ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1511.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1511/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. ledna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. B. , které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 3 To 298/2004, v trestní věci vedené u Okresní soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 98/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 2 T 98/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 2. 2004 v době kolem 19:45 hodin na chodníku mezi budovou hasičské zbrojnice a firmou ve Vyškově, přistoupil zezadu k procházejícímu P. K., nar. 16. 5. 1970, uchopil jej za sportovní tašku zn. Puma, pověšenou na levém rameni, v níž se nacházelo sportovní oblečení, mobilní telefon značky SIEMENS MT 50, svazek klíčů a peněženka černé barvy s finanční hotovostí cca 200,? Kč, touto opakovaně trhl, a poté, kdy poškozený upadl na zem v trhání pokračoval až tašku poškozenému vytrhl a tímto jednáním způsobil P. K. škodu přibližně ve výši 3.000,- Kč. Za to byl podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen také trest vyhoštění na dobu 5 let.
K odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 3 To 298/2004, rozsudek soudu I. stupně zrušen v celém rozsahu. Krajský soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě uznal obviněného vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 3 a 1 roku, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání obžalovaného krajský soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že se trestného činu krádeže ani loupeže nedopustil. Namítá, že dne 29. 2. 2004 mezi 19:00 - 20:00 hod. našel tašku zn. Puma a nikoli, že by ji odcizil poškozenému formou krádeže či loupeženým přepadením. Je sice usvědčován zejména výpovědí poškozeného, který ho poznal, ale soud I. stupně nevzal v úvahu, že se vzájemně znali nebo mohli znát z restaurace. Rovněž skutečnost, že tašku přinesl do bytu své sestry N. S., která ji posléze vydala policii, nepovažuje za důkaz prokazující, že daný předmět odcizil. Poukázal rovněž na výpověď poškozeného, který si nebyl jist, co bylo příčinou jeho pádu na zem, že nebylo ani prokazováno zda a kolik poškozený zkonzumoval alkoholických nápojů a zda právě toto větší množství požitého alkoholu nezapříčinilo jeho pád na zem. Provedené důkazy tak svědčí pro závěr, že obviněný nalezl tašku zn. Puma a tuto odnesl ke své sestře do jejího bytu. Mimo tvrzení poškozeného přitom nejsou žádné důkazy prokazující bez jakýchkoliv pochybností, že obviněný spáchal trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a rozhodnutí odvolacího soudu je tak postaveno na nesprávném právním posouzení skutkového stavu věci. Uložený trest vyhoštění na dobu neurčitou pak považuje za trest nespravedlivý a nemůže se s ním ztotožnit. Navrhl proto, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyšší státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že toto v části, kde obviněný namítá chybné hodnocení důkazů soudem, nekoresponduje s uplatněným dovolacím důvodem. Rovněž námitky proti uloženému trestu vyhoštění směřují proti jeho nepřiměřené tvrdosti a nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze námitka spočívající v absenci znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., naplňuje podle státního zástupce uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V posuzovaném případě je ale zřejmé, že poškozený v době, kdy jej obviněný trhnutím za řemen tašky povalil na zem, držel svoji tašku a obviněný ve snaze se tašky zmocnit s touto opakovaně trhal až do okamžiku, kdy překonal odpor poškozeného, tašku mu vytrhl a z místa utekl. Krajský soud proto správně uznal obviněného vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že předmětem dovolacího přezkumu může být pouze otázka, zda soudy nižších stupňů zjištěný skutek naplňuje v dovolání namítané zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. V dovolání proto nelze úspěšně namítat, že skutek zjištěný soudy se nestal, že skutkový děj proběhl jinak, že soud neprovedl všechny důkazy nebo důkazy nesprávně hodnotil, atp. Takovéto námitky totiž nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale proti správnosti skutkových zjištění samotných, které jsou však pouze podkladem pro právní posouzení věci. Nepřípustnost námitek proti správnosti zjištěného skutku v dovolání je dána tím, že dovolání není dalším odvoláním a řízení před soudy je v zásadě dvojstupňové. Pouze v případě zásadních vad uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., kdy zájem na nápravě vadných rozhodnutí převažuje nad zájmem na nezměnitelnosti pravomocných rozhodnutí soudů, lze v rámci dovolacího řízení dosáhnout přezkoumání a případné změny pravomocného soudního rozhodnutí. Mezi takovéto vady ale nepatří případná nesprávnost zjištěného skutkového stavu věci, tj. zjištění zda a jak se dané jednání stalo, a zda jej spáchal obviněný. Takovéto zjištění je totiž výsledkem procesu dokazování v průběhu hlavního líčení před soudem I. stupně, který za dodržení zákonných zásad bezprostřednosti a ústnosti podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. provádí jednotlivé důkazy, tyto hodnotí a na základě toho činí odpovídající skutkové zjištění. Na rozdíl od odvolacího soud, který může zrušit napadený rosudek pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění /§258 odst. 1 písm. b) tr. ř./, nemůže tak dovolací soud učinit, protože je oprávněn v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zkoumat pouze právní posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudem I. stupně, popřípadě doplněn soudem dovolacím.
Z námitek uvedených v dovolání obviněného je ale zřejmé, že se nedomáhá přezkoumání právního posouzení skutku, ale zásadní změny skutkových zjištění v tom smyslu, že se nedopustil jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu krádeže, resp. loupeže, protože tašku zn. Puma pouze nalezl a odnesl ji ke své sestře N. S. do jejího bytu. Takovéto námitky ale důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují a dovolání je proto podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Totéž pak platí i o námitce obviněného ohledně trestu vyhoštění, když otázka přiměřenosti trestu nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, pokud jde o druh trestu, který zákon připouští a trest byl uložen v rámci zákonné trestní sazby /§265b odst. 1 písm. h) tr. ř./.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš