ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.15.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 15/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2005 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 5 To 322/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 T 665/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 1 T 665/2003, byl obviněný M. P. uznán vinným jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (bod I výroku), jednak trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se pokusu trestného činu pod bodem I výroku dopustil tím, že dne 18. 7. 2003 v Ž. navštívil svou bývalou družku J. S. v jejím bytě, došlo mezi nimi k hádce, poté J. S. napadl bitím pěstmi do obličeje, když upadla, napadl ji kopáním a údery pěstí do těla, poté, co se schoulila v rohu kuchyně, ji udeřil několikrát kuchyňskou židlí s kovovým rámem do hlavy, kterou si poškozená kryla rukama, a způsobil jí tak zranění popsaná podrobně ve výroku s dobou trvání pracovní neschopnosti nejméně do 24. 10. 2003, a to přesto, že byl rozsudky specifikovanými ve výroku odsouzen mimo jiné i pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 4. 3. 2003.
Trestného činu pod bodem II výroku se obviněný podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 6. 8. 2003 kolem 13:00 hodin telefonoval z nezjištěného místa v SRN na mobilní telefon J. S., vytýkal jí, že oznámila vniknutí do jejího bytu dne 4. 8. 2003 PČR, vyhrožoval jí únosem jejich společného syna a tím, že až se vrátí z vězení, odtáhne ji za vlasy k řece a podřízne jí krk, čímž v J. S. vzbudil obavu, že výhrůžky uskuteční.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
II.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Z podnětu tohoto odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem I a ve výroku o trestu.
Nově pak uznal obviněného pod bodem I vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. Toho se obviněný podle zjištění krajského soudu dopustil tím, že dne 18. 7. 2003 v Žatci navštívil svou bývalou družku J. S. v jejím bytě, došlo mezi nimi k hádce, poté J. S. napadl bitím pěstmi do obličeje, když upadla, napadl ji kopáním a údery pěstí do těla, poté, co se schoulila v rohu kuchyně, ji udeřil několikrát kuchyňskou židlí s kovovým rámem do hlavy, kterou si poškozená kryla rukama, přičemž při napadení jí byly způsobeny tržně zhmožděná rána délky 6 cm v pravé polovině čela, tříštivá mírně posunutá zlomenina základní části prvního článku ukazováku levé ruky, zhmožděniny a podlitiny na horních i dolních končetinách s dobou trvání pracovní neschopnosti nejméně do 24. 10. 2003.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
III.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. D. dovolání. Toto rozhodnutí napadl jednak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jednak z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť podle něj v rozhodnutí některý výrok chybí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je podle obviněného naplněn tím, že v napadeném rozsudku chybí výrok o odvolání podaném proti skutku pod bodem II výroku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Podle obviněného odvolací soud rozhodl pouze o skutku pod bodem I výroku.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v nesprávném právním posouzení skutku pod bodem I. V této souvislosti zdůrazňuje, že spáchání tohoto skutku od počátku trestního řízení popíral, avšak soudy vyšly především z výpovědi poškozené J. S., kterou však dovolatel hodnotí jako nevěrohodnou. Poukazuje přitom na to, že při prvotním ošetření svého zranění uvedla lékaři, že si je způsobila pádem při jízdě na kolečkových bruslích, aniž by to u tohoto lékaře vzbudilo pochybnosti. Teprve se zpožděním jednoho týdne změnila svůj postoj a začala vysvětlovat vznik zranění jako důsledek svého napadení obviněným a podala trestní oznámení. Za rozporuplný považuje obviněný i způsob, jakým poté poškozená popisovala průběh tohoto napadení a svou obranu. Obviněný má za to, že nevěrohodnost výpovědi poškozené vyplývá i z výpovědí svědků J. L., J. K. a L J., kteří nezaznamenali známky vyhrocení vztahů mezi obviněným a poškozenou.
Obviněný vyslovuje rovněž nesouhlas se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který jako jeden z možných mechanismů vzniku zranění poškozené uvádí útok židlí, tak jak jej popsala poškozená, přičemž připustil, že takto mohlo dojít i k proražení lebky poškozené. Současně však kategoricky nevyloučil ani verzi pádu poškozené při jízdě na kolečkových bruslích. Obviněný zdůrazňuje, že podle znalce muselo ke zranění ruky poškozené dojít v době, kdy byla ruka fixována, resp. spočívala na pevné podložce, k čemuž však podle obviněného nedošlo. I kdyby bylo prokázáno, že se napadení poškozené dopustil, neocitla se podle obviněného v situaci, kdy by jí mohlo být způsobeno zranění, které utrpěla, ani zranění, které jí podle závěrů znalce v případě úderu do hlavy hrozilo. Z toho obviněný dovozuje, že i v případě, že by byl skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně shledán správným, byl tento skutek nesprávně posouzen z pohledu hmotného práva.
Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí krajského soudu, případně i rozhodnutí okresního soudu zrušil, a příslušnému soudu uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Ztotožnila se se závěry obou soudů, podle nichž byl obviněný ze spáchání skutku spolehlivě usvědčen výpovědí poškozené. Tato výpověď je podle nejvyšší státní zástupkyně podporována i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Má proto za to, že skutková zjištění soudů nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Ve vztahu ke skutku ad II výroku je toho názoru, že odvolací soud shledal v tomto směru námitky obviněného nepodložené, a proto také ponechal výrok o vině v této části nedotčen, což uvedl jak ve výroku, tak v odůvodnění svého rozhodnutí. Závěrem svého vyjádření nejvyšší státní zástupkyně navrhovala dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
IV.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatňované námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Při hodnocení námitek obviněného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žádná z nich deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje, neboť obviněný jejich prostřednictvím napadá výhradně způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy a oponuje skutkovým závěrům, které soudy z provedených důkazů vyvodily. Obviněný zpochybňuje především věrohodnost poškozené J. S., z jejíž výpovědi v hlavním líčení soudy vycházely. Dále oponuje způsobu, jakým soudy dospěly k závěru, že provedené důkazy vyvracejí jak jeho obhajobu, že poškozenou nenapadl, tak verzi, podle které si poškozená zranění způsobila sama pádem při jízdě na kolečkových bruslích. Konečně brojí proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z nichž vycházely soudy ve svých skutkových závěrech, že ke zranění ruky poškozené došlo údery židlí vedenými obviněným, přičemž nebýt této obrany, hrozilo by jí zranění závažnější včetně proražení lebky. Nicméně všechny tyto námitky směřují proti skutkovým zjištěním soudů, žádná z nich nenapadá hmotně právní posouzení zjištěných skutků. Lze jen dovozovat, že teprve v návaznosti na změny skutkových zjištění, jichž se obviněný domáhal, spatřoval obviněný možnost potenciálního, blíže nespecifikovaného odlišného právního posouzení jeho jednání. Nejvyšší soud proto shledal, že námitkami uvedenými v dovolání obviněný M. P. deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Tento dovolací důvod je naplněn v případě, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Dovolatel spatřoval jeho naplnění v tom, že krajský soud nerozhodl o jeho dovolání proti výroku o vině skutkem pod bodem II výroku, jenž byl okresním soudem posouzen jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Tuto námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Krajský soud z podnětu odvolání obviněného proti rozsudku okresního soudu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, jak to zmiňuje na str. 5 odůvodnění svého rozhodnutí. To, že se zabýval i skutkem pod bodem II, plyne z dalších pasáží jeho rozhodnutí (viz str. 6 odůvodnění, kde uvádí, že obviněný byl poškozenou spolehlivě usvědčován ze spáchání obou skutků, dále se jako odpovídající hodnotí právní posouzení obou skutků). Nicméně vzhledem k tomu, že skutková zjištění i právní posouzení skutku ad II shledal krajský soud bez závad, neměl žádný důvod je měnit. Proto tento výrok, jak se ostatně výslovně uvádí na str. 2 rozsudku krajského soudu, zůstal nedotčen. Pokud snad dovolatel měl za to, že mělo být ohledně tohoto skutku jeho dovolání zamítnuto, Nejvyšší soud uvádí, že takový postup by byl v rozporu se zákonem. Je-li totiž dovolání, byť jen zčásti důvodné, jako tomu bylo v tomto případě, nelze z jeho podnětu současně napadený rozsudek zrušit (eventuálně změnit) a současně odvolání jako nedůvodné zamítnout (odvolání, pokud se zamítá, se vždy zamítá jako celek).
IV.
Lze proto shrnout, že dovolání obviněného M. P., pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiné důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.; pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., odmítl je jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr