ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1490.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1490/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2005 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 246/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 74/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 1 T 74/2004, byl obviněný M. H.uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Pode skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v období od měsíce října 2003 do 19. 1. 2004 ve V. V., o. J.,
-přesně nezjištěného dne daroval jednu dávku pervitinu (metamfetaminu) v hodnotě 500,- Kč odsouzenému L. B., bytem T., F., kterou mu aplikoval stříkačkou do žíly,
-přesně nezjištěného dne daroval jednu dávku pervitinu (metamfetaminu) v hodnotě 500,- Kč odsouzenému M. L., bytem H., okres K.,
-přesně nezjištěného dne daroval jedenkrát psaníčko pervitinu (metamfetaminu) v hodnotě 200,- Kč odsouzenému M. R. (správně T.), bytem H. B., N. V.,
-přesně nezjištěného dne daroval jedenkrát dávku pervitinu (metamfetaminu) v hodnotě 500,- Kč odsouzenému R. U., bytem P.-B., okres R. n. K., a dále ve čtyřech případech mu prodal dávky pervitinu (metamfetaminu) za celkovou částku ve výši 2.000, Kč,
přičemž metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II. podle zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného i státního zástupce byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 246/2005, zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že předmětnou trestnou činnost nespáchal. Vše vysvětluje jako komplot ze strany spoluodsouzených, s nimiž měl konflikty pro jejich sexuální orientaci, a tito se jej proto snažili zbavit. Obviněný poukazuje na to, že spoluodsouzenému R. U. nemohl prodávat drogy, neboť jmenovaný vykonával trest odnětí svobody na uzavřeném oddělení a obviněný s ním proto nebyl v kontaktu. Podle tvrzení dovolatele to byl naopak spoluodsouzený M. L., kdo nabízel ostatním drogy, takže i sám obviněný musel být po jejich aplikaci hospitalizován se srdeční příhodou. Podle obviněného poté, co se vrátil zpět na celu, spoluodsouzení proti němu psali petice a do ponožky mu vložili psaníčka s drogami a injekční stříkačku. Dovolatel je přesvědčen, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil provedené důkazy, neboť přes existenci skutečností svědčících o jeho nevině, vzal za prokázané spáchání předmětného skutku, a to pouze na základě výpovědi svědků L. B., M. L., M. T. a R. U., přestože jím navržení svědci V. Š., P. B., M. D., P. C. a další potvrzovali jeho obhajobu. Obviněný v této souvislosti vyslovuje nesouhlas s hodnocením svědeckých výpovědí okresním soudem, který (podle názoru dovolatele bez bližšího rozboru) dospěl k závěru, že výpovědi usvědčujících svědků jsou věrohodné a naopak výpovědi svědků potvrzujících jeho obhajobu jsou nevěrohodné. Obviněný vyjadřuje přesvědčení, že takovým postupem porušil soud zásadu „in dubio pro reo“, nezjistil skutečný stav věci a neodstranil pochybnosti důležité pro posouzení jeho zavinění.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve vyjádření vyslovila názor, že obviněný své dovolání zaměřil výhradně do oblasti skutkových zjištění, a proto jeho námitkám nelze přiznat povahu právně relevantních námitek. Uvedla, že námitky dovolatele podle ní nejsou založeny na soudy zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Domnívá se, že obviněný dovolání neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však v posuzovaném případě konstatoval, že obviněný ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní i krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu, podle níž se předmětné trestné činnosti nedopustil. Oponoval závěru soudů v tom, které ze svědeckých výpovědí jsou věrohodné a které nikoli. V tom také dovolatel spatřoval důvod ke svému tvrzení, že na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu nemohla být věc správně hmotně právně posouzena. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Takovými námitkami obviněný podle závěru Nejvyššího soudu deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutí Ústavního soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako dovolací soud není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými není přezkum skutkových zjištění soudů prvního, resp. druhého stupně, nefiguruje.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr