ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1429.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1429/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2005 o dovolání obviněných Z. K., JUDr. H. S. a .J. P. Vrchlického 912, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 4 To 29/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 23/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. se dovolání obviněné JUDr. H. S. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 10 T 23/2000, byli obvinění Z. K. a JUDr. H. S. uznáni vinnými trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obviněný J. P. pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §248 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej obvinění Z. K. a JUDr. H. S. dopustili tím, že jako jednatelé společnosti B. B. s. r. o., a současně členové představenstva společnosti B. I., a. s., po vzájemné dohodě s obviněným J. P., v úmyslu nevrátit část finančních prostředků poskytnutých společnosti B. I., a. s., na výstavbu bytů, jež se neuskutečnila, a tyto zpronevěřit, dne 24. 7. 1997 v Brně realizovali formální převod obchodních podílů společnosti B. B. s. r. o., na nastrčenou osobu, a to J. V., a následně dne 11. 8. 1997 v Brně předstírali předání pokladních zůstatků společnosti B. B. s. r. o., a B. I., a. s., J. V., přičemž finanční prostředky ve výši 5.122.113,- Kč si společně s obviněným J. P. ponechali pro vlastní potřebu.
Podle skutkových zjištění krajského soudu týkajících se obviněného J. P. jmenovaný v úmyslu pomoci obviněným Z. K. a JUDr. H. S. zpronevěřit část finančních prostředků poskytnutých klienty společnosti B. I., a. s., na výstavbu bytů, jež se neuskutečnila, uzavřel dne 14. 7. 1997 v Brně zprostředkovatelskou smlouvu mezi jeho společností S. G., s. r. o., společností B. B. s. r. o., a J. V., na základě níž zajistil J. V. jako formálního kupce společnosti B. B. s. r. o., a dále zajistil vypracování smluv o převodu obchodních podílů, na základě nichž byl realizován formální převod obchodních podílů společností B. B. s. r. o., a posléze předání pokladních zůstatků společností B. B. s. r. o., a B. I., a. s., na nastrčenou osobu, a to J. V., přičemž finanční prostředky ve výši 5.122.113,- Kč si společně s obviněnými Z. K. a JUDr. H. S. ponechal pro vlastní potřebu.
Obviněnému Z. K. byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků.
Obviněné JUDr. H. S. byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků.
Obviněnému J. P. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků.
Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit způsobenou škodu.
Proti rozsudku krajského soudu podali odvolání obvinění Z. K., J. P., JUDr. H. S.. Odvolání proti němu podal rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, a to pouze proti výroku o trestu obviněného J. P.. Odvolání podal v neprospěch tohoto obviněného, neboť se domáhal zpřísnění trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 4 To 29/2004, z podnětu všech odvolání rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Z. K. a JUDr. H. S. uznal vinnými trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jako spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák., a obviněného J. P. vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §248 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Těchto trestných činů se podle zjištění vrchního soudu dopustili tím, že obvinění Z. K. a JUDr. H. S. jako jednatelé B. B. s. r. o., jež byla ode dne 16. 5. 1997 jediným akcionářem B. I., a. s., a současně jako členové představenstva této akciové společnosti, která měla v rámci podnikatelského záměru realizovat v letech 1996 až 1997 výstavbu bytových jednotek v B.-S., uzavřeli v tomto období se zájemci o tuto výstavbu budoucí smlouvy „o převodu vlastnictví bytové jednotky“, mimo jiné se závazkem, že vrátí poskytnuté zálohy, nedojde-li z jakýchkoliv důvodů k výstavbě, na zálohách takto převzali téměř 9 milionů Kč, které byly řádně zaúčtovány a staly se tak jediným zdrojem příjmu uvedené akciové společnosti, přičemž v důsledku problémů spojených se zajištěním výstavby a také v důsledku jejích nákladů a částečného prohospodaření převzatých záloh nebylo s výstavbou ve slibovaných termínech vůbec započato, a když někteří zájemci začali postupně v období od měsíce června 1997 odstupovat od uzavřených smluv a požadovat navrácení záloh, ze kterých činil pokladní zůstatek jen 5.122.113,- Kč, a jiní zájemci byli nepravdivě ujišťováni o reálnosti výstavby, obvinění věděli, že výstavbu již finančně nezajistí a nebudou moci také vyplatit převzaté zálohy v celém rozsahu, a proto s cílem zbavit se této odpovědnosti a v úmyslu nevrátit ani tuto zbývající část finančních prostředků a přivlastnit si je z majetku akciové společnosti, k němuž měli povinnost ho opatrovat a spravovat, a současně v úmyslu realizovat simulovaný převod B. B. s. r. o., po vzájemné dohodě o realizaci tohoto záměru s jednatelem S. G., s. r. o., obviněným J. P. jako zprostředkovatelem uzavřeli dne 14. 7. 1997 jako jednatelé B. B. s. r. o., (prodávající) tzv. zprostředkovatelskou smlouvu „o prodeji nebo koupi společností různého charakteru, které se nacházejí ve finančních potížích“ s J. V., nar. 9. 9. 1965 (kupujícím), jehož obviněný J. P. vědomě a záměrně vyhledal jako formálního kupce B. B. s. r. o., a zajistil vypracování smluv o převodu obchodních podílů, na základě nichž simulovali dne 24. 7. 1997 převod společnosti B. B. s. r. o., a následně dne 11. 8. 1997 předstírali předání veškeré účetní evidence B. B. s. r. o., a B. I., a. s., a zejména pokladního zůstatku uvedené akciové společnosti v částce 5.122.113,- Kč J. V., kterou si však ve skutečnosti obvinění ponechali a naložili s ní nezjištěným způsobem, čímž B. I., a. s., trvale znemožnili s ní nakládat a způsobili ji škodu v této výši.
Obviněnému Z. K. byl uložen vrchním soudem souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2003, č. j. 6 T 503/2001-179, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. 8 To 136/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněné JUDr. H. S. byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků.
Obviněnému J. P. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 5. 2000, č. j. 3 T 380/99-212, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 7 To 424/2000, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněných nahradit způsobenou škodu.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění Z. K., JUDr. H. S. a J. P. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný Z. K. napadl rozsudek vrchního soudu v celém rozsahu a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání namítá, že se soudy nevypořádaly s okolnostmi určujícími výši škody způsobené trestným činem. Soudy při jejím určení vyšly z předávacích protokolů a ze znaleckého posudku, který byl podle přesvědčení dovolatele vypracován, aniž by znalec měl k dispozici všechny potřebné důkazy. Podle obviněného měly soudy při stanovení výše škody vycházet spíše z předávacího protokolu vypracovaného účetní společnosti Ing. K. I., podle kterého činil pokladní zůstatek společnosti jen 4.671.522,70 Kč. Obviněný Z. K. dále namítá, že podle jeho mínění nebyl provedenými důkazy spolehlivě prokázán jeho úmysl spáchat trestný čin. Podle obviněného z výpovědi svědka J. V. plyne, že o převodu společností jednal svědek výhradně s obviněným J. P. a nikoli s dovolatelem. Obviněný tvrdí, že se do podnikání pustil s nejlepším svědomím, ale problémy nastaly poté, co úřady odvolaly předběžný souhlas se zamýšlenou výstavbou. Podle dovolatele prostředky vynaložené na projektovou dokumentaci a obstarávání záležitostí vyčerpaly prostředky společnosti, proto souhlasil s převodem společnosti na jiné osoby, aby bylo zajištěno dokončení rozpracovaných projektů. Svědku J. V., který byl vybrán J. P., věřil, že zajistí plné fungování obou společností. Podle přesvědčení obviněného byl však on sám uveden v omyl a když to zjistil, měl jen velmi omezené prostředky k nápravě. Žádný trestný čin však podle jeho názoru nespáchal. Závěrem navrhoval, aby byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněná JUDr. H. S. napadla rozsudek vrchního soudu v celém rozsahu ze stejného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání především namítá, že podle jejího názoru nebyla zpronevěra částky 5.122.113,- Kč provedenými důkazy jednoznačně prokázána, tedy zda vůbec, kdy a v jaké výši k ní došlo. Podle ní nebylo prokázána, zda hotovost ve výši 5.122.113,- Kč vůbec reálně existovala. Další pochybení soudů spatřuje dovolatelka v tom, že nevyhověly jejímu návrhu na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie k vyšetření jejího duševního stavu se zaměřením na zkoumání její příčetnosti a schopnosti chápat smysl trestního řízení, o nichž dle názoru obviněné vznikly v průběhu řízení pochybnosti.
Podle petitu dovolání obviněné by měl Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušit a přikázat mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. P. napadl dovoláním rozsudek vrchního soudu ve všech jeho výrocích a to rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V úvodní části dovolání zpochybňuje právní kvalifikaci jednání spoluobviněných Z. K. a JUDr. H. S. jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., které podle jeho názoru mělo být správně posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. Poukazuje na zásadu akcesority účastenství s tím, že v jejím důsledku považuje za nesprávnou i právní kvalifikaci vlastního jednání. Označil za sporné, zda je lze vůbec posoudit jako pomoc k trestnému činu obviněných Z. K. a JUDr. H. S.. Podle jeho mínění zjištěný skutek popsaný ve výroku rozsudku vrchního soudu zahrnuje skutkové okolnosti, z nichž je možné usuzovat, že obvinění Z. K. a JUDr. H. S. jednali v podvodném úmyslu, který pojali až v průběhu skutkového děje. Obviněným navrhovaná změna právní kvalifikace by podle jeho názoru měla vést k doplnění dokazování, aby tak byla obviněným dána možnost adekvátně se hájit. V tomto ohledu obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 639/03. Obviněný má za to, že nebyla vyloučena ani možnost, že tento podvodný úmysl hlavních pachatelů obviněných Z. K.e a JUDr. H. S. zahrnoval uvedení v omyl i jeho samotného, když tito dva obvinění byli vedeni úmyslem se obohatit.
Obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a rozsudek krajského soudu zrušil a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním všech obviněných v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vztahu k dovolání obviněného Z. K. zdůrazňuje, že při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění. Námitky tohoto obviněného týkající se výše způsobené škody, součinnosti s obviněným J. P. i úlohy svědka J. V. považuje za primárně skutkové, které neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání JUDr. H. S. zaujala nejvyšší státní zástupkyně shodné stanovisko. I její námitky označila za brojící výlučně proti skutkovému základu napadeného rozhodnutí a navrhovala proto její dovolání rovněž odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Naproti tomu námitky obsažené v dovolání obviněného J. P. považuje nejvyšší státní zástupkyně za obsahově odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho tvrzení, že podvodné jednání obviněných Z. K. a JUDr. H. S. mělo být správně posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., však považuje za nedůvodné. Podle ní ze zjištěného skutku nevyplývá, že by tito obvinění byli již v době uzavírání budoucích smluv o převodu vlastnictví bytové jednotky a v době inkasování záloh alespoň srozuměni s tím, že výstavba bytových jednotek nebude realizována a že finanční prostředky zájemcům nevrátí, ale použijí je k obohacení sebe nebo jiných osob. Právní kvalifikaci jednání obviněného J. P. jako pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c), §248 odst. 1, 4 tr. zák. považuje za správnou, takže jeho dovolání navrhuje odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnými uplatňované námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud ve vztahu ke všem třem dovoláním zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování. Nyní k jednotlivým dovoláním:
K dovolání obviněného Z. K.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání tohoto obviněného neobsahuje žádnou námitku, která by napadala právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení. Obviněný opakuje svou obhajobu, že do celého projektu vstupoval s dobrým úmyslem realizovat zamýšlenou bytovou výstavu, který si podržel i v době, kdy bylo zřejmé, že nejsou s to původní záměr realizovat. Obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudů, že J. V. byl jen nastrčenou osobou, jejímž prostřednictvím mělo dojít k předstíranému převodu zbylého majetku společností, ačkoliv ve skutečnosti si obvinění zbylý majetek rozdělili mezi sebe. Dovolatel tedy svými dovolacími námitkami nebrojí proti právnímu posouzení zjištěného skutku, nýbrž oponuje tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým zjištěním na tomto podkladě dospěly. Domáhal se tedy primárně změny skutkových závěrů soudů, nikoli změny právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. Takové námitky ale svým obsahem nemohly naplnit deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolání obviněné JUDr. H. S.
Ohledně dovolání této obviněné učinil Nejvyšší soud stejný závěr jako ohledně dovolání obviněného Z. K.. I její námitky směřovaly výhradně vůči skutkovým zjištěním soudů, když dovolatelka zpochybňovala správnost závěrů soudů ohledně existence zpronevěřené částky, její výše, jakož i úmyslu obviněné ji zpronevěřit. Obdobně i výhrady proti tomu, že byl zamítnut její návrh na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku k vyšetření jejího duševního stavu, se týkaly otázky úplnosti provedeného dokazování, nikoli nesprávné aplikace ust. §12 tr. zák. o nepříčetnosti. I v jejím případě proto Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolání obviněného J. P.
V případě tohoto obviněného Nejvyšší soud shledal, že jím uplatněné námitky naplňují deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť směřovaly proti právnímu posouzení skutku ve vztahu ke spoluobviněným Z. K. a JUDr. H. S., od nichž se odvíjely i námitky proti právnímu posouzení jednání obviněného J. P., který byl napadeným rozhodnutím uznán vinným pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák k trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., jehož se dopustili dva dříve jmenovaní.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu anebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
Rozdíl mezi těmito trestnými činy spočívá především v subjektivní stránce. Zatímco v případě trestného činu podvodu pachatel získává dispozici nad majetkem poškozeného a obohacuje sebe či někoho jiného prostřednictvím uvedení poškozeného v omyl (nebo využitím jeho omylu či zamlčením podstatných skutečností), pachatel trestného činu zpronevěry získává dispozici nad majetkem poškozeného s jeho souhlasem a bez jeho uvedení v omyl a to v době, kdy ještě nemá úmysl sebe nebo jiného na úkor poškozeného z tohoto majetku obohatit. Tento úmysl pojímá teprve v době, kdy mu již byl tento majetek svěřen.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že při přezkumu právního posouzení jednání obviněných vycházel ze skutkových zjištění soudů, tak jak jsou vyjádřena ve výroku napadeného rozhodnutí, neboť těmito skutkovými závěry je vázán. Z výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 4 To 29/2004, však rozhodně neplyne, že by obvinění Z. K. a JUDr. H. S. již v době uzavírání smluv se zájemci o výstavbu bytových jednotek a vybírání poskytnutých záloh jednali v úmyslu, anebo byli alespoň srozuměni s tím, že takto vybrané finanční prostředky nevrátí a obohatí tak sebe nebo jiného. Výrok rozsudku výslovně konstatuje, že tento úmysl pojali až v době, kdy „v důsledku problémů spojených se zajištěním výstavby a také v důsledku jejích nákladů a částečného prohospodaření záloh nebylo s výstavbou ve slibovaných termínech započato“. I když zjištěné jednání obviněných Z. K. a JUDr. H. S. vůči složitelům záloh v době, kdy se začali domáhat jejich vrácení, má podvodné aspekty („byli nepravdivě ujišťování o reálnosti výstavby“), obvinění nezískali jeho prostřednictvím dispozici nad majetkem poškozených, neboť ten jim byl svěřen již v době předchozí, aniž by byli uvedeni v omyl. Toto jednání spolu s předstíraným převodem společnosti mělo, jak to také konstatuje zmíněný výrok, posloužit „k přivlastnění si zbývající části finančních prostředků z majetku akciové společnosti, k němuž měli povinnost ho opatrovat a spravovat“. Posouzení zjištěného skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. proto shledává Nejvyšší soud v souladu se zákonem a dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že námitka obviněného, že není jisté, zda i on nebyl obviněnými Z. K. a JUDr. H. S. uveden v omyl, je skutkového rázu. Nesměřuje totiž proti právnímu posouzení skutku ani proti jinému hmotně právnímu posouzení, nýbrž proti skutkovým závěrům soudů, podle nichž byl obviněný J. P. do záměru spoluobviněných zasvěcen a pomáhal jim jej realizovat. Tato námitka tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňovala a Nejvyšší soud k ní nepřihlížel.
IV.
Z důvodů podrobně rozvedených shora proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných Z. K. a JUDr. H. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. a dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 5. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr