ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.144.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 144/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného Ing. J. V., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 6 To 133/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 36/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 3 T 36/2001, byl obviněný Ing. J. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 (čtyř) let. Rozsudkem byla dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozeným H. z. p., O., Č. n. p., P., Mgr. A. L. aj. L., poškození Mgr. A. L. aj. L. byli se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 6 To 133/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo jím rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se ani odvolací soud, ani soud prvního stupně nevypořádal se všemi významnými skutečnostmi, a tak přijal neodpovídající právní závěry o jeho vině, že rozhodnutí soudů nemá oporu v provedeném dokazování a že výrok o náhradě škody neodpovídá provedeným zjištěním a neopírá se o správné a prokazatelné skutečnosti. Podle obviněného se odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nevypořádává s přesným popisem a obsahem jeho nedbalostního jednání, odvolací soud nezjistil příčinu střetu a nevypořádal se správně se svědeckou výpovědí svědkyně A. V. Obviněný je dále toho názoru, že kusé a neúplné dokazování a zjišťování skutkového stavu neumožňuje přijmout bezprostřední závěr o příčinách dopravní nehody, mechanismu jejího vzniku, subjektivní stránce jeho osoby i příčinné souvislosti mezi vznikem dopravní nehody a jejími následky na životě, zdraví a majetku. V řízení nebyla vyvrácena jeho obhajoba o formě zavinění a o možné technické závadě jako příčině dopravní nehody; znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru silniční dopravy Ing. J. V. nemůže být podle názoru obviněného použit ani jako relevantní zdroj o skutkovém stavu, ani jako důkaz o stavu technickém, neboť pracuje pouze s dohady a virtualitou, když znalec nikdy neměl konkrétní vozidlo k dispozici. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že měl kvůli technické závadě na vozidle zastavit a závadu odstranit, když bylo prokázáno, že vybočení do levé poloviny vozovky bylo okamžité, bez možnosti zastavit a opravu provést, poukázal na výpovědi svědků o nedostatečné úrovni péče o poškozené s tím, že nelze vyloučit určitý podíl této skutečnosti na vzniklých následcích, a na skutečnost, že se soud nevypořádal s jeho námitkou možné spoluúčasti na dopravní nehodě řidičem poškozeného vozidla, když nebyla zkoumána reakce, reakční doba a úkony tohoto řidiče ve snaze nehodě zabránit či jí předejít. Obviněný se domnívá, že vzhledem k tomu, že již prakticky nejsou možnosti pro zjištění alespoň základních údajů o skutkovém stavu, nelze ani přijmout závěr o odpovídající právní kvalifikaci a o jeho vině s tím, že s ohledem na tuto skutečnost neobstojí ani výrok o trestu a zákazu činnosti. V neposlední řadě je obviněný přesvědčen, že v posuzované věci nebyly dány podmínky pro vyslovení povinnosti k náhradě škody a že soud měl postupovat podle §229 tr. ř., tj. odkázat poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle obviněného je na základě odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zcela evidentní, že soud neprovedl přezkoumání velmi obsáhlých a odborně i obsahově náročných položek (zejména zdravotních pojišťoven) buď vůbec, příp. jen zevrubně, a že se spokojil s konstatováním, že poškození uplatnili své nároky řádně a včas s tím, že nelze připustit, aby o uplatněných nárocích na náhradu škody v řádu miliónů korun bylo vydáno paušální nepřezkoumatelné rozhodnutí formou výroku o náhradě škody.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a aby buď podle §265m tr. ř. rozhodl o zproštění obžaloby, nebo podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání konstatoval, že obviněný obsahově zcela stejné námitky uplatnil již v rámci obhajoby před soudem prvního stupně a rovněž v odvolání. Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů nelze akceptovat výhrady obviněného, že nebyly správně vyhodnoceny provedené důkazy, takže soud neměl podklad pro stanovení příčin dopravní nehody a mechanismu jejího vzniku, pro posouzení subjektivní stránky obviněného a pro posouzení souvislosti mezi vznikem nehody a jejími tragickými následky. Obviněný neakceptuje skutkový stav, jak byl po vyhodnocení provedených důkazů zjištěn obecnými soudy, domáhá se jeho změny a na tom základě i změny právního posouzení věci ve svůj prospěch. Protože podstatou námitek obviněného jsou námitky skutkové povahy, které nenaplňují žádný ze zvolených, ale ani jiných zákonem upravených dovolacích důvodů, a dovolání je tedy nutno posuzovat jako podané z jiného než zákonného důvodu, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na základě provedeného dokazování učinily, tzn. námitky skutkové směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. O takovéto námitky ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b tr. ř.
Taktéž tvrzení obviněného zpochybňující závěr soudů nižších stupňů o příčinách dopravní nehody, mechanismu jejího vzniku, subjektivní stránce jeho osoby i příčinné souvislosti mezi vznikem dopravní nehody a jejími následky je založeno na v dovolání nepřípustné skutkové námitce, podle níž není možné přijmout shora uvedený závěr pro „kusé a neúplné dokazování a zjišťování skutkového stavu“, tj. z důvodu obviněným tvrzeného porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. soudy nižších stupňů. Obviněný svými námitkami poukazujícími na to, že příčinou nehody mohla být technická závada na jeho vozidle, na nedostatečnou úroveň péče o poškozené a na možnou spoluúčast řidiče poškozeného vozidla na dopravní nehodě de facto napadá skutková zjištění soudů, že k obviněným tvrzené technické závadě na jeho vozidle nedošlo, že zdravotní stav poškozeného zapříčiněný dopravní nehodou byl ve své podstatě neslučitelný se životem, že „vzhledem k charakteru a rozsahu zranění poškozeného … nebylo možno … vyloučit komplikace, které vedly až k závěrečnému selhání srdeční činnosti“ a že „vzniku takovýchto komplikací … nebylo možno zabránit ani v situaci, kdy by mu byla poskytnuta ihned vysoce odborná pomoc specializovaných pracovišť“ (str. 4 usnesení odvolacího soudu) a že poškozený, který „jel do místa nehody s jím řízeným automobilem za dodržení všech pravidel silničního provozu“ (tamtéž), „nebyl schopen střetu s protijedoucím osobním automobilem … zabránit“ (str. 6 a 7 rozsudku soud prvního stupně), tj. že vznik nehodového děje „výhradně zapříčinil svým jednáním obžalovaný Ing. J. V.“ (str. 4 usnesení odvolacího soudu). Konečně na zpochybnění skutkových zjištění a správnosti hodnocení důkazů je založena i námitka obviněného, že v posuzované věci nebyly dány podmínky pro vyslovení povinnosti k náhradě škody a že soud měl postupovat podle §229 tr. ř., neboť tato námitka se opírá toliko o tvrzení obviněného, že soud neprovedl přezkoumání velmi obsáhlých a odborně i obsahově náročných položek (zejména zdravotních pojišťoven) buď vůbec, příp. jen zevrubně, tj. o obviněným tvrzené porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Obecně není vyloučeno v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat i tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení týkající se rozhodnutí o náhradě škody. V daném případě by to byla zejména ustanovení §444 a násl. občanského zákoníku, tj. mimotrestních hmotně právních ustanovení, jejichž porušení lze v rámci tohoto důvodu dovolání namítat. Obviněný ale žádnou takovouto konkrétní námitku neuplatnil a jeho nesouhlas s výrokem o náhradě škody je založen pouze na obecném tvrzení, že soud obsahově obsáhlé a odborně náročné položky řádně nepřezkoumal a nelze připustit, aby o nárocích na náhradu škody v řádu miliónů korun bylo vydáno paušální nepřezkoumatelné rozhodnutí. Trestní řád ale právo poškozeného na uplatnění nároku na náhradu škody v ustanovení §43 odst. 3 tr. ř., ani možnost soudu uložit povinnost k náhradě škody podle §228 tr. ř., neomezuje výši uplatněného, resp. přisouzeného nároku.
I když obecné námitky obviněného obhledně neexistence podmínek a výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody, nemůžou naplnit uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze se ztotožnit s jeho tvrzením, že se soud v podstatě spokojil s konstatováním o tom, že poškození uplatnili nároky řádně a včas. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na str. 8 – 10 je totiž zřejmé, že tomu tak není.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Ing. J. V. v rozsahu formálně se opírajícím o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Jak již bylo shora uvedeno, dle obviněného je tento dovolací důvod dán proto, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě za druhou spojkou „nebo“.
Obviněný ve svém dovolání sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jím uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu věcně neodpovídají. Z tohoto důvodu nezbylo Nejvyššímu soudu, než dovolání obviněného i v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš