ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1499.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1499/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2005 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 12 To 258/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 76/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 T 76/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v P., okres N., dne 15. 1. 2005, kolem 10:35 hodin na náměstí T. G. M., u kryté lázeňské kolonády zezadu přistoupil k poškozené M. J., a v úmyslu odcizit jí dámskou kabelku, kterou měla zavěšenou přes hlavu na rameni, ji za tuto kabelku chytil, přičemž když se bránila držením kabelky, strhl poškozenou na zem a táhl ji po zemi, až se přetrhlo ucho kabelky, a vytržením z ruky poškozené se pak kabelky obsahující látkovou peněženku s finanční hotovostí 400,- Kč a dalšími věcmi zmocnil a z místa činu utekl, a způsobil tak poškozené celkovou škodu ve výši 600,- Kč.
Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 12 To 258/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že se předmětné trestné činnosti nedopustil, neboť se v inkriminované době nacházel na zcela jiném místě. Podle obviněného existují ve výpovědích poškozené nesrovnalosti, na jejichž podkladě lze usuzovat, že byl poškozenou označen jako možný pachatel, neboť jej znala od vidění. Obviněný přitom setrvává na své obhajobě, že v době činu se nacházel u prodejny „U. Z.“, vzdálené asi 1 500 metrů od místa spáchání činu. Připomněl, že k překonání této vzdálenosti je třeba 15 až 20 minut chůze. Pochybení soudu prvního i druhého stupně spatřuje v této souvislosti v tom, že tyto vycházely pouze z místní znalosti předsedkyně senátu okresního soudu, podle níž nebylo vyloučeno, aby se obviněný v předmětné době trestné činnosti dopustil, když je podle ní prodejna od místní kolonády vzdálena zhruba 500 metrů. Dovolatel má za to, že tímto je soudem odkazováno na jakousi notorietu, kterou však český trestní řád nezná. Uvedl, že pouze za podmínek §314b odst. 2 tr. ř. je možné za souhlasu obviněného nedokazovat skutečnosti, které sám obviněný označí za nesporné, což se ale v daném případě nestalo. Podle názoru obviněného je provedení důkazu konstatováním orientačního plánku místa činu a jeho okolí bez měřítka vzdálenosti zcela nedostatečné, když jiný důkaz, který by tuto otázku mohl spolehlivě a objektivně objasnit, proveden nebyl. Dovolatel je přesvědčen, že jde o závažnou právní vadu, která vedla k nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolání je podle jejího názoru sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje toliko proti hodnocení provedených důkazů, čímž faktický napadá soudem učiněná skutková zjištění, a dále proti takovým údajným procesním vadám, které dovoláním rovněž napadat nelze.
Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní i krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu, podle níž se předmětné trestné činnosti nedopustil, neboť v inkriminované době se nacházel na zcela jiném místě. Soudům obou stupňů vytýkal, že při svých závěrech o možnosti jeho přítomnosti na místě činu vycházely pouze z místní znalosti předsedkyně senátu, kterou obviněný zpochybňoval.
Lze tedy shrnout, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se fakticky domáhal změny skutkových zjištění. Ty nezpochybňovaly právní posouzení zjištěného skutku, nýbrž sám fakt, že obviněný je osobou, která se útoku vůči poškozené M. J. dopustila. Takovými námitkami však obviněný podle závěru Nejvyššího soudu deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Je zřejmé, že dovolatel J. M. dovolání opřel o druhou alternativu, neboť Krajskému soudu v Praze vytkl, že rozhodl o zamítnutí odvolání podle §256 tr.ř., ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ze shora rozvedeného negativního závěru Nejvyššího soudu o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak logicky vyplývá shodný závěr i ohledně dovolacího důvodu podle druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož úspěšné uplatnění předpokládá naplnění některého z dovolacích důvodů uvedených pod písmeny a) až k). Tuto podmínku však dovolatel nesplnil.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr