonních hovorů uskutečněných mezi obviněnými V. a Š. dne 6. 5. 2002, měl za úkol poškodit vozidlo užívané obviněným V. m tak, aby se stalo nepojízdným a jeho kola se mohla dát pryč, a s těmito koly se vrátit do České republiky. Soud prvního stupně správně poznamenal, že to, že obviněný V. \"nechal cizího člověka, M. G., se svým vozidlem klidně manipulovat … bylo možné jedině za předpokladu, že věděl, co M. G. provádí\" (str. 27 rozsudku soudu prvního stupně). Jak dále vyplývá z telefonních rozhovorů mezi obviněnými V. m a Š. , obviněný V. byl taktéž seznámen s tím, že do posuzované trestné činnosti je zapojena i další osoba, která dne 1. 5. 2002 jela společně s obviněným Š. na sraz se svědkem G., tedy obviněný H. Obviněný V. věděl i o tom, že obviněný Š. je tím, kdo koordinuje jednání jednotlivých osob vedoucí ke spáchání předmětného trestného činu, neboť to byl právě on, kdo mu oznámil, že do T. pojede \"úplně nový člověk\" (str. 22 rozsudku soudu prvního stupně), a to S., a že tento člověk \"ví, co má udělat\" (tamtéž), aby se jím užívaný automobil stal nepojízdným, kdo mu zprostředkoval kontakt s odtahovou službou v I. apod. O aktivním zapojení obviněného V. do činnosti inkriminované organizované skupiny a tedy i o jeho přímém úmyslu spáchat posuzovaný trestný čin jako její člen potom svědčí skutečnosti uvedené již v samotné skutkové větě napadeného rozsudku, že to byl právě on, kdo \"vložil či nechal vložit v I. 52 balíčků uvedených látek\" do předem připravených dutých hranolů, jimiž \"nechal podložit na vozidle odtahové služby … osobní motorové vozidlo … užívané obžalovaným X. V. \" V této souvislosti nelze nepoznamenat, že vzhledem k shora uvedeným skutečnostem, že to byl obviněný V. , kdo vložil či nechal vložit heroin a efedrin do dutých hranolů, a že svědek G. byl \"úplně novým člověkem\", a taktéž s ohledem na to, že se obvinění Š. a V. podíleli na dovozu drog již dříve (což jednoznačně vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, str. 26), obviněný V. musel znát i další osobu, příp. osoby zapojené do posuzované trestné činnosti, neboť to musel být právě on, kdo drogy od těchto osob převzal, když nelze věřit tomu, že by tento úkol byl svěřen nové a tedy ještě neprověřené osobě, tedy svědku G.
Ostatní námitky uplatněné obviněným V. m v souvislosti se zpochybněním správnosti právní kvalifikace podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. jsou námitkami skutkovými, jimiž se dovolací soud není oprávněn zabývat.
Obviněný V. ve svém dovolání dále uplatnil zjevně neopodstatněnou hmotně právní námitku, že v dané trestní věci nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata podle §187 odst. 4 písm c) tr. zák., přičemž svůj závěr vyvozuje z jazykového výkladu tohoto ustanovení a jeho porovnání s dikcí §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Obviněný se domnívá, že z toho, že zákonodárce v ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. hovoří o \"spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech\" a nepoužil spojení \"člen organizované skupiny\", jako je tomu např. v §34 písm. g) nebo §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., je zřejmé, že zamýšlel upravit jinou skutečnost než v těchto případech; úprava v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. tedy nevyžaduje účastenství v organizované skupině a naopak vystačí s pácháním trestné činnosti v určité formě kooperace s touto skupinou, která však musí existovat nezávisle na pachateli, který se podle ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. na její činnosti podílí, ale sám ji nekonstituuje.
Shora uvedeným právním úvahám obviněného V. lze přisvědčit do té míry, že zákonodárce tím, že v ustanovení §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. použil pojem \"spojení\" a nikoli pojem \"člen\", jako je tomu např. v obviněným uvedených ustanoveních §34 písm. g) a §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., zamýšlel upravit jinou skutečnost a že s ohledem na tento pojem pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. postačí i volnější forma spolupráce s organizovanou skupinou působící ve více státech, než členství v takovéto skupině. Z této skutečnosti ovšem podle dovolacího soudu vyplývá, že pokud stupeň nebezpečnosti pro společnost u trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšuje i volnější forma spolupráce s organizovanou skupinou působící ve více státech, tím spíše jej bude zvyšovat forma spolupráce užší, tedy členství v takovéto skupině, a bylo by v rozporu se základními argumenty právní logiky (zejména úsudkem od nižšího k vyššímu ? argumentum a minori ad maius - a argumentem dovedením do absurdních důsledků ? argumentum ad absurdum) dospět k závěru jinému, který by v praxi vedl k tomu důsledku, který již na str. 2 svého vyjádření k dovolání obviněného V. popsal státní zástupce, a to, že \"podle odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. (tedy přísněji) by byl postihován pachatel spojený nějakým způsobem s takovou skupinou, zatímco její přímý člen (byť by šlo o jednání společensky nepochybně nebezpečnější) by mohl být postižen toliko podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák.\". Jinou skutečností upravenou v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. tedy není otázka rozsahu zapojení pachatele do organizované skupiny, ale její působení ve více státech.
K polemice obviněného V. s výkladem pojmu \"působící\" nelze než poznamenat, že k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, která je uvedena v odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. se přihlédne i tehdy, pokud členové organizované skupiny plnili úkoly vedoucí k dokonání trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. na území více států toliko v jednom jediném případě trestné činnosti; trvalejší charakter, kterého se obviněný dovolává, se tedy nevyžaduje.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného X. V. v rozsahu opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný X. V. ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Uvedený dovolací důvod bude naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v §36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. ovšem dopadá nejen na případy porušení zákonných ustanovení o nutné obhajobě, ale i na případy, kdy obviněný sice obhájce (ať již zvoleného, nebo soudem ustanoveného) měl, ale ze strany orgánů činných v trestním řízení nebyly plněny jejich zákonné povinnosti, jež měly obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vykonávat, neboť i zde jde o situaci, kterou lze v širším smyslu označit tak, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl, když faktické důsledky pro obviněného jsou v obou případech stejné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tak může být dán např. za situace, kdy se obhájce obviněného neúčastnil významného úkonu prováděného orgány činnými v trestním řízení, protože o tomto úkonu nebyl vůbec vyrozuměn.
Obviněný V. existenci uvedeného dovolacího důvodu shledává v tom, že v důsledku v dovolání podrobně uvedeného postupu orgánů činných v trestním řízení mu bylo, jak tvrdí obviněný, znemožněno prostudovat po skončení vyšetřování spis společně se svým obhájcem, JUDr. F. M., čímž podle něj došlo k porušení jeho práva na obhajobu uvedeného v ustanovení §33 odst. 1 větě třetí tr. ř., podle něhož obviněný má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení.
Dovolací soud dospěl k závěru, že námitky obviněného V. opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jsou rovněž zjevně neopodstatněné.
Policie České republiky, národní protidrogová centrála, služba kriminální policie a vyšetřování (dále jen policie) prostřednictvím příslušného policejního rady poprvé vyrozuměla obviněného a jím zvoleného obhájce, JUDr. F. M., advokáta, o možnosti prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.) podáním ze dne 10. 4. 2003 s tím, že tito mají možnost se s výsledky vyšetřování seznámit dne 15. 4. 2003 od 8:30 hod; podání bylo obviněnému V. doručeno dne 11. 4. 2003 a JUDr. M. faxem dne 10. 4. 2003. Dne 15. 4. 2003 před započetím úkonu podle §166 odst. 1 tr. ř. obviněný V. požádal, aby mu byl spisový materiál přeložen do jeho rodného jazyka, tj. do albánštiny, a téhož dne JUDr. M. policii sdělil, že již obviněného s ohledem na jeho finanční situaci nezastupuje, a zaslal jí žádost o ustanovení své osoby obhájcem obviněného soudem, k čemuž došlo opatřením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. Nt 800/2003. Dne 16. 4. 2003 bylo JUDr. M. jako ustanovenému obhájci obviněného V. doručeno vyrozumění o možnosti prostudovat spis dne 23. 4. 2003 od 8:00 hod. a o tom, že dne 23. 4. 2003 od 8:00 hod. bude pokračováno ve výslechu obviněného Š. , na což JUDr. M. reagoval v podání ze dne 16. 4. 2003 doručeném policii dne 23. 4. 2003 tak, že se tohoto úkonu nemůže zúčastnit, když se ve stejný den a hodinu bude konat další vyšetřovací úkon a je tedy zřejmé, že vyšetřování není skončené. JUDr. M. současně policii oznámil, že jeho mandant trvá na jeho osobní účasti při seznámení se se spisem, že je dne 22. 4. 2003 vázán nutnou obhajobou mimo území hl. m. Prahy a dne 28. 4. 2003 u Vrchního soudu v Praze a že tedy v tyto dny nemůže své možnosti seznámit se se spisem využít. Dne 23. 4. 2003 se obviněný za přítomnosti zplnomocněného zástupce JUDr. M., Mgr. V., a tlumočnice z albánského jazyka odmítl seznámit se spisem s tím, že nesouhlasí s přítomností tlumočnice z albánského jazyka a že žádá přítomnost tlumočnice narozené v K., neboť on pochází z K. a tam se používá jiný jazyk než albánština, přestože tato je úředním jazykem, a souhlasil s tím, že v seznamování s výsledky vyšetřování bude pokračováno dne 25. 4. 2003 od 8:00 hod. Tohoto dne obviněný V. vzhledem k přítomnosti tlumočnice z albánského jazyka opětovně odmítl prostudovat spis a jeho obhájce, který se dostavil až v 8:50 hod., policii mj. uvedl, že obviněný žádá, aby se mohl seznámit se spisovým materiálem za současné přítomnosti svého obhájce a tlumočnice do svého mateřského nebo úředního jazyka ve smyslu §2 odst. 14 tr. ř. s tím, že podle stanoviska Ministerstva zahraničních věcí, konzulárního odboru a velvyslanectví ČR v Srbsku a Černé Hoře, je ve Svazové republice Jugoslávie a tedy i Kosovu úředním jazykem srbština. V dopoledních hodinách dne 25. 4. 2003 byl JUDr. M. prostřednictvím faxu vyrozuměn o další možnosti prostudovat spis, a to dne 29. 4. 2003 v době od 8:00 hod., na což uvedený reagoval tak, že podáním ze dne 25. 4. 2003 (které bylo policii doručeno nejprve faxem dne 25. 4. 2003 a posléze i písemně dne 30. 4. 2003) požádal o přeložení možnosti seznámit se se spisovým materiálem na pozdější termín z důvodu nutné obhajoby v jiné trestní věci výslechem obviněného mimo území hl. m. Prahy, o němž byl, podle svého vyjádření, vyrozuměn dne 25. 4. 2003 ve 14:00 hod. Dne 29. 4. 2003 se JUDr. M. k provedení úkonu podle §166 odst. 1 tr. ř., k němuž byla předvolána i tlumočnice pro jazyk srbský a chorvatský, nedostavil a z tohoto důvodu se obviněný V. opětovně odmítl seznámit se spisovým materiálem. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že dne 25. 4. 2003 JUDr. M. navrhl doplnění vyšetřování o výslech obviněného Š. a případnou konfrontaci mezi jeho klientem a tímto obviněným a že tento návrh na doplnění vyšetřování byl opatřením policejního rady ze dne 2. 5. 2003 odmítnut.
Ze shora uvedeného je jednoznačně zřejmé, že orgány činné v trestním řízení své zákonné povinnosti, jež měly obviněnému umožnit, aby mohl společně se svým obhájcem, JUDr. M., a za přítomnosti tlumočníka prostudovat po skončení vyšetřování spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, uvedené zejména v ustanoveních §28 odst. 1 a §166 odst. 1 tr. ř. řádně plnily a že se snažily všem návrhům a připomínkám obviněného V. a jeho obhájce vyhovět. Policejní rada obhájce obviněného V. o provedení úkonu podle §166 odst. 1 tr. ř. řádně, tj. nejméně 3 dny předem, vyrozuměl a v souladu s ustanovením §28 odst. 1 tr. ř. k provedení tohoto úkonu přibral tlumočníka, o jehož ustanovení obviněný V. požádal, a to nejprve na základě požadavku obviněného ze dne 15. 4. 2003 tlumočníka do jazyka albánského a poté na základě prohlášení obviněného ze dne 23. 4. 2003, že tomuto nerozumí, a sdělení JUDr. M. ze dne 25. 4. 2003 tlumočníka pro jazyk srbský a chorvatský. Dále je z úředního záznamu ze dne 30. 4. 2003 (č. l. 1830 tr. spisu) zřejmé, že poslední termín pro provedení úkonu podle §166 odst. 1 tr. ř. byl policejním radou stanoven na den 29. 4. 2003 s ohledem na písemné sdělení JUDr. M. ze dne 16. 4. 2003, že je, kromě jiného, dne 28. 4. 2003 vázán nutnou obhajobou u Vrchního soudu v Praze. Jak bylo uvedeno, JUDr. M. se dne 29. 4. 2003 k provedení předmětného úkonu nedostavil, a to z důvodu nutné obhajoby v jiné trestní věci výslechem obviněného mimo území hl. m. Prahy, o kterém byl, podle svého vyjádření, vyrozuměn dne 25. 4. 2003 ve 14:00 hod.; vyrozumění o možnosti dne 29. 4. 2003 prostudovat předmětný trestní spis bylo JUDr. M. doručeno prostřednictvím faxu taktéž dne 25. 4. 2003, a to v 9:24 hod. Obviněný V. tedy nemohl prostudovat spis společně s obhájcem nikoli z důvodu porušení zákonných povinností ze strany orgánu činného v trestním řízení, ale z toho důvodu, že se jeho obhájce k provedení předmětného úkonu nedostavil. V posuzované věci, kdy prostudování spisu bylo na základě vyhovění požadavkům ze strany obviněného a jeho obhájce několikrát přerušeno, by nepřítomnost obhájce obviněného mohla být omluvena např. jeho náhlou pracovní neschopností, a nikoli tím, že se musel zúčastnit úkonu v jiné trestní věci, o němž byl navíc vyrozuměn později, než o provedení předmětného úkonu, a jehož provedení mohlo být buď s ohledem na vázanost nutnou obhajobou JUDr. M. v posuzované trestní věci k jeho žádosti odloženo, či se mohlo konat za přítomnosti jeho zástupce (§26 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s §35 odst. 1 tr. ř.). V této souvislosti nelze nepoznamenat, že obviněný V. dne 23. 4. 2004 nenamítal, že nesouhlasí s přítomností zplnomocněného zástupce JUDr. M., Mgr. V., a že naopak využil možnosti se s tímto poradit bez přítomnosti třetí osoby (č. l. 1812 tr. spisu). Při prvním termínu seznámení se spisem rovněž žádal o překlad spisu do albánštiny. To mu však nebránilo v tom, aby následně opakovaně odmítal tlumočnici z tohoto jazyka a žádal tlumočníka z jazyka srbského.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání obviněného V. v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. rovněž odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když k porušení obviněným namítaného práva nedošlo a naopak mu byla dána plná možnost jeho uplatnění. Využití tohoto práva bylo tedy plně v moci obviněného.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněných J. Š. a X. V. na odložení či přerušení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, proto bylo možno návrh obviněných považovat pouze za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Nejvyšší soud učinil shora uvedené rozhodnutí v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš